Dne 15. února 1922 kolem šesté hodiny ranní obchodníci Karel Hazuka a Josef Sviták s výměnkářem Františkem Kostrounem chvátali po silnici z Pohoří do Pluhova Žďáru do Deštné na jarmark. Za obcí Pohoří však ke svému zděšení nalezli na silnici mrtvolu statného muže a další mrtvé mužské tělo objevili v poli opodál...
Mužem ležícím na silnici byl Josef Řeřicha, řezník z Chodova u Prahy. Měl střelnou ránu zezadu do krku a druhou rovněž zezadu do hlavy. První zásah asi smrtelný nebyl a podle zdupaného sněhu a krve okolo se urostlý řezník svému vrahovi ještě nějakou chvíli bránil a teprve po druhém výstřelu klesl k zemi. Zatímco se na silnici odehrávala tato otřesná scéna, dal se druhý z řezníků, Václav Birnbaum z Chodova, na útěk přes pole, ale neutekl daleko. Už po několika krocích jej zasáhla kulka. První zranění však nebylo smrtelné a zasažený se snažil pokračovat v útěku, ale vrah mu začal velkými skoky po sněhu nadbíhat a přitom po něm znovu vypálil. Střelou způsobil řezníkovi jen drobné zranění na hlavě. Pak ale zraněného dostihl a poslední ranou zezadu do hlavy jej zákeřně usmrtil. Při ohledání místa činu bylo zjištěno, že kabáty i vesty zavražděných mají utrhané knoflíky, jak vrah své oběti narychlo prohledával. Náprsní tašky byly pryč a bylo zřejmé, že se jednalo o loupežnou vraždu. Ta byla provedena rychle a nelítostně, takže po ní zbyly jen kaluže krve, tři nábojnice ráže 7.65 mm a později i jeden z vystřelených projektilů.
Shodou okolnosti konalo toho dne soběslavské četnictvo v okolí patrolu a mezi obcemi Kvasejovice a Hrušova Lhota přistihli strážmistři Eliáš a Kotásek odpoledne na poli cestou z lesa podezřelého muže s mokrým a zakrváceným oděvem. Neznámý byl rozčilený, upocený a dělal dojem velmi unaveného člověka. Měl promočené boty, v kapsách čtyři úplně mokré kapesníky a také částku 932 Kčs. Muž nedokázal pořádně četníkům odpovědět, co tam dělá a svá tvrzeni neustále měnil. Podivné chování i vzhled muže se četníkům zdály natolik podezřelé, že se rozhodli jej zadržet a podrobit podrobné prohlídce. Bylo zjištěno, že všude na jeho oblečení jsou stopy krve, které nesou známky nedávného čištění sněhem. V zadrženém muži byl zjištěn Ludvík Novák z Malého Bednárce. Četníci pojali podezření, že Novák je pachatelem vražd u Pohoří, o nichž byly už dopoledne četnické služebny telegraficky vyrozuměny.
Novák však nařčení z vraždy od počátku houževnatě popíral. Tvrdil, ze 14. února 1922 přijel o půlnoci do Veselí za nějakým děvčetem, zůstal v čekárně do rána a když se rozednilo, vydal se pěšky po okolních vesnicích poptávat se, zda by někdo neznal nějakou rolnickou dcerku nebo vdovu, že by se s ni oženil. Kolem deváté hodiny mu prý začala téct krev z nosu, dostal závrať a padl na zem. Pak se probral, umyl si ve sněhu zakrvácené šaty a vydal se směrem k Soběslavi, kde chtěl sednout do vlaku. Při přecházení jednoho potoka však byl zatčen četníky. O penězích, které se u něho našly, střídavě tvrdil, že jsou to peníze z prodeje knih a úspory z obchodování přízí v roce 1919 či peníze vydělané prodejem nějakého browningu. Oděrky na rukách prý utrpěl, když upadl na zem.
Vyšetřovatelé však jeho báchorkám nevěřili a proti jeho verzím mluvila i některá svědectví. Bylo potvrzeno, ze dotyčný přijel vlakem dne 15. února ve 4.45 hod. ráno od Veselí do Kardašovy Řečice. Tragickou shodou náhod právě v tam přespali oba řezníci, Birnbaum a Řeřicha, kteří sem přijeli už večerním vlakem, ubytovali se v Čadkově hostinci a po krátkém odpočinku se odebrali kolem desáté hodiny k spánku. Druhy den časně ráno v 5.15 hodin odešli z hostince s tím, že jdou na trh do Deštné. Další svědkové vypověděli, že před obcí Pohoří potkali oba řezníky a viděli, že za nimi v nevelké vzdálenosti asi 5 kroku kráčí muž ve světlém kabátě s šedou šálou, který si stále zakrýval obličej. Při pozdější konfrontaci bylo potvrzeno, že to byl právě Novák, kdo kráčel za oběma řezníky. Četníci, kteří sledovali stopu z místa činu, s určitostí zjistili, ze pachatelem vraždy byla jen jediná osoba. Stopa totiž byla v hustém sněhu dobře viditelná. Ze stop bylo patrné, ze se často zastavovala a ohlížela, zda není sledována. V Klenově četníci stopu sice ztratili, ale dotazem u náhodných chodců zjistili, že muž ve světlem kabátě s šedou šálou zamířil na cestu ke Kardašově Řečici. Že se skutečně jedná o stejnou osobu, zjistili četníci snadno - pachatel měl totiž zespodu podrážky vyspraveny starými, železnými dvacetihaléři, takže nebylo nejmenších pochyb o totožnosti stop. Na dalších místech četníci našli stopy, kde si vrah čistil sněhem své zakrvácené šaty. Po porovnání stop od místa zadržení až k místu činu a díky dalším svědectvím nebylo nejmenších pochyb, že zadržený Novák a pachatel vraždy jsou jedna a tatáž osoba. Navíc kousek od místa Novákova zadržení v králičí noře ukryté obě náprsní tašky zavražděných řezníků. Kromě velké částky peněz zde byly i jejich legitimace. Vražedná zbraň se sice nenašla, ale vyšetřováním bylo zjištěno, ze Novák vlastnil palnou zbraň raze 7.65 mm a ze zbraně stejné ráže byli usmrceni i oba řezníci. Důkazů bylo tolik, že mohlo být vzápětí vzneseno obvinění a protože se jednalo o vraždu, převzal celou věc tehdejší Krajský soud v Táboře.
11. května 1922 zasedl v Táboře soud a ačkoli veřejnost očekávala velký monstrproces, skutečnost byla úplně jiná. Porota vyřkla už druhy den, tedy 12. května, jednohlasně rozsudek: trest smrti provazem. Poprvé v historii první republiky byl udělen nejvyšší trest. Prezident T. G. Masaryk, ač vyhlášený odpůrce absolutních trestů, k překvapení všech Novákovu žádost o milost zamítl.
Poslední dějství života Ludvíka Nováka se odehrálo 9. ledna 1923 po osmé hodině ranní na nádvoří táborské věznice, kde byl odsouzený oběšen.
Stage 1 - Úvodní souřadnice vás dovedou několik metrů od místa, kde k oběma vraždám došlo. Najdete zde souřadnice finálky. The introductory coordinates will take you a few meters from the place where the two murders took place. You will find the final coordinates here.
I když se zde odehrála tragédie, rozhlédněte se a uvidíte kus krásné jihočeské krajiny.
Text převzat a upraven s laskavým svolením pana Vladimíra Šindeláře, ředitele muzea v Milevsku a autora knihy Hrdelní příběhy táborské.