Motto: "Hranice? Nikdy jsem je neviděl. Ale vím, že existují v myslích mnoha lidí."
Thor Heyerdahl
Ve světové historii zanechalo svůj otisk mnoho vynikajících mužů a žen s českými kořeny. Jedni jsou známi více, jiní méně a mnoho z nich je neprávem takřka zapomenuto.
Pojďme si některé z nich připomenout..
Enrique Stanko Vráz
Enrique Stanko Vráz patří k jedněm z nejzáhadnějších českých cestovatelů. On sám tvrdil, že se narodil 18. února (či 8. dubna) roku 1860 v bulharském městě Veliko Tarnovo. Jeho otec měl být ruský důstojník nebo diplomat a matka Česka. Mnoho historiků se však snaží toto Vrázovo tvrzení zpochybnit. Spekuluje se o tom, že by se pod pseudonymem Enrique Stanko Vráz mohl skrývat pohřešovaný básník Karel Ilichman, Ferdinand Schpale z Haliče, hrabě Kolowrat nebo nemanželský syn šlechtice Thurn Taxise.
"Mluvím-li o svém mládí, lžu!" říkával nepokrytě. Podle jedné verze byla jeho matkou Česka a otcem Rus, podle jiné to bylo naopak. V žádosti o první cestovní pas kolonku "rodiče" jednoduše proškrtl a pravdu o svém původu neřekl ani své budoucí manželce. Když se jednou v dopise jemně zeptala, rezolutně odepsal:
"Ať Vás ani nenapadne, že bych Vám někdy řekl své pravé jméno! Kdo mě chce, ať vezme mě, jak jsem!"
Dokonce i jméno si různě měnil. Příjmení Vráz psal nejdřív bez čárky a později k němu připojoval jména jako Emrajeo Stanislav, Ed. Stanislav, Emil Stanislav ci Emanuel Stanislav. V literární tvorbě ale proslul jako Enrique Stanko Vráz a brzy mu už nikdo jinak neřekl. Jeho prava identita tak zůstavá dokonale skryta a dnes už se vypátrat nedá.
Kolem roku 1880 se vydal do Severní Afriky. V přestrojení za Araba se pokoušel dostat z Maroka do muslimského města Timbuktu. Po třech letech marných pokusů se rozhodl dostat do Timbuktu z Gambie, tam ho ale zaskočila malárie, a tak se na cestu vydáva až v roce 1885. Po 322 kilometrech plavby po řece Gambii opět onemocněl malárií a musel se vrátit zpět. Na sklonku tohoto roku cestoval po Libérii, Sierra Leone, a po Ghaně, kde byl zajat kmenem Asantů, z jejich zajetí se mu však podařilo uniknout.
Ze západní Afriky se vydal na léčení na Kanárské ostrovy. Zde se potkal se svym starším přítelem Jaroslavem Brázdou a rovněž se zde seznámil s polskym knížetem Adamem Woronieckým. Společně se rozhodli procestovat Jižní Ameriku od východu na západ. Jejich putováni začalo v červenci 1889 na parníku Olinde Rodriguez, nemělo ale dlouhého trvání - již po třech dnech kníže zemřel na žlutou zimnici.
To ale Vráze s Brázdou nezastavilo. Dohodli se, že potřebné finance na cestu získají obchodem - do Evropy posílali různé přírodniny, orchideje a když se od indiánů naučili zpracovavat mízu balatového stromu, byli zachráněni. Tato míza měla velmi podobné vlastnosti jako tzv. gutapercu. Jde o látku podobnou kaučuku a v té době byla velmi používána, protože se rozvíjela elektrotechnika, telegrafie a gutaperca se právě v těchto oborech používala. Od roku 1889 až do roku 1892 si takto vydělávali a v roce 1892 se Vráz vydal na cestu.
I tuto výpravu však pronásledovala smůla. Jedna z lodí, kde prevážel své sbírky, se potopila, jeho společník byl okraden o vsechny peníze z prodeje balaty, Vráz musel nakonec prodat i druhou loď a dokonce i vlastní fotoaparát, se kterým do té doby pořizoval množství fotografií, nevzdal se ale a na zapadní pobreží jihoamerického kontinentu skutečně doplul.
Jeho další cesta vedla do Asie, na ostrov Borneo, kde se dostal i k Dajakům - lovcům lebek a kde mezi nimi strávil dva měsíce. Z Bornea se po krátké zastávce v Singapuru vydal v říjnu 1896 pres Moluky na Novou Guineu a v prosinci roku 1896 se ocitl na územi lidojedů Hatamu. Dostal se do sporu s domorodci, došly mu zásoby a jeho průvodci odmítali pokračovat v cestě do vnitrozemí. Zklamán se vrátil na pobreží. Zbytečná to ale cesta nebyla - během své cesty udělal mnoho geografických objevů a díky odbočce do Siamu přivezl v roce 1897 do Čech rybky bojovnice pestré, které se tak staly prvními tropickými rybami v českých akváriích.
Nezdržel se zde dlouho a po pár měsících odjel do Venezuely a přes Kubu do USA, kde v Chicagu žila jeho snoubenka Vlasta Geringerova, dcera českého nakladatele, kterou poznal již v Praze u Náprstků. Po svatbě v prosinci 1897 se společne vydali na svatební cestu do Mexika.
Povstání v Číně v roce 1900 v něm vzbudilo zájem o tuto zemi. V lednu 1901, krátce po jeho potlačení, připlul do města Tiencinu, ze kterého pak vlakem odjel do Pekingu. V Pekingu se jako jeden z prvních Evropanů procházel po Zakázaném městě a pořídil i jeho fotografie. Po třech měsících v Číně se vydal do Mandžuska a odtud do Koreje, kde byl hostem korejského prince. Zpět do Evropy cestoval z Vladivostoku pres Sibiř a Moskvu. V Evropě se ale příliš nezdžel a přes Brémy se vrátil za manželkou a dětmi do USA.
Enrique Stanko Vráz se se ženou natrvalo vrátili do Čech až po první světové válce. České provinční prostředí ale nedokázalo ocenit jeho cestovatelské úspěchy ani jeho podíl na vzniku samostaného Československa. Nezískal práci v Národním ani v Náprstkově muzeu, žil v trvalém nedostatku, stále více se jako následek jeho výprav projevovaly i nemoci. Přesto dokázal napsat:
"Budu šťastný a spokojený, kdekoli zemřu nebo zahynu, když v obou muzeích památka po mně zůstane, s níž obecenstvo, hlavně studující mládež, zábavu a poučení čerpat bude..."
Zemřel 20. února 1932 v Praze, ve svych dvaasedmdesáti letech.
Pokud si chcete zalogovat i bonusovou kešku této série,
nezapomeňte si z logbooku opsat bonusové číslo.
Zdroj: Profit, cs.wikipedia.org