Pohádková cache #2
Cache s této mini serie vám připomenou pohádky, které znáte, jen trochu v jiné verzi.. Když je vyprávím dětem, řežou se u toho smíchy, ale pro ty nejmenší asi bude lepší původní verze.
Děti bude zajímat pohádka, vás souřadnice krabičky. Ty najdete jak jinak v textu pohádky. V keškách jsou vítány kinderhračky a podobná drobotina. Umístěny jsou v přírodě, nedaleko cestiček. Takže ideální k odlovu s dětmi. Umístění je klasické, žádná akrobatika. Vzhledem k lesnímu prostředí mi tam dost lítal signál, dvě GPS ukazovaly odlišné hodnoty, když tak použijte fotohint. Buďte při odlovu ostražití, mudlové se mohou objevit kdekoliv.
Tak se hezky posaďte, pohádka začíná.
Ono to tak asi nebylo, ale třeba ano. Byl jednou jeden dědeček a jedna babička. A neměli žádné děti. Asi moc dlouho čekali na čápa a nechodili na hodiny biologie. Takže tu školu neflákejte, vidíte, kam to vede. No co se dá dělat.
Jednoho krásného dne se vydal dědeček sám do lesa na pařezy. V televizi totiž zrovna dávali Esmeraldu a babičku by ven nedostali ani 80% slevou na tesilové košile (a to se košile vyráběly jen z dederonu). Dědeček narazil v lese na obzvláště krásný a velký pařez. A jako vždy, když chodil na pařezy, i dnes měl s sebou motyku, sekeru, pilu, deset kilo semtexu s rozbuškami a odpalovací šňůru. Sekeru zasekl do pařezu, na topůrko si pověsil kabát, pilou uřízl kus semtexu a motykou si vykopal kryt. Natáhl šňůry, podložil pařez plastickou trhavinou, zapíchal do ní rozbušky a už kvapil do krytu. BUM! Děda poznal, že to trošku přehnal. Když vykoukl, uviděl, že z pařezu zbyl jen malý kousek. Vypadal jako miminko. Jen trochu přitesat kořínky, aby vypadaly jako prsty, trošku dodělat hlavičku, aby neměla tak mongoloidní výraz ve tváři, a hlavně vytáhnout z břicha sekeru, kterou tam děda zapomněl a na které visela klopa s kusem kabátu. Samozřejmě ta bez knoflíků.
„Babička, ta mi zas dá co proto.“
Trknul hlavou do stromu děda, když si uvědomil, že to tenhle týden je již pátý kabát, o který tak debilně přišel. I sebral pařízek, sesbíral nářadí a vydal se k domovu.
Babička už ho dlouho vyhlížela, protože teď už dávali v televizi jen aktuální zprávy z průběhu konce světa. Když dědečka uviděla, jak si to štapíruje přes celerový záhonek, spustila na něj:
„Dědku, ty nemáš rozum, já se s tou mrkví sázím a ty mi pak po těch jahodách šlapeš !!!“
Děda se zmateně podíval na celerový záhonek, na kterém rostly kedlubny, a nechápavě pokrčil rameny. Vešel do domku a povídá babičce:
„Pořád jsi chtěla děťátko, tak tady jsem ti přinesl Otesánka.“
„Nesnaž se zamluvit ten rozervanej kabát, sklerotiku jeden, našel jsi alespoň knoflíky?“
„Ne, zas jenom dírky…“ povzdechl si děda a dal se do opracovávání Otesánka.
Bušil, dlabal, řezal a když skončil, byl Otesánek hotov. Kupodivu, ano. Otesánek otevřel své pomněnkově rudé oči a zavřískal:
„Já mám hlad, dejte mi jíst !!!“
„Jé dědo, on mluví !!!“ vydechla nadšeně babička a začala nosit na stůl.
Byla to skromná a chudá domácnost. Takže se nelze divit, že Otesánek nemohl dostat k jídlu víc než tři pečené krávy, dvě selata, tucet Bažantů, šest koroptví a dorazit se měl paštikou ze slavičích jazýčků. Jenže dva sudy paštiky byly neotesanci Otesánkovi málo, a tak začal nanovo:
„Grrrrr, já mám hlad, dejte mi jíst !!!“
Děda, který nestačil ještě ani oblíznout lžíci a už bylo na stole pusto, se rozlítil:
„Ty nenažraná mrcho dřevěná nevděčná! Okamžitě nakul zpátky alespoň jednoho Bažanta, nebo ti urazím palici!“
„CHRAMST!“ a dědeček již putoval do zažívacího traktu Otesánka.
„Kde je děda?“ zeptala se od plotny zmatená babička.
„CHRAMST!“ a babička šla za dědečkem.
Jediné štěstí, že Otesánek hltal a nežvýkal. Jinak by si asi nedobrovolné jednohubky nemohly podat v Otesánkově žaludku oficiální protest s kolkovanou žádostí o propuštění.
Otesánek vylezl ven a sežral celou zahradu. Dokonce i hnůj, protože se z něj kouřilo a on si myslel, že je to něco vařeného.
„Kokosová, óříšková, málinová, čókoládová, pístaciová– “ okolím právě projížděl zmrzlinář Matoušek v novém voze Family Frost.
„Sakra, tady přece nikdy žádný tunel nebyl…“ podivil se ještě.
„CHRAMST!“ Otesánek dovřel čelist a auto zmizelo v jeho chřtánu.
Otesánek se vydal po cestě. Jeho pud lovce mu propůjčil neobyčejnou mrštnost a rychlost. Stačila chvilka a děvečka s krávou byla minulostí.
A šel dál a dál. Ve vedlejší vesnici vařil zrovna pejsek s kočičkou dort.
„Navalte ten dort!“ zařval Otesánek.
“Víš co si…“ odvětil pejsek a ukázal Otesánkovi prostředníček levé tlapky.
“CHRAMST! CHRAMST! CHRAMST!“ dort, pejsek i kočička zmizeli v pusince Otesánka.
A stále hladový Otesánek se valil dál. U lesa se mu podařilo sežrat čtyřicet loupežníků a nakonec dohonil i veksláka Alibabu, který se marně bránil, že k té chamradi nepatřil, jen si s nimi povídal a chtěl jim prodat vietnamské digitální hodinky. Pak přišel Otesánek až k políčku, kde stařičká babička okopávala indické konopí.
„Mám žízeň,“ zařval Otesánek a koukal na babku, která se nejprve lekla, že ji našli policajti.
„Slyšíš, mám žízeň, tak se smekej, nebo tě sežeru, jako jsem sežral babičku s dědečkem, zmrzlináře Matouška i s autem, krávu s děvečkou, pejska s kočičkou, Alibabu a čtyřicet loupežníků i s novejma hodinkama.“
Babička si ho přeměřila pohledem a pevně stiskla svou motyčku. Pěstovala marijánku příliš dlouho na to, aby se nechala někým zastrašit. Už bojovala s ukrajinskou mafií i ruským podsvětím, které o její konopné košile jevily velký zájem. Nakonec mu ale dala napít. Původně mu sice chtěla rozseknout pupek motyčkou, ale vzpomněla si, že má v čutoře šaratici.
„Dej si chlapče, jen si dej ještě …“ pobídla ho ještě.
Otesánek pil a pil, až se po… Úplně. A tak byli babička s dědečkem, zmrzlinářem Matouškem, děvečkou, krávou, pejskem a kočičkou, Alibabou a čtyřiceti loupežníky zachráněni. Sice způsobem, který se jim moc nelíbil, ale lepší než drátem do oka. Otesánek se z toho průjmu ještě hodně dlouho vzpamatovával, ale nakonec to přežil. Dostal krutou a přísnou dietu, a tak se z něho stal postupem času docela normální člověk.
Jo a co dědeček s babičkou? Ti byli spokojení, protože od Alibaby vyvekslovali úplně nové značkové vietnamské digitálky i s náhradní baterkou.
zdroj: www.brbla.net, mírně upraveno pro ukrytí souřadnic
Tak až se dosmějete, tak určitě najdete souřadnice. Ty si můžete rovnou zkontrolovat.
V logbooku je bonusové číslo, určitě se vám bude hodit. Stejně tak jako vyluštěné a ověřovačem potvrzené souřadnice. Pěkný lov