Naše geocmuchalka Barca oslavila 9. 8. 2011 své páté narozeniny a tak jsme na trase našich spolecných procházek založili tuto rychlou mestskou multi-cache.
Jednoduchá a casove nenárocná multi-cache jejíž finálka je uložená v mestském parku, který byl vytvoren ze zrušené cásti nejstaršího a nejdéle fungujícího hrbitova v Ceských Budejovicích.
Staroměstský hřbitov, jehož nestarší část, se až dodnes nalézá v těsném okolí gotického kostela sv. Prokopa a sv. Jana Křtitele, byl založen již v první čtvrtině 13.století a jeho vznik tak předbíhá existenci, až později založeného, královského města, dnešních Českých Budějovic. Hřbitov původně sloužil k pohřbívání zemřelých obyvatel budějovických předměstí a obcí přifařených ke zdejšímu kostelu, ale také vojáku. Až do poloviny 16.století zde tedy nacházeli svůj poslední odpočinek především obyvatelé z Rožnova, Mladého, Hodějovic, Suchého Vrbného, Vráta, Hlinska, Vesky, Velkých Hor - Rudolfova, Pohůrky, Ortvínovic, Vztuh, Kalište, Jivna, Jelma, Libniče, Hůr, Úsilného, Kněžských Dvorů, Mokrého, Šindlových Dvorů, Litvínovic, Čtyřech Dvorů, Haklových Dvorů a Českého Vrbného. Tyto vesnice sice patřily pod různá panství, ale všechny společně tvořili jeden velký obvod svatoprokopské farnosti.
Z vesnic ležících na severu a severovýchode od mesta vedla ke Staromestskému hrbitovu cesta mrtvých – tzv. Umrlcí cesta, po které procházely všechny pohrební pruvody. Farnost svatoprokopská se sice postupne zmenšovala (napr. vznikem Rudolfova, Dobré Vody) a pohrbu z okolních vsí na zdejším hrbitove ubývalo i díky výstavbe menších venkovských pohrebišt, ale potreba nových pohrebních míst se nijak nezmenšovala protože mezi tím se rozrustala vlastní budejovická predmestí.
K prvnímu velkému rozšírení hrbitovní plochy dochází v roce 1686 a další parcely byly pro hrbitov zakoupeny v dusledku rádení epidemie tzv. "horké nemoci" v roce 1742. Kapacita hrbitova musela být také podstatne rozšírena poté, co byl roku 1784 zrušený hrbitov obklopující katedrálu sv. Mikuláše ve vnitrním meste. Od té doby se stal Staromestský hrbitov na víc jak sto let hlavním pohrebištem i pro rodiny meštanu královského mesta Ceských Budejovic.
Vzhledem k trvale nedostacující kapacite pohrebište docházelo k prubežnému rozširování hrbitova zejména jižním smerem a delo se tak znovu v roce 1838. Dokonce ješte v roce 1883 musela být akutní potreba nárustu kapacity zdejšího pohrebište rešena zbouráním sousedního budovy staré školy. Tehdy už byla perspektiva nového rozširování hrbitovního areálu celkem minimální a tak konecne došlo k definitivnímu rozhodnutí vybudovat nový kapacitne dostacující a hlavne moderní hrbitov. Tímto ústredním pohrebištem se stal, až pozdeji nazvaný, hrbitov sv. Otýlie. Na nový hrbitov si, po jeho otevrení, mnoho budejicáku nechalo z již zrušeného Staromestského hrbitova prenést své zemrelé. V dobe rozhodnutí mestské rady o ukoncení pohrbívání na Staromestském hrbitove zde bylo registrována asi 3 905 hrobových míst rozdelených do nekolika oddelení.
Staromestský hrbitov byl naposledy významne rozšíren v roce 1884 o jeho dnešní nejsevernejší cást. Zde dodnes stojí i bývalá umrlcí komora s puvodní pitevnou. K výstavbe plánovaného jednopatrového domku pro posledního staromestského hrobníka Josefa Wostla však již nedošlo.
Když už další pohrbívání v techto místech zakázalo i okresní hejtmanství stalo se ze zrušeného hrbitova romantické a pomalu pustnoucí místo jehož pieta byla dokonce obcas porušována i zrizováním smetišt. Hrbitov v tech dobách lákal k procházkám nejenom romantiky, ale i ruzná individua vcetne vykradacu hrobu. Vzhledem k tomu, že zacátkem 20. století na hrbitove docházelo ke stále castejším krádežím, poškozováním hrobu i k jiným neprístojnostem bylo ceskobudejovickou mestskou správou prijato usnesení o úplném odstranení hrbitova. Díky iniciative clenu KLUBU ZA STARÉ BUDEJOVICE bylo již tehdy poprvé navrženo, aby se jižní cást bývalého pohrebište premenila v park a aby zustal zachovaný Starý hrbitov i s jeho neopakovatelnou atmosférou a množstvím umelecky hodnotných náhrobku. Hrbitov byl nakonec zachován jako celek a ješte v roce 1914 byla dokonce k jeho ochrane zrízena funkce hlídace. Jako byt pro nej byla adaptována bývalá hrbitovní márnice a v ní bydlel hlídac ješte nekolik let po skoncení druhé svetové války. Pak tento objekt chátral a významnejší opravy se dockal až v roce 2011.
Celý hrbitovní areál po druhé svetové válce znacne pustnul a i díky vysídlení zdejších nemcu už nebyl ani moc navštevován a v této podobe preckal až do konce šedesátých let minulédoho století. Tou dobou již naplno bežela demolice celých bloku Starého mesta a panelová výstavba se k areálu priblížila natolik, že došlo i na demolici vetší jižní - tzv. Nové cásti hrbitova. Stavbari nedalekého sídlište zlikvidovali hrbitov pomerne rychle. Pomocí buldozeru byla plocha s hroby zarovnána a z cásti hrbitova následne vznikl dnešní lesopark. Pod povrch se pri úpravách vetšinou nezasahovalo a když už se tak stalo a zemní práce odhalili kosterní ostatky došlo k jejich prenesení na ústrední mestský hrbitov sv. Otýlie. Ješte v sedmdesátých letech 20. století obcas v techto místech došlo k menším propadum bývalých hrobových míst, ale k celkové exhumaci zde pohrbených nikdy nedošlo a tak tu tisíce budejicáku spí svuj vecný sen dodnes.
Zachovaná cást Staromestského hrbitova je po vetšine obvodu vymezena puvodní ohradní zdí a od jihu pak novodobým kovovým plotem. Tento tzv. Starý hrbitov i s kostelem a vcetne posledního rozrírení hrbitovního areálu v jeho severní cásti, tedy i s nekdejší umrlcí komorou, byl již v roce 1958 prohlášena za kulturní památku. Celý dnešní hrbitovní areál je tedy i v soucasnosti predmetem památkové ochrany.
Podél severní steny kostela dodnes najdete také nekolik starších kamenných náhrobních desek, které sem v letech 1861 až 1912 byly (vcetne kosterních ostatku ceskobudejovických meštanu) preneseny ze zrušených hrbitovu u Piaristického kláštera a od katedrály u Cerné Veže. Nejhodnotnejší soubor sakrální architektury však tvorí souvislá rada klasicistních a pseudoslohových hrobek z 19. století. Tyto se nalézají podél východní hrbitovní zdi. Další mimorádne cenné hrobky jsou u severní i západní a také u zbytku jižní cásti puvodní ohradní zdi.
I když hrbitov dlouhá desetiletí bez údržby postupne pustnul a znacná cást hrobových míst i náhrobku se prakticky rozpadla stále se zde dochovalo množství památek na významné osobnosti mesta Ceské Budejovice. Pocátkem roku 2000 byly napríklad do venkovní steny kostela a cásti ohradní zdi druhotne osazeny restaurované náhrobní desky, prevážne z první poloviny 19. století. Tyto náhrobní desky pripomínají významné cleny ceskobudejovických meštanských rodin, ale vzhledem k tomu, že se nedochovala puvodní dokumentace jsou desky osazeny tak aby tvorily estetický celek bez koresponence se skutecným uložením ostatku. Postupná rekonstrukce celého areálu stále probíhá a mela by tomuto pohrebišti vrátit dustojnou podobu.
Na Staromestském hrbitove byli mimo jiné pohrbeni i starosta František Josef Klavík a Eduard Claudi, významný stavitel Josef Sandner a purkmistr Andreas Schmidt. Jejich hroby se bohužel nezachovaly.
ZAJÍMAVOSTI :
Básník Jaromír Mestan venoval tomuto geniem loci prodchnutému místu básen nazvanou samozrejme Staromestský hrbitov.
Nedaleko od jižního vchodu do kostela mužete spatrit velice zvláštní príklad síly prírody. Strom zde již celá desetiletí postupne obrustá celý litinový kríž i s jeho kamenným podstavcem. Tuto bezespornou kuriozitu dokonce nekdy na prelomu 70. a 80.let minulého století zminoval tehdy velice populární casopis ABC. Od té doby už však celý kríž témer zmizel v kmeni stromu.
Staré mesto a farní kostel
-puvodne osada pojmenovaná po synu Céce ze Železnice Budivojovi, který byl v letech 1205 -1213 sudím na dvore krále Premysla Otakara I.
-první písemná zmínka o Cécových Budivojovicích je až z roku 1251 a stejného založení je i zdejší farní kostel, rane gotická jednolodní stavba s ploše uzavreným chórem. Kostel byl puvodne zasvecený sv. Janu Krtiteli a až pozdeji bylo zasvecení rozšíreno ješte o ceského patrona sv. Prokopa.
-o starému založení kostela svedcí rovný záver s osovým oknem ve východním prucelí. Klenba presbytáre i sakristie je rozdelena na dve pole, lod kostela clení tri dovnitr vtažené operáky a v ose západního prucelí stojí vež. Podkruchtí kostela má tri hvezdicové klenby a pokaždé vytvárí jiný obrazec. Západní , dnes již zazdené prucelí, má na stene stopy sgrafitového kvádrování. Vež kostela má v nižších patrech pouze úzká okénka, nad nimi jsou okna s lomenými oblouky a v patre nejvyšším jsou okna zaklenutá polokruhem.
-prestavba kostela je na veži datována rokem 1461 a je zajímavá tím, že v Ceských zemích patrí k jedné z prvních, pri které byla klenba vložena na vtažené operné pilíre, pricemž klenební obrazec je jasne inspirován ješte parlérovkou klenbou ze 14.století.
-v prvních letech po založení mesta, v podstate až do provizorního zprovoznení mestského kostela sv. Mikuláše, byl zdejší kostel sv. Jana Krtitele jediným svatostánkem pro obyvatele puvodní osady i pro meštany královského mesta.
-roku 1265 prejalo nedaleko založené královské mesto jméno starší osady a nazývalo se Nové Budejovice zatímco puvodní osade se postupne zacalo ríkat Staré Budejovice a posléze se název trojúhelníkové osady (predmestí) ustálil v podobe Staré mesto.
-nové mesto budejovické prejalo od osady nejenom jméno, ale do mesta se prestehovala také cást zdejších osadníku. Tito domácí „kolonisté“ se usadili prevážne v dnešní Ceské ulici, jejíž název je jedním z nejstarších ve meste.
NEKOLIK NEJZAJÍMAVEJŠÍCH DOCHOVANÝCH HROBU MUŽETE NAJÍT NA MODRE VYZNACENÝCH MÍSTECH - VIZ. PLÁNEK SOUCASNÉHO HRBITOVNÍHO AREÁLU:
1. BISKUPSKÁ HROBKA
Priléhá k severní zdi kostela a na pocátku 19.století nechal ji zde nechal zrídit první budejovický biskup Johan Prokop Schaaffgotsche.
Hrobka je ze trí stran opatrena nízkou ozdobnou ohrádkou a do zdi kostela je vsazena deska z lešteného syenitu na kterou je pripevnený velký bronzový venec a bronzová písmena tvorí jméno biskupa Jirsíka. Deska a bronzové soucásti byla v roce 1895 zhotovena místní pasírskou firmou. Po pravé strane hrobky stojí kamenný náhrobek biskupa Ružicky tvorený podstavcem s nápisovou deskou a osobním znakem biskupa. Na nem stojí bohužel poškozená socha Ježíše Krista „ Dobrého pastýre“. Plastika pochází od sochare Josefa Maxe a je z poloviny 19.století.
Johan Prokop Schaaffgotsche (1748 – 1813)
- stal se v roce 1785 prvním ceskobudejovický biskupem a zrídil zde v roce 1803 knežský seminár a filozofický ústav.
Arnošt Konstantin Ružicka (1761 – 1845)
- od roku 1816 druhý z ceskobudejovických biskupu, oblíbenec císare Josefa II, financne podporoval nemajetné studenty biskupského semináre.
Jan Valerián Jirsík (1798 – 1883)
– od roku 1851 již ctvrtý a nejznámejší ceskobudejický biskup, který se velmi významne zasloužil o kulturní život ve meste. Mimo jiné založil napríklad ceské gymnasium, ústav hluchonemých a sirotcinec.
2. HROB BISKUPA LINDAUERA
Kamenný novogotický náhrobek ve tvaru kónického sloupu na nemž je reliéfne proveden biskupský znak se nachází približne uprostred jižní cásti hrbitovního areálu a nechala ho zhotovit mestská obec u pražského sochare Emanuela Maxe. Duvodem proc tento biskup nespocinul v oficiální biskupské hrobce bylo jeho osobní prání. K vysvecení monumentu dekanem Dr. Leebem došlo 2. 1. 1854.
Josef Ondrej Lindauer (1784 – 1850)
- tretím biskupem ceskobudejovickým se stal v roce 1845 a mimorádne se zasloužil o vznik verejné nemocnice, kam také uvedl milostrdné sestry z Kongregace sv. Karla Boromejského. Této kongregaci také odkázal vetšinu svého majetku.
3. LANNOVA NÁHROBNÍ DESKA
Tmave šedá kamenná deska s vyrytým a zlaceným nápisem je zasazena vpravo od vchodu jižní zdi kostela. Rozmer desky je 64 x 44 cm.
Thadeus Lanna (1773 – 1828)
- otec pozdejšího známého ceskobudejovického podnikatele a mecenáše byl lodmistrem a nájemcem dopravy soli po Vltave z C. Budejovic do Týna nad Vltavou. Díky nemu došlo ke zlepšení platových podmínek lodních delníku i plavcu a ke zvýšení nosnosti prepravních lodí. Ve dvacátých letech 19.století nechal vystavet známý zájezdní hostinec U ZELENÉ RATOLESTI, který stále stojí na dnešní Husove tríde.
4. KLAUDIHO NÁHROBNÍ DESKA
Druhotne osazená náhrobní deska se nachází v hrobce u východní ohradní zdi. Hrobka má v celní strane dve niky, pricemž deska je v horní z obou. Skutecný hrob tohoto meštana leží na jiném míste hrbitova.
M. Wenzel Klaudi (1778 – 1824)
- Rudolfovský rodák, ceskobudejovický mestský úredník a zakladatel budejovické nemocnice. V roce 1803 se stal sekretárem a v roce 1813 kriminálním radou. Vynikl zejména v dobe napoleonských válek svou cinností pri mestském špitálu a také se zasadil o usporádání mestského archivu. Sepsal rozsáhlou historii mesta Rudolfova i Ceských Budejovic. Jeho nejvetší zásluhou pak byl návrh na zrízení nové mestské nemocnice. K její výstavbe sice došlo až v po jeho smrti, v letech 1827 až 1829, ale svému úcelu nemocnice sloužila ješte na pocátku 20.století.
5. HROBKA RODINY PACHNERU
Hrobka stojí nedaleko severozápaního rohu ohradní zdi a obsahuje dve nápisové desky zasazené nad sebe. Spolecne s F. J. Pachnerem je zde pohrbena i jeho druhá manželka Josefina, dcera ceskobudejovického purkmistra Vinzenze Strandla.
Franz Josef Pachner rytír z Eggendorfu (1753 – 1841)
- rytír Pachner byl šlechtic jemuž v Ceských Budejovicích a v okolí patrilo nekolik objektu. Mimo domu ve vnitrním meste to byl i menší dvur na predmestí, ale také Remlovy Dvory a statek v Porící u Boršova . Neblaze známý je tím, že jím vlastnenou zríceninu stredovekého hradu Maškovce, stojící až do 19. století poklidne nad hlubokým údolím Vltavy nedaleko Porící, nechal tento podnikatel rozebrat a vyzískaný kámen následne rozprodal jako stavební materiál. Z hradu tak dnes zustala dochována pouze nepatrná cást zdiva tesne nad rekou. Jak podobný je tento príbeh i mnohým dnešním.
6. HROBKA FRANTIŠKA DAUDLEBSKÉHO
Hrobka se nachází u jižní ohradní zdi a predstavuje ji jednoduchý klasicistní náhrobek který má na celní strane nápisovou desku a v jejíž horní polovine je malý rodový erb Daudlebských.
František Eusebius Daudlebský ze Sternecku (1750 – 1815)
- jako príslušník staré budejovické šlechty zasedal v mestské rade a v roce 1787 se stal purkmistrem. Tento úrad pak vykonával až do své smrti a zasloužil se napríklad na zlepšení sociálních podmínek obyvatel mesta. V dobe napoleonských válek jeho diplomatické vyjednávání s francouzskou armádou odvrátilo vydrancování mesta.
7. HROBKA GENERÁLA VON HAERINGA
Tato nejvetší dochovaná zdená hrobka stojí v rohu západní ohradní zdi. Uvnitr se nachází pískovcový klasicistní náhrobek do kterého je zasazena oválná mramorová deska s puvodne zlaceným nápisem a pod ní je znacne poškozený baronuv znak obklopený válecnými trofejemi. Vnitrek této hrobky je viditelný i od kovového plotu na jižní strane hrbitovního areálu.
Ferdinand baron von Haering (1732 – 1822)
- tento rytír polního rádu císarovny Marie Terezie byl zbrojmistrem a vysokým dustojníkem rakouské armády. Až do roku 1809 byl velitelem 4.delostrelckého pluku, který byl od roku 1802 posádkou v Ceských Budejovicích. Díky tomu se starý, ale zkušený generál Haering stal v dobe napoleonských válek nejvyšším vojenským predstavitelem ve meste.
8. HROB RODINY ZÁTKOVY
Zdený klasicistní náhrobek stojí u severní ohradní zdi, témer proti vchodu do kostela. Mezi dvojicí korintských sloupu je zasazena mramorová deska s vyzlaceným nápisem Rod Zátkuv.
Hynek Zátka (1808 – 1886)
- otec pozdejšího vudce budejovických Cechu JUDr. Augusta Zátky byl puvodem rodák z Velešína, ale do Budejovic se s rodici pristehoval již v peti letech. Živil se jako úredník financní správy, ale také vedl obchod se solí a koncem šedesátých let 19.století nechal postavit proslulý mlýn v Brezí u Boršova. Tento první verejne cinný budejovický Zátka také založil velkostatek v Libnici a neúspešne se pokusil o dolování tuhy. V roce 1862 stál u zrodu ceskobudejovického spolku BESEDA (místní kaceri dobre znají stejnojmenný spolkový dum) a v roce 1864 spoluzakládal zdejší Záložnu. V roce 1861 byl zvolen do zemského snemu a ríšské rady.
9. HROB E. F. RYCHTERA
Jednoduchý pískovcový náhrobek ve tvaru stély s deskou z bílého mramoru nechali zrídit a osadit ceskobudejovictí meštané a nalézá se asi uprostred jižní cásti hrbitova.
Ernst Franz Richter (1817 – 1870)
- tento budejovický rodák, který pracoval jako magistrátní úredník zacal v revolucním roce 1848 vydávat vubec první budejovické noviny. Noviny vycházely v nemcine ale již koncem téhož roku zanikly. Další periodikum zacal Richter vydávat až v roce 1852. Z tohoto listu (Anzeigeru) se pozdeji vyvinul velice známý titul BUDWEISER KREISBLATT vycházející až do roku 1919. Další z novin u jejichž vzniku stál Franz Richter se pod názvem BUDWEISER ZEITUNG vydávaly až do samého sklonku druhé svetové války. Obe tato periodika byla ve své dobe nejduležitejší nemecky psané noviny vycházející na jihu Cech. Známá je také Richterova kniha o historii Ceských Budejovic.
10. HROBKA RODINY CLAUDIOVY
Zdená hrobka se štukovými pilastry a zdobenou rímsou stojí u jižní ohradní zdi v její celní strane je zachovaná nápisová deska. Druhá nápisová deska je již bohužel znicená.
Friedrich Claudi (1808 – 1842)
- ceskobudejovický lékar a bratr starosty Eduarda Claudiho patril k vubec prvním lékarum nové mestské nemocnice a spolecne se svou manželkou Eleonorou založil nadaci ve výši 100 zlatých s cílem podporovala chudé nemocné . V hrobce jsou uloženy i ostatky jeho manželky Eleonory (1810 – 1842) a také jejich syna Ludwiga (1841 – 1842).
11. HROB JOHANA KOGLERA
Jeden z mála dochovaných náhrobku pseudoslohového stylu je ukázkou velice kvalitní kamenické práce z druhé poloviny 19.století. Tento velký pískovcový náhrobek v novogotickém stylu je založený na ctvercovém pudorysu a stojí v jižní cásti hrbitova, blíže ke kostelu.
Johan Kogler (1822 – 1866)
- zasloužilý pedagogický pracovník, který ješte krátce pred svou smrtí stál u pocátku ceskobudejovického nemeckého ucitelského ústavu. Byl jednou z mnoha obetí epidemie cholery, která v roce 1866 postihla Ceské Budejovice. Neblahé následky této epidemie prinutili budejovické radní zacít se ve vetší míre starat o úroven hygieny ve meste.
Pro nalezení finálky potrebujete zjistit, z evidenčního štítku pouliční lampy, která stojí u chodníku naproti současné vstupní bráně do areálu Staroměstského hřbitova, pěticí čísel. Evidenční štítek začíná písmeny CBxxxxx
Číslice ze štítku si zapište v poradí jak jdou za sebou ( z leva ) jako INDICIE- A B C D E
K vlastní Finálce se dostane dosazením zjištených indicií do následujícího vzorce :
N = 48° ( B ) ( C + D + E ) . ( A ) ( D ) ( B + D )
E = 014° 2 ( B + D ) . ( A ) ( A ) ( C + E )
UPOZORNENÍ :
Pro nalezení kešky není potreba nic rozebírat nebo rozvrtávat, ale HLAVNE budte pri jejím vyjímání z úkrytu obezretní - behem dne se zde pohybuje celkem dost mudlu.
VLASTNÍ HRBITOVNÍ AREÁL A KOSTEL NENÍ V SOUCASNOSTI BEŽNE PRÍSTUPNÝ - MUŽETE DO NEHO ZAVÍTAT V DOBE PRAVIDELNÝCH BOHOSLUŽEB NEBO SI HO LZE PODROBNE PROHLÉDNOUT NAPRÍKLAD V RÁMCI DNU EVROPSKÉHO KULTURNÍHO DEDICTVÍ NEBO PODOBNÝCH AKCÍ.
Tradování obsahu :
Finálka je nyní malá šroubovací krabička do které se krome logbooku a psadla vejdou již jen drobné věci jako např. CWG nebo Geocoiny a menší cestovní předměty typu TB.
Pro ukládání objemnejsích cestovních predmetu typu TB, TS nebo TI, apod. není tato keska svou velikostí vhodná. Soucasne také apelujeme na vsechny nálezce nasí keše aby se jí správně maskovali a aby do ní nevkládali
zádný odpad !
Veríme, ze po vasí návsteve zustane keš dobre ukrytá a okolí neponicené.
![]()
![]()
Předem děkujeme za vaše zastavení a třeba i zamyšlení nad během času. Úspěšný geolov vám přeje PŘESEKA & geočmuchalka Barča.
Poslední podstatná úprava listingu: 14. 7. 2012
20. 08. 2016 -přidán odkaz na ověřovač souřadnic GeoCheck, který po zadání správných finálních souřadnic zobrazí i znění Bonusové otázky
19. 08. 2016 - nová piksla, s novým logbookem a psadlem, naplněná CWG a SQ k výměně
07. 05. 2015 - opětovná obnova finálky po jejím odcizení; na místo byla uložena malá LOCK-LOCK schránka s logbookem a tužkou
13. 11. 2014 - obnova finálky; na místo byla uložena nová schránka
21. 02. 2013 - obnova finálky; na místo byla uložena nová schránka
18. 02. 2013 - finálka (krabička typu LOCK-LOCK) byla ukradena
14. 07. 2012 - nový WP a vzorec pro finálku
24. 12. 2011 - v rámci adopce byla zvetšena krabka a vložen do ní startovací obsah urcený k tradování
Datum ulození cache: 9. 8. 2011