Historie hradu a zámku STARÉ HRADY
První písemná zmínka o tvrzi Stará je z roku 1340 v záveti Arnošta ze Staré. V ní venuje tvrz i s prilehlými vesnicemi a pozemky své manželce Adlicce. Páni ze Staré byli tehdy nejvýznamnejším rodem v okolí. Arnošt byl hejtmanem v Kladsku a jeho rodovým sídlem byla práve tvrz Stará. Zde se také pravdepodobne narodil jeho syn, budoucí první arcibiskup pražský – Arnošt z Pardubic.
Arnošt z Pardubic, první arcibiskup pražský (1305-1364)
„I když jsi sám, snaž se, aby tvé skutky byly ctnostné a cisté tak, jako by byl prítomen celý svet.“
Arnošt ze Staré mel ctyri syny, nejmladší Vilém se svým synem Smilem Flaškou vybudovali nynejší kamenný hrad. Díký úzkým stykum rodiny se dvorem se na stavbe projevil vliv stavební parlérovské hute. Z tohoto období pochází i kaple pred zámkem. Starou také vlastnil Smil Flaška z Pardubic, autor známé alegorické básne Nová rada.
Smil Flaškaz Pardubic (1350-1403), nejvyšší písar Království ceského, autor alegorické básne Nová rada.
„Každý podle prirození dve uši má ku slyšení, ale jedna ústa k tomu, aby odpovídal komu.“
Poté se zde vystrídalo nekolik pánu. Roku 1567 Starou koupil Kryštof Popel z Lobkovic, majitel sousedního panství Kost, clen dvorské válecné rady a rytír Rádu zlatého rouna. Jeho dcera Uršula prinesla hrad venem Jirímu Pruskovskému z Pruskova, komorníku ctyr habsburských císaru. Roku 1573 Pruskovští zacali s prestavbou puvodní gotické tvrze na renesancní zámek, nejvetší a nejkrásnejší stavbu celého kraje. Stavitelem byl pravdepodobne nekterý italský architekt z okruhu pražského císarského dvora. Dostavba zámku pokracovala i za jeho syna Oldricha Disidera, který na císarském dvore zastával funkci komorníka a rady. Z této doby pochází nad vstupním portálem predzámcí latinský nápis a vzácná psanícková a figurální sgrafita s biblickými výjevy a hlavní oltár v kostele – vzácná drevorezba Kristova krtu, dílo neznámého mistra.
Nad branou v predzámcí je latinský nápis, který v prekladu zní: „Nákladem vlastním urozeného pána pana Jiríka svob. Pána z Pruskova, císare Maxmiliána II. nejstaršího komorníka, pro budoucí jeho památku provedeno r. 1573.“
(Malé dejiny Libánska,Karol Bílek)
Nad branou do samotného zámku je z této doby nápis, jenž v prekladu zní: „Jirí ze starožitného rodu Pruskovských pocházejíc císarum Karlovi, Ferdinandovi, Maxmiliánovi a Tobe Rudolfe, ve službách verný.“ Vpravo je uvedeno:“ Voršila Lobkovická, ložem sdružená po tolikerých námahách prejíc si míti odpocinutí v tomto zámku, postavila tuto památku své vecné duše“
(Malé dejiny Libánska, Karol Bílek)
Vévoda Albrecht z Valdštejna (1583-1634)
Roku 1628 zámek kupuje Albrecht z Valdštejna. Tento vynikající vojevudce a ekonom po Bílé hore získal cást majetku okolní šlechty, která se zúcastnila proti habsburského odboje. Celému Valdštejnovu území se za jeho doby ríkalo terra felix - štastná zeme, protože Valdštejn zajistil jeho prosperitu a klidný vývoj. Organizoval zde výrobu pro potreby své armády, chránil území pred prutahy a pobytem vojsk. Zdejší panství spravoval prostrednictvím svého synovce.
„Invita invidia“–„Závisti navzdory“
Staré Hrady okolo roku 1800
Po Valdštejnove zavraždení prichází na Staré Hrady rod Schliku. Ti zakládají fideikomisní panství Kopidlno – Staré Hrady. Hlavními sídly Schliku byly upravené zámky v Kopidlne a v Jicínevsi a starohradský zámek byl jen hospodárským centrem panství. Byl zde panský dvur, konírny, špejchar a pivovar. Po roce 1800 došlo vlivem nedostatecné údržby k sesutí gotického krídla. Roku 1811 byly provedeny zednickým mistrem Pelikánem alespon zabezpecovací práce na zámku. Jeho jméno a letopocet se nachází nad vchodem do zámku, spolu se schlikovským znakem mezi chybejícími bustami císaru Ferdinanda I., a Maxmiliána II. (uvnitr zámku). Posledním mužským potomkem kopidlnské vetve Schliku byl Ervín František Schlik. Po jeho smrti se rozpoutal spor o toto panství. Ten nakonec vyhrála rodina Weissenwolfu.
Roku 1921 pri první pozemkové reforme se stal zámek majetkem ceskoslovenského státu. Nebyl však nadále opravován, a tak i pres snahu predevším nadšených brigádníku bylo roku 1960 rozhodnuto o jeho demolici. Naštestí se roku 1964 stal predsedou MNV ucitel pan Vladimír Holman. Dal dohromady nekolik duchodcu z obce i okolí a zámek zacal rust z trosek. Pomáhaly také trempské letní brigády.
Pan ucitel Vladimír Holman, r. 1999
„Myslím, že dnes by se neco takového dalo už težko delat. V dnešní dobe staví vetšina lidí na první místo své vlastní, mnohdy sobecké zájmy, takže neverím tomu, že by se dnes našlo tolik obetavých lidí, kterí mne pres ctvrt století obklopovali.“
Jednou z podmínek obnovy bylo také vhodné využití objektu. Od roku 1969 má na Starých Hradech své sídlo Literární archiv Památníku národního písemnictví. Jsou tu depozitáre, studovny a ubytovna pro badatele. Prístupné pro verejnost jsou pracovny J.Vrchlického, El. Krásnohorské a Al. Jiráska.
Od r. 1994 prešlo oddelením obce Staré Hrady od Libáne vlastnictví areálu hradu a zámku na obec Staré Hrady. Postupem doby bylo jasné, že peníze z pronájmu PNP na opravy a údržbu objektu nestací. To bylo hlavním duvodem, proc se obec rozhodla objekt prodat. A tak mají Staré Hrady od poloviny r. 2007 nového majitele, manžele Sukovi.
K samotné keši:
Za žádných okolností při lovu nerozebírejte hradní zeď.
Doporučený cas k lovení: před 8 hodinou ranní a po 18 večerní.
Úkryt keše je zcela bezpecný, žádné riziko ohrožení života nehrozí!!!.
Pozor na mudly, keš je umistena na velice frekventovanem miste!!!
Dbejte zvysené opatrnosti pri vyzvedávání schránky!!!
V keši krom logbooku a vecí na výmenu naleznete také papír s dobrovolným úkolem, pokud tento úkol splníte, získáte dárek.(Tento papír prosím za žádných okolností neodnášejte!!!)