Pohádková cache #4
Cache s této mini serie vám připomenou pohádky, které znáte, jen trochu v jiné verzi.. Když je vyprávím dětem, řežou se u toho smíchy, ale pro ty nejmenší asi bude lepší původní verze.
Děti bude zajímat pohádka, vás souřadnice krabičky. Ty najdete jak jinak v textu pohádky. V keškách jsou vítány kinderhračky a podobná drobotina. Umístěny jsou v přírodě, nedaleko cestiček. Takže ideální k odlovu s dětmi. Umístění je klasické, žádná akrobatika. Vzhledem k lesnímu prostředí mi tam dost lítal signál, dvě GPS ukazovaly odlišné hodnoty, když tak použijte fotohint. Buďte při odlovu ostražití, mudlové se mohou objevit kdekoliv.
Tak se hezky posaďte, pohádka začíná.
Kdysi byl jednou jeden princ a ten chtěl být za každou cenu něčím zajímavý. Zatímco byl malý, polykal cínové vojáčky a strkal si hrách do uší i nosu, kde ho nechal klíčit. Walter, jak se jmenoval, později běhal nahý po chodbách hradu, což v jeho padesáti letech kolikrát vyděsilo právě procházející vyslance a vyslankyně z jiných království. Vlastně když si všichni pomalu začali zvykat, že princ je nudista, přišlo na řadu tetování a piercing. Hlavně krále vyděsilo hlavně oko propíchnuté tetovací jehlou a oddělení levé a pravé mozkové hemisféry platinovou destičkou. Zvenčí (tedy mimo hlavu) vypadala jako popravčí sekera. Ghana a jiné daleké země mu byly zapovězené, protože princ díky tomu nesměl na letiště. Walter tady vždycky totálně zkratoval detektor kovů. Eliminovat to nešlo. Zato horší bylo, že žádná princezna takového rozjařeného exota nechtěla za muže a nebylo se čemu divit. Kdo ho viděl, nedivil se: princ si lakoval nehty na nohou a barvil si vlasy – nalevo od sekery na modro a napravo od ní na zeleno, kolem ní měl jednu žlutou nulu. Využil i topůrko : používal ho na vyvěšení vlajky s vyobrazením vyklíčeného hrachu, navíc ještě asynchronně mrkal, krkal a občas dostal tik do levé nosní dírky, což vypadalo obzvlášť nechutně.
Gustav, jak se jmenoval král, marně hledal slepou, hluchou, blbou a k tomu bohatou princeznu pro svého potomka. Walter stále zůstával sám, protože tato kombinace byla buďto neúplná, nebo již dávno obsazená. Enormně se král snažil prezentovat svého synáčka jako hodného a pozorného prince, jenže když jednou princ přinesl nápadnici místo pugétu chcíplou myš v brokátovém kostýmku, vzala jeho pracně budovaná pověst kavalíra za své. Zatrolený princ své excesy zvyšoval: bungee jumping ze 791 metrů s gumou mu byl málo vzrušující, tak dlouho trvalo, než si nechal rozmluvit použití struny G místo pružného lana. Když začal princ uvažovat o umělé endoprotéze zakončené kuří nohou, vypěnily králi nervy, ale i když se se ihned seběhly uklízečky a začaly honem stírat, během okamžiku měl král nervy v kýblu. Vážně, ale ne v jednom, hned v patnácti.
Gustav se rozzlobil: „Ty rozcapený a nehodný fracku,“ oslovil něžně budoucího vládce rozlehlé země, „už mě točit nebudeš !!!“ pronášel dál klidným hlasem o síle několika stovek decibelů.
"Kuš, fotříku", vyjádřil se jasně Walter a jen se zájmem sledoval barevné změny v otcově tváři.
„Za to ode dneška už žádní Pokémóni !!!!!!“ zařval král a demonstrativně vypnul plasmovou televizi, zrovna když Pikachu pronášel velmi důležitou a vše vysvětlující větu „Pikáááááá Pikááááá Čupikááááá, Pikáááááčůůůůůů !!!“
Gustav odešel na panáka a princ se rozbrečel svým zbylým okem, až sekera v jeho palici zavrzala. Make-up se mu rozlil po tváři a vytvořil nové dílo, nad kterým by srdce milovníka abstraktního umění zaplesalo. Za chvíli se král byl šokován: poprvé uviděl svého syna projevit lítost, něco mu na jeho výrazu ale nesedělo. Xicht byl příliš bolestný. Gustav sklouzl pohledem na jeho pravou nohu a všiml si, že princ se chytil do želez na medvěda, na kterého dal král políčit uprostřed audienční místnosti, protože mu chodil na med - pokud je vám divné, že železa na medvěda byla v audienční místnosti, měli byste vědět, že ta železa patřila králi a mohl si s nimi dělat, co chtěl.
Walter, s čerstvě amputovanou nohou, odkráčel do svých komnat omdlít. Víte, jeho duševní stav se nezlepšil ani po týdnu , nemohl si již lakovat všechny nehty na nohou, a tak nebylo divu, že byl rozmrzelý. Hlavním královým výrokem se celé království se pokrylo černým suknem. Vážně, celé, až na mlynáře a jeho mlýn, protože jim to tou bílou moukou furt kazil, ale ten proto dostal pokutu, až zčerna a vše bylo v pořádku. Gustav vyhlásil, že ta, která prince rozveselí, dostane půlku království a zbytky prince, jenže nikdo se na hrad nehrnul. přestože král zvyšoval nabídky, prosil, hrozil, sliboval, až se nakonec přihlásila jistá dívka, že by to zkusila.
Lída, chytrá to sestra nechvalně známého hloupého Honzy, který zabil poslední exemplář výstavního draka a již čtrnáctým rokem bručel v místní hladomorně. Hned si podmínila pokus tím, že když uspěje, bude její bratr rehabilitován a propuštěn. Nerad,ale přece, král soulasil, i když pořád s láskou vzpomínal na doby, kdy s drakem lítali po světě. Hrumbác, jak se drak jmenoval, si vždy vymohl nějakou princeznu k snědku a král ji předtím ještě…, ehm no, co dělal král, to sem nepatří,ale jde jen o to, že jednou se drakovi neudělalo dobře, princeznu vydávil a král si ji pak musel vzít, protože s ním čekala…, no to sem taky nepatří. Vážně, takhle král přišel ke svému synovi a lehce natrávené královně.
Gustav odvedl chytrou Lídu k princovi, který usedavě plakal. Hned mu dupla na zdravou nohu, aby měl proč řvát, a pak se posadila vedle něho. Vědět, o čem si s ním povídala asi nikdy nebudeme, jisté je jen to, že když se dveře do komnaty otevřely, princ se chechtal, až se za břicho popadal, a chytrá Lída se taky tlemila jak blázen. Waltrův smích byl podmínka, aby by král byl spokojen a tak dal chytré Lídě kostru jejího bratra. Vychechtaná Lída konečně poznala, že hladomorně se neříká hladomorna jen tak pro nic za nic, ale co se dalo dělat.
Honem byla svatba, princ si prosadil svoji a nakonec měl jednu nohu opravdu kuří a chytrá Lída se vdala docela ráda, protože ve svých 119letech na to už přeci jen měla věk. Zatím král, kterému to nedalo, se šel podívat na videozáznam, co chytrá Jana s princem dělala, že ho tak rozesmála. Gustav si pustil video na nohu, zařval bolestí a rozhodl se pustit si ho raději klasickým způsobem: stiskl tlačítko a rázem zjistil, že mu chybí televize, rozzlobil se na svou sklerózu a dal vše do kupy, a když se konečně pak koukal na tu kupu, na jejímž vršku byla televize, pustil video podruhé. Lída něco princi šeptala, pak vytáhla odkudsi bombu s rajským plynem a začala prince zfetovávat.
Hlavně ale, milé děti, chytrá Lída se stala královnou a kralovala až do své smrti (tedy asi pár týdnů). Nato se vlády ujal bývalý princ, ale to by bylo spíš na horor: zavedl povinné tetování s kuří nohou - je to tak, každý v království musel mít tetu s kuří nohou. Tak ale důležité ale je, že princ konečně nebyl smutný. Křenil se, prskal, no byl chvilkami byl dokonce tak veselý, že o něho projevil zájem i doktor Chocholoušek z nedalekého ústavu. Hned byl princ byl převezen na místo, kam už dávno patřil, a pokud mu nenasadili elektrošoky, tak se tam chechtá dodnes…
zdroj: www.brbla.net, upraveno pro ukrytí souřadnic
Tak až se dosmějete, tak určitě najdete souřadnice. Ty si můžete rovnou zkontrolovat.
V logbooku je bonusové číslo, určitě se vám bude hodit. Stejně tak jako vyluštěné a ověřovačem potvrzené souřadnice. Pěkný lov