Motto: "Hranice? Nikdy jsem je neviděl. Ale vím, že existují v myslích mnoha lidí."
Thor Heyerdahl
Ve světové historii zanechalo svůj otisk mnoho vynikajících mužů a žen s českými kořeny. Jedni jsou známi vice, jiní méně a mnoho z nich je nepravém takřka zapomenuto.
Pojďme si některé z nich připomenout..
Alberto Vojtěch Frič
Alberto Vojtěch Frič uplatňoval své vyjímečné nadáni od mladi – již ve svých patnácti letech byl považován za jednoho z největších znalců kaktusů ve střední Evropě. Nejzajímavější na tom ale je, že první kaktus si obstaral nikoliv jako objekt vědeckého zájmu, ale jako nástroj pomsty – spolu s kamarádem chtěl potrestat celníka, který ho pravidelně šacoval, zda nepřenáší vejce bez zaplaceni patřicných poplatků. Nalézt po hmatu velmi pichlavý kaktus musela být pro celníka velmi bolestivá zkušenost...
Po splnění úkolu byl kaktus za oknem ponechán svému osudu, po nějakém čase ale vykvetl a to Friče zaujalo. Později o tomto okamžiku napsal:
"Z tak neforemné, nevzhledné rostliny, která mohla mít pro mne význam jenom potud, pokud sloužila mi za nastroj odplaty, vyvinovala se krása, jakou jsem dosud nepoznal..."
Od té doby začal shánět další kaktusy a budoval rozsáhlou sbírku. Ta mu ale v roce 1899 zmrzla a Frič se rozhodl novou sbírku založit z těch kaktusů, které osobně nasbírá.
První cestu do Jižní Ameriky spolufinancoval Fričův otec – známy pražsky právník a náměstek primátora – ve víře, ze syna náročná expedice vyléčí a bude, lidově řečeno, klid. Výsledkem byl ale pravý opak, v letech 1901-1929 podnikl Alberto Vojtech Fric celkem sedm cest do Jižní Ameriky a jednu do Ameriky Severní a na svých výpravách se pouštěl i do oblasti, odkud se nevraceli ani zkušení cestovatelé.
Již na prvé výpravě do nitra divoké brazilské oblasti Mato Grossa utrpěl vazná zranění při souboji s jaguárem. Šelma Friče zaskočila a on ji stihl výstřelem pouze zranit, načež se s ni střetl tělo na tělo. At už zvíře poté zabil nožem nebo opožděně zaúčinkovalo předchozí zranění, následky střetu byly pro Friče velmi zlé. Téměř zemřel, nejdříve ho cele týdny léčili indiáni a pote se musel vrátit do Evropy. Jakkoliv ale nešlo o zážitek, který by si někdy přál prožít znovu, v jistém smyslu pro něj znamenal požehnaní. Nestal se pouze mužem, který zabil jaguára, což by mu už samo o sobě vyneslo velkou úctu a vážnost mezi indiány. Byl víc, byl mužem, který přežil v objetí jaguára. Takový člověk se už nepočítal mezi obyčejné smrtelníky. Téměř posvátná úcta, kterou byl díky tomuto obestřen, umožnila Fričovi později dosáhnout cílů, kterých by jinak dosáhnout nemohl.
Ze své třetí výpravy si do Prahy přivezl indiána kmene Camakoko, oficiálně jako demonstrační pomůcku pro své přednášky, ve skutečnosti tento indián trpěl záhadnou nemoci decimující jeho kmen a protože jihoameričtí doktoři si s chorobou nevěděli rady, zkusil Frič najít pomoc u specialistů z Evropy. V Čechách se léčba povedla: ukázalo se, ze nemoc zapříčiňují dosud neznámí střevní parazité a k léčbě ze je možné použít silné projímadlo.
Frič během svých cest navštívil desítky kmenů a sestavil slovníky 36 indiánských jazyku. Pořídil o nich stovky fotografii a přivezl do Evropy tisíce upomínkových předmětu. Často se jedna o jediné podrobné materiály o tom, jak tito indiáni žili předtím, než byli zásadněji ovlivněni , případně rovnou vybiti, bělochy. Celkově mezi nimi prožil asi deset let života a byly to podle jeho vlastních slov nádherné roky. Nejvíce času strávil u kmene Camakoko, z něhož pocházela jeho indiánská žena.
Fričovo objevy byly obrovské, horší to ale bylo s publikaci výsledků. Nijak ho nelákala ani tvorba strohých vědeckých prací, ani taxonomie jako striktní veda pro práci s názvy. Proto spousta jím objevených druhů byla nakonec přisouzena jiným, neboť se nepřiměl k tomu, aby je podrobně a přesně vědecky popsal. Jediné vetší botanické práce, které snesou meřítka vědecké práce (myšleno po formální stránce), jsou jeho Index kaktusů a unikátní herbář o několika stech položkách, nacházející se v Národním muzeu.
Okupace zastihla Friče v Praze. Na protest proti ní odmítal opouštět svůj byt. Jeden kaktus, který si přivezl z cest údajně pojmenoval po Hitlerovi. Když mu jeden návštěvník pogratuloval k teto skvělé myšlence, která se bude okupantům jistě líbit, Frič ho uzemnil komentářem, že to udělal proto, že ten kaktus je nedomrlý, nemocný a brzy chcípne. Poté mu ukázal nádherný a zdravý kaktus, který pojmenoval po Einsteinovi (Rebutia einsteinii).
V roce 1944 se škrábl o hřebík a onemocněl tetanem. Navrhoval lékařům, aby mu v rámci léčby aplikovali kurare (indiáni je proti tetanu podle něj relativně úspěšně používali), ale lékaři raději zůstali u standardní léčby, která spočívala ve zmírňovaní bolesti.
Alberto Vojtech Fryč zemřel 4. prosince 1944.
Pokud si chcete zalogovat i bonusovou kesku teto serie,
nezapomente si z logbooku opsat bonusove cislo.
Zdroj: simonak.eu, www.quido.cz, cs.wikipedia.org