Zidovsky hrbitov Traditional Geocache

Hrbitov je v soucasné dobe v udržovaném stavu a volne prístupný.

Hrbitov byl úredne povolen roku 1615, pohrby se zde konaly do roku 1933.Byly tu velmi cenné náhrobky od 17.století. V prubehu jeho existence byl nekolikrát rozširován, naposledy v roce 1869.Hrbitov však byl pozdeji zdevastován nacisty a poté také zmenšen.Z puvodní velikosti 2.536 m2 se jeho rozloha zmenšila na dnešních 1.343 m2.

Do dnešní doby se dochovala približne 190 náhrobku, nejstarší z pocátku 18. století.

Po roce 1977 byla cást náhrobku zlikvidována a mezi nimi také náhrobek Nachuma Sofera jehož hrob byl poutním místem. Na zlikvidované cásti hrbitova vyrostl objekt Pozemních staveb.

Cást nejcennejších náhrobku byla po roce 1986 prevezena do Mariánských Lázní.

Plánovaná likvidace hrbitova byla roku 1990 odvolána.

V letech 1991-1992 byla zbylá cást hrbitova rekonstruována.

RABÍN NACHUM SOFER

Byl ucenec pusobící na tachovské talmudické škole-ješive, která byla v Tachove zrízena v 18. a 19.století. Rabín Sofer tedy nebyl prímo rabínem u tachovské synagogy, jak dlouho v Tachove pusobil zdroje neuvádí, zemrel zde v r.1815. Jeho hrob ležel vlevo hned za nekdejší západní branou hrbitova, nacházel se v cestné rade rabínských hrobu. Byli tu pohrbeni vedle sebe rabíni Arje Lejb ben Abraham Cordovero zvaný Torczyner (zemrel 1721), Jehuda Löb Salomon Rachwitz (zemrel 1784, krajský rabín Plzenského kraje), Samuel Kohn (zemrel 1811, další krajský rabín Plzenského kraje), Isak Schidlof (tachovský rabín od r.1855 do své smrti v r.1898, snad nejdéle pusobící rabín v Tachove), Dr.Moritz Wohl (dlouholetý tachovský rabín v letech 1898-1921) a zmínený Nachum Sofer.

Nejnavštevovanejším místem byl práve hrob zázracného rabína Nachuma Sofera, verící a zbožní Židé prijíždeli na toto vyhlášené poutní místo ze vzdálených míst, dokonce i ze zámorí. Kolem tohoto hrobu se po léta splétal venec povestí, že každému, kdo trpí a vykoná u jeho hrobu zbožnou modlitbu, má být pomoženo. Hledali zde ulehcení pro svá zarmoucená srdce a trpící duše i lidé jiných vyznání. Z povestí je zrejmé, že rabín byl významnou osobností již za života, která se tešila pro svou ucenost a zbožnost veliké úcte a byla mu již tehdy pripisována podivuhodná moc. Jeho portrét není znám, zachoval se pouze jeden jeho rukopis.Už krátce po jeho smrti, po požáru Židovské ulice v r.1818, kdy shorelo 12 domu, synagoga i staré matriky židovské obce, si Židé trpce vycítali, že hrob rabína Sofera zanedbávali, v dusledku cehož požár nabyl tak znicující síly. To podnítilo obec porídit na hrobe nový pomník s medenou deskou, tuto desku mel zhotovit žák zázracného rabína Mendel (Emanuel) Hirsch s rabínem Markem Eggererem. Na desce byl nápis, který si podle povesti složil sám rabín Nachum. Jeho hebrejský text ríkal asi toto: "Ctvrtého dne po novoluní (Roš chodeš) mesíce ijaru roku 575 podle malého poctu (tj.nedele 14.5.1815, datum rabínova úmrtí). Zde je uložen rabín Nachum syn rabína Josefa Sofera, jeho památka budiž požehnána.

Toto jsou poslední slova mým bratrum, nebot spravedliví a moudrí tam dlí v hluboké temnote. Hledejte svetlo spasení a sklánejte vaše zatvrzelá srdce, odvratte se od hríchu a viny dríve, než prijde zmatení (babylon). Odpustte hríchy a zlobu, prolévejte placíc slzy. Pro izraelského lidu spasení, hle hrob otevírá svuj chrtán a pohltí vše a nebude pomoci. Beda, beda! Jestliže se té hruzy dockáme..."* Po prectení textu a pri znalosti toho co prišlo za nemecké nacistické okupace, cloveka úplne zamrazí......

Podobu náhrobku známe z dochovalých fotografií a v této podobe náhrobek zrejme vydržel až do r.1977, s nejvetší pravdepodobností však bez medené desky s textem. Podle dochovaných zpráv byl nový pomník postaven na hrbitove za velké úcasti židovského obyvatelstva, pricemž byla odríkávána zvláštní modlitba-akrostich, jejíž pocátecní písmena dávala jméno Nachum, poslední verš byl "Nachum Nachem jenachem".

Podle tradice težce onemocnel v mesíci tevet 5601 (leden 1841) i rabín Mendel Hirsch, u jeho lužka se již shromáždila zdejší Chevra kadiša (hebr.Svaté bratrstvo). V zoufalství se manželka rabína odebrala na hrbitov k hrobu rabína Nachuma, tam byla osvícena-bežela do synagogy, otevrela svatostánek a úpenlive posila, aby život jejího manžela byl o 10 let prodloužen. Když se posilnena a plna nadeje vrátila domu, její chot pookrál, uzdravil se a žil pak až do 15.10.1851.

Podle povesti byla na pomníku rabína Nachuma pod medenou deskou prohluben, v níž melo být uschováno staré proroctví. Vypráví se, že se obcas u hrobu našly nástroje, jimiž se kdosi pokoušel otevrít medenou desku násilím. Poté zmizela v okolí nejaká z osob, pravdepodobne ta co chtela získat ono proroctví a nikdo víc ji nevidel.

I.svetová válka privedla do Tachova vetší množství válecných uprchlíku z Halice, zejména Židu, když v první fázi války ruská vojska docasne obsadila nekteré východní oblasti Rakousko-Uherské ríše. V mesíci ijar 6575 (prelom dubna a kvetna 1915) sedel jeden z uprchlíku pohroužen v modlitby u hrobu rabína Sofera, když si náhle povšiml kousku pergamenu, který se vysouval z pod medené desky cím dál více. Odhodlal se sáhl po nem a na útržku cetl citát z Písma: Protož vytáhl král sodomský a král gomorský a král ademský a král sébojský a král belský, to jest soarský, a zšikovali se proti nim v bitve v údolí Sidim. Na hrbitove byli v tu dobu i jiní halictí uprchlíci a hned nato se rozšírila zvest, že bylo nalezeno proroctví rabína Sofera. Na jedné strane mel být popsaný citát a na strane druhé se melo výslovne uvádet, že svetová válka má trvat 5 let a pak mel být Izrael spasen a povýšen (témer by se chtelo ríci, že proroctví se melo týkat spíše II.svetové války). Povesti se všeobecne verilo, prinesl jí i dobový denní tisk. Po nálezci i pergamenu se však slehla zem, byl svedky popisován natolik rozdílne, že ani policejní šetrení neprineslo žádný výsledek. Nicméne povest o zázracném tachovském rabínovi se po I.svetové válce díky uprchlíkum rozšírila do sveta a z hrobu se stalo až do r.1938 poutní místo židovstva.

Jiná povest vypráví, jak nekolik let marne cekali manželé na rodicovské štestí, proto se do Tachova k hrobu zázracného rabína Nachuma vydali zdaleka, až ze zámorí. Když dorazili do Tachova, postili se a navecer zašli ke hrobu. Muž, který byl znalcem talmudu, u nej vykonal mnoho ruzných modliteb, u hrobu strávili asi hodinu. Manžel poté ze hrbitova odešel a žena zustala ješte nejaký cas v pláci a zajíkavých modlitbách, když tu se jí zjevil muž, snad prímo rabín Sofer a nakázal jí vykoupat se v rece Mži. Ješte ten vecer oba manželé se v rece vykoupali a pak z Tachova odjeli. Do roka se jim narodil zdravý syn. Manžel nelenil a znovu jel až ze zámorí do Tachova, aby složil u hrobu zázracného rabína dekovné modlitby. Jindy prišla žena, že se k ní muž špatne chová, casto ji i bije, prosila rabína Nachuma, aby vložil na jejího muže dobrotu. Jakýsi muž prišel prosit o zdar v obchode, nebot celé mesíce nic nevydelal. Maticka prosila o požehnání pro syna, který odešel do Ameriky, jiná zase prosila rabína, aby ji ochránil pred zlými sousedkami. Nejaké paní zase zlodej ukradl husy a ona prosila rabína, aby dostala své husy zpet. Všem melo být pomoženo.

Tímto vyprávením není poklad povestí o zázracném rabínu Nachumu Soferovi zdaleka vycerpán.

Zroj:Zaniklé obce a objekty po roce 1945

Starý židovský hrbitov

hrob rabína N.Sofera

Poutníci u hrobu rabína Nachuma Sofera