Zluta ponorka Multi-cache

"We all live in a yellow submarine, yellow submarine, yellow submarine..."
Tuto písničku Beatles zná snad každý. Nebo aspoň "Máme doma ponorku, taháme ji po dvorku...". Jenže takových ponorek, které přinášejí lidem potěšení (případně vědecké poznání), je jen malé procento. Zdaleka nejvíc těchto plavidel totiž sloužilo a má sloužit k ničení a zabíjení.

Z historie

Pomineme-li zmínku o jakési kabině schopné ponoření, která byla k vidění ve vojsku Alexandra Makedonského, a nejistý údaj, že "Již staří Číňané...", lze za prvního úspěšného konstruktéra podvodního plavidla považovat Holanďana C. van Drebela (1624). První bojové nasazení ponorky se odehrálo za války za nezávislost USA v r. 1776. Jediný člen posádky ponorky Turtle (Želva) se pokusil připevnit nálož na bok britské válečné lodi a odpálit ji, což se ale nepodařilo. Poněkud úspěšnější byla r. 1864 ponorka Hunley v loďstvu Konfederace za americké občanské války. Odpálenou minou umístěnou na dlouhé tyči ovšem potopila nejen unijní válečnou loď Housatonic, ale i sebe...

Vojenské námořnictvo většiny států záhy pochopilo, jakou účinnou zbraň budou ponorky představovat v dalších válkách, a tak jejich vývoj nabral rychlých obrátek. Začátkem 1. světové války už byly ponorky schopny účinně ničit nepřátelské lodě. Třeba hned na začátku války potopila německá ponorka U-9 tři britské pancéřové křižníky během několika minut a ponorky se svými torpédy se od té doby staly opravdovým postrachem všech námořníků. Po své porážce sice muselo Německo odevzdat všechny své ponorky vítězným mocnostem, ale v r. 1935 začalo vyrábět nové. V období let 1935 – 1945 postavilo hitlerovské Německo 1162 ponorek, které vážně ohrožovaly zásobování Velké Británie i SSSR zbraněmi, potravinami a ostatním zbožím do doby, než Spojenci na ně našli účinné zbraně (viz listing keše GC201NN).

Ponorky byly poháněny na hladině dieselovými motory a pod hladinou elektřinou z akumulátorů. Pokusy zabudovat do ponorky ještě navíc parní stroj (pochopitelně jen pro pohyb na hladině) většinou skončily katastrofami.

S rozvojem jaderné energetiky bylo jen otázkou času, kdy se jaderný reaktor podaří vestavět do trupu ponorky. Američanům se to podařilo v roce 1954, Sovětům o 4 roky později. Jaderné ponorky byly schopny nést balistické rakety s jadernými hlavicemi a operovat řadu měsíců bez vynoření v oblasti dostřelu nepřátelského území. 

SUBSUNK (Submarine has sunk)

Signál SOS je na moři slyšet poměrně často. Ale signál uvedený v titulku (ponorka se potopila) znamená s velkou pravděpodobností těžkou nehodu podmořského plavidla s možnými nedozírnými následky, zvláště u ponorek s jaderným pohonem. Statistiky uvádějí, že v letech 1900 až 2002 se potopilo téměř 250 ponorek (cca 4000 mrtvých) a k tomu ještě 850 ponorek s 35000 zahynulými námořníky během válečných střetnutí. Není divu: vedle nehod, které postihují všechna plavidla bez rozdílu (ztroskotání na útesu, srážka s jinou lodí, požár na palubě atd.), přistupují nehody pro ponorky specifické: rozdrcení tlakem, náraz na dno nebo podmořskou skálu, uváznutí pod ledem apod. Jaderné reaktory plné obohaceného uranu a zplodin jeho štěpení spočívající na dně moří představují časované bomby pro životní prostředí oceánů i celé planety. O několika haváriích jaderných ponorek se teď stručně zmíním.

V roce 1961 došlo na sovětské ponorce K-19 k poruše chlazení jednoho ze dvou jaderných reaktorů, kdy hrozil nekontrolovaný vzestup teploty a tlaku v reaktoru s jeho následnou explozí a rozsáhlým radioaktivním zamořením Atlantiku. Velitel ponorky nařídil  členům své posádky, aby v prostoru se smrtelnou úrovní radiace nouzově propojili chladící okruhy obou reaktorů. Cena byla ale vysoká: 8 námořníků v důsledku ozáření zahynulo a dalších 23 bylo těžce ozářeno s trvalými následky. Ponorka byla zachráněna a po opravě sloužila ještě 30 (!) let ve vojenském námořnictvu; námořníci ji pak přezdívali "Hirošima"...

Velkým problémem bylo utajení konstrukce ponorek a jejich zbraní, kvůli kterému velení námořnictva volila záchranu vlastními silami a prostředky, než aby o pomoc požádala "nepřátelská" záchranná plavidla a vrtulníky. A tak existoval přísný zákaz volání SOS na obvyklých veřejných nouzových frekvencích. Vymstilo se to např. při poškození ruské ponorky Kursk (2000), kdy ruská admiralita dva dny odmítala norskou pomoc a tím 118 svých námořníků vlastně odsoudila k smrti. Podobné průtahy a odmítání cizí (opět norské) pomoci měly za následek zbytečné úmrtí 38 osob v případě havárie sovětské ponorky Komsomolec v roce 1989 v Severním Atlantiku. Lze to ovšem do jisté míry pochopit: v roce 1968 se potopila v Tichém oceánu poblíž Havajského souostroví sovětská ponorka K-129. Její vyzvednutí z hloubky 5000 metrů sice bylo v té době nad síly SSSR i USA, ale v r. 1974 USA zbytky ponorky vyzvedly a američtí experti důkladně prozkoumali také jaderné hlavice raket a způsob jejich kódování... 

A na konec tragický příběh sovětské ponorky K – 219 z roku 1986: Poblíž Bermud selhal uzávěr jedné šachty s balistickou raketou a došlo k explozi uniklého paliva a následnému požáru. Zkušený velitel správně zareagoval a ponorka, do které vnikala voda, se během pár minut vynořila a hasičská družstva pokračovala v hašení požáru v jejím nitru. Zahynuli jen 3 námořníci, kteří se nadýchali toxických zplodin hoření. Problémem byl ovšem prudce zastavený reaktor. Pád havarijních tyčí sice jadernou reakci zastavil, ale ta se vlivem tzv. "jodové díry" v reaktoru mohla zase sama rozběhnout s následky dobře známými z Černobylu. K definitivnímu "uhašení" bylo třeba do reaktoru spustit ještě kompenzační tyče. Jenže elektronika i hydraulika ovládání těchto tyčí byla požárem zničena, takže nezbylo, než se pokusit zasunout tyče ručně pomocí kliky. Nejzkušenější technik v protipožárním skafandru prolezl do prostoru reaktoru, jenže klika byla v zamčené skříni, jejíž zámek musel napřed vypáčit. Podařilo se mu to, ale s vypětím všech sil zasunul pouze první tyč a zcela vyčerpán prolezl úzkými dvířky zpátky. Ruční kliky se ujal mladý námořník Sergej Preminin. Do kombinézy mu nalili kbelík studené vody, protože v reaktorovně už teplota dosahovala 80 °C. Pomocí kliky zasunul další dvě tyče do reaktoru a telefonem ohlásil splnění úkolu – reaktor se již nemohl rozběhnout a posléze explodovat. Jenže dvířka průlezu se mezitím horkem zdeformovala a už nešla otevřít... "Zemřel krutou smrtí a obětoval se, aby odvrátil druhý Černobyl", zapsal do palubního deníku kapitán ponorky K-219 Igor Britanov, když po třiceti hodinách marného boje s požárem museli ponorku opustit, a ta 6. října 1986 zmizela i s mrtvým Premininem do hloubky kolem 5000 metrů. (Jen pro pořádek: exploze jaderného reaktoru nemá naprosto nic společného s výbuchem atomové bomby, což asi není řadě ekologických aktivistů ani valné části veřejnosti známé. V ponorkách se nepoužívají "černobylské" reaktory typu LWGR, ale mnohem bezpečnější PWR). 

Jak najít keš

Postavte se u základních souřadnic na břeh – cca 0,5 m od kraje – a odpovídejte na otázky, co je z toho místa vidět. U budov stačí vidět střechy a ev. komíny. V noci nebo za mlhy ovšem nic neuvidíte! Přidal jsem ještě azimuty (pro magnetický kompas odečtěte magnetickou deklinaci cca 3°).

74 Bořeň  - az. 187°
60 Bouřňák - az. 302°
46 Domov důchodců Dubí (Na Výšině) - az. 358°
21 Komíny řetenické sklárny (AGC Processing Teplice, a. s., bývalý Sklotas) - az. 148°
40 Pramenáč - az. 322°
37 Doubravka u Teplic - az. 110°
13 Vrtule větrných elektráren u N. Města - az. 293°
80 Vodojem na Nové Vsi (nad Teplicemi) - az. 149°

Sečtěte bodové hodnoty u míst, které z břehu vidíte. Výsledkem bude trojmístné číslo ABC totožné s číslem na ponorce. Změna vzorců!!!

N 50° (39.ABC + 0.092)´     E 13° (47.BCA + 0.126)´

Ciferný součet všech patnácti číslic obou souřadnic zvětšený o 2 lze dělit třemi beze zbytku.

Poznámky

• Ten výhled stojí za to, není-liž pravda?! Většina zdejších lidí ani netuší, jak je tady hezky...

• Lepší přístup je od jihu z Újezdečka nebo od Dukly; od Pozorky nebo ze Mstišova bývá bláto a hluboké kaluže prakticky pořád a totéž bývá na "severní spojce" k finálce. "Prostřední spojkou" půjdete kolem příšerné skládky (její soriment viz Roodeho log). 

• Cesty v této lokalitě jsou po většinu roku pro běžná auta jen těžko sjízdné. Po dešti terén připomíná tankodrom, pro ohromné kaluže a bláto tam místy nelze projet ani na kole.

• V tomto oprámu je krásné koupání (až na to bahno u břehu) a obvykle průzračná voda s viditelností 4 i více metrů. Buďte ale velice opatrní! Pod hladinou jsou pahýly stromů a také event. utržené vlasce rybářů by vás mohly znepokojit, když se do nich zapletete. A nelekněte se ohromných štik – sám jsem tam před lety při potápění viděl asi metrovou a letos z břehu nejmíň půlmetrového kapra.

• Ty pořezané nohy mkacera (FTF) mě moc mrzí. Mně se tam ale za těch asi 30 let, co tam jezdím, nikdy nic nestalo (až před pár dny malé škrábnutí na chodidle). Chce to hned od břehu plavat a nechodit v bahně zbytečně daleko. Podobně při vylézání z vody plavat co to jde nejblíž k břehu a vylézat po čtyřech. Boty do vody jsou samozřejmě vhodné!

• Pozor na břeh – jak jistě vidíte, tak se ho občas kus sesune do oprámu. Raději se zbytečně dlouho nezdržujte na jeho okraji.

• Neskákejte do vody, a to ani plochým startovním skokem!!! Můžete hlavou narazit do kmene stromu, který z hladiny ani z břehu nevidíte. U břehu bývá často voda zkalená a viditelnost minimální (zvláště v létě a při západním větru).

• V zimě, až oprám zamrzne, třeba budete v pokušení vytáhnout brusle a hezky si tam zabruslit. To nedělejte, protože oprám je bývalý důl, zbytky uhlí mohou stále doutnat a ohřívat vodu nad sebou, ta stoupá k hladině a led – jinde tlustý – může proto být v těch místech tenký. Erbenovu baladu jistě znáte!

• Pokud budete přikládat fotky, tak je prosím ořežte (ty kopce) nebo vyberte takové, které nenapovídají, co je od základních souřadnic vidět (tedy kopce a města/vesnice).

• Po návratu se doma dobře prohlédněte. Bývá zde hodně klíšťat!

• Literatura: Tůma, J.: Katastrofy techniky děsící 20. století. Praha, Academia 2002; Internet: Wikipedie; Texty vyhledané Googlem pod heslem ponorky, K(čísla) a Yellow submarine.

Konec textu