D&C 3: Jan Eskymo Welzl Traditional Geocache

Jan Velzl, znam spise jako Jan Eskymo Welzl, dle svych slov "cech moravske narodnosti" byl cestovatel, dobrodruh, lovec, zlatokop, nacelnik eskymaku a nejvyssi soudce v Nove Sibiri. Tento osobity vypravec pouzivajici pseudonymy Eskymo Welzl nebo také Arctic Bismarck, byl i jednim z predobrazu Cecha nejvetsiho - Jary Cimrmana.

Jan Welzl se narodil 15. srpna 1868 v moravskem Zabreze. Nemel pravdepodobne zadne sourozence, prarodice zemreli pred jeho narozenim a i otce poznal velmi malo, protoze ten pracoval ve Vidni jako sluha. Po absolvovani skoly se Welzl vyucil v nedaleke Zvoli zamecnikem. Tehdy bylo zcela bezne, ze se tovarysi vydavali „na zkusenou“ a tak se i on vydal do sveta. Pesky prosel Rakousko, dostal se do italskeho Janova, kde se kratce zdrzel, pak presel Balkan a nejakou dobu pracoval v Braile v dnesnim Rumunsku, pobliz Moldavskych hranic.
V rijnu roku 1888 nastoupil na triletou vojenskou sluzbu, po jejim absolovani pracoval ve Stepanove u Olomouce, pak ve Vidni a Terstu a kdyz v roce 1892 zemrela jeho maminka, v Rakousku-Uhersku uz ho nemelo co drzet.

Roku 1893 se Welzl rozhodl opustit svou vlast. Duvody nechtel pozdeji rozvadet a komentovat. Ve svych dopisech spisovateli Rudolfu Tesnohlidkovi, ze kterych pozdeji vznila prvni kniha, se o duvodech sveho odchodu zmini jen okrajove: "Co mne k tomu pohnulo a co bylo pricinou meho odchodu, nebudu vykladali, protoze po tom nikomu niceho neni!"

V Janove se nechal najmout na lod plujici do USA. Ve Statech ale nezustal a po zastavce v Baltimore a Galvestovnu spolu s lodi nabral kurz na Australii a pote Jihocinskym morem do Vladivostoku. Welzl tak pri sve prvni plavbe obeplul temer cely svet.

Po dvou letech zivota namornika se Welzl ve Vladivostoku rozhodl ke zmene. S praci nemel zadny problem - v tu dobu probihala stavba Transsibirske magistraly a Welzl jako zamecnik zde nedostatkem prace rozhodne netrpel.

Behem tohoto obdobi poznal obrovskou a na zlato a kozesiny bohatou Sibir. Co ho ale patrne nejvice lakalo, byl svobodny zivot.
Z vypraveni se dozvedel, ze nekde daleko na severu je jeste zeme, kde clovek nepodleha zadne vlade a muze zit zcela svobodne. Welzl, ktery jeste mel v hlave trpke zazitky z vojny podvedome touzil po necem takovem. Chtel se starat sam o sebe, zit mimo civilizaci a tak se rozhodl podstoupit riskantni podnik – cestu smerem na severovychod, do nejodlehlejsich mist Sibire.

V dobe Welzla byla Sibir i zemi, ktera zazivala priliv lidi hledajicich podobne jako on novy domov. Malokdo se ale vydal tak daleko na severovychod, jak to udelal on.
Pro vetsinu prisidlencu konci Sibir u Jakutska. Welz ale pokracoval podel veletoku reky Leny pres zlata pole u Vitimska do Jakutska, pres nebezpecny Verchojansky hreben do Verchojanska, zdolal mocaly k rece Indigirce, prekonal Cersky hreben a dostal se do oblasti Kolymy.
Cesta to nebyla jednoducha, Welzl mnohokrat bloudil, byl odkazan na informace, ktere se dozvidal po ceste, vse take komplikovala jeho absolutni neznalost map i jazyku a tak neni divem, ze cesta, ktera se dala zvladnout za nekolik mesicu, trvala Welzlovi tri roky.



Po mnohaletem putovani se Welzl usadil na ostrove Velky Ljahovsky, ktery je nejjiznejsim ostrovem Novosibirskych ostrovu. Vyrazel na dlouhe lovecke vypravy, prave tato cast jeho vypraveni o zivote na severu je nejpodrobnejsi a z Welzla pri vzpominkach na zivot v Arktide vyzarovalo vzdy nadseni. Byla to pro nej doba svobody a dobrodruzstvi.

Pri svych vypravach zajizdi az na Aljasku. Tu pak poznal podrobneji behem svych dalsich cest, kdy prekrocil Chilkootsky prusmyk a plavil se po rece Yukon pres Whitehorse do zlatonosnych oblasti okolo Dawson City a pak az k jejimu usti do Beringova more a do pristavu St. Michael.

V Arktide Jan Welzl prozil nejstastnejsi cast sveho zivota. A alespon v tom mu byl osud naklonen – zil zde temer tricet let, daleko od civilizace, v zemi, ktera tehdy jeste prakticky nepodlehala zadne vlade. Nasel to, co chtel – svobodu.

Jeho dobrodruzstvi, sepsana spisovatelem, redaktorem Rudolfem Tesnohlidkem, a vydana pod nazvem Eskymo Welzl, se stalo literarni senzaci a vzbudilo mimoradny zajem. Kdyz se v rijnu 1928 objevil v Praze, byl znamym a slavnym spisovatelem. Vsude mel otevreny dvere, seznamil se s Karlem a Josefem Capkovymi, mluvil do rozhlasu a dokonce byl prijat prezidentem republiky T. G. Masarykem.

V roce 1929 se sesel s redaktory Lidovych novin Edvardem Valentou a Bedrichem Golombkem, kteri na zaklade jeho vypraveni upravili a vydali knihy Po stopach polarnich pokladu, Ledove povidky, Trampoty eskymackeho nacelnika v Evrope a nejznamejsi z nich Tricet let na zlatem severu. Tato kniha vysla v rade evropskych zemi, v Americe i Japonsku a zajistila Janu Welzlovi svetovy ohlas.

Po osmimesicnim pobytu v Ceskoslovensku odjizdi do Arktidy. Svetobeznik nepodlehl mistnimu pohodli a zivot v Evrope ho dusi. Ve svych 60 letech musi zpet na sever. Jeho posledni dlouha cesta konci v Dawson City. Prestoze miril dale na sever, nedostatek penez a take vizove povinnosti ho v jeho ceste na Novosibirske ostrovy zastavily. Welzl uvizl v tomto vymirajicim meste zlate horecky a stravil zde poslednich dvacet let zivota.
Ani v Dawson City jeho vynalezavy duch nezahali. Vynaleza a stavi mechanicke stroje poutajici pozornost mistnich i turistu a je brat tak trosku jako podivin.

Ladislav Smoljak o Eskymo Welzlovi kdysi rekl: "Kdyz se clovek podiva na jeho fotografie, vidi strejdu z Moravy. Tedy zadny prototyp hrdiny s ostre rezanymi rysy. Pritom je to clovek nesmirne zajimavy, nesmirne podnikavy. Je to proste velka osobnost, ktera zasluhuje uctu a vaznost."

9. zari 1948 Jan Welzl zemrel na infarkt. Mistni noviny o nem prinesly kratkou zpravu a do knihy pohrbu zaznamenal knez: POVOLANI: pruzkumnik a vynalezce.





Zdroj: www.eskymo-welzl.cz, cs.wikipedia.org