|
Pojmannova stezka
Ceka vas na cas a na vzdalenost trosku narocnejsi cesta. Mozno absolvovat na kole nebo pesky. Pro kolo je misty teren dosti narocny, ja bych doporucil spise pesi turistiku. Aspon budete mit vice casu kochat se okolni prirodou. Musite navstivit celkem 5 pozic, kde najdete informacni tabule o ekosystemech: lidská sídla, louka, les, rybník, pole. Na tabulich zjistite indicie, potrebne pro finalku. Je to vzdy pismeno a cislice. Nehledejte primo v textu, ale nove dopsane vzdy nekde na boku tabule. Cesta vede krásným prostredím okolo dvou rybníku Bor a Kukle, zacíná i koncí na námestí v Polné, je znacena žlutou turistickou znackou a její délka je 7 km.
Historie Pojmannovy stezky
Na vzniku Pojmannovy stezky Borským údolím v letech 1909 až 1912 meli nejvetší zásluhu starosta a továrník Václav Pojmann (1849-1925), který projekt financoval, a muzejník Bretislav Rérych (1872-1936), který cestu projektoval, propagoval a spolu se cleny okrašlovacího spolku Viktorin a za podpory mesta Polná vybudoval.
V roce 1911 byly v úseku dlouhém cca 2 km postaveny dva altány, sedátka a odpocinky. První altán, zvaný Doubravník, byl zrízen na vyhlídkovém míste, nad skálou mezi rybníky Bor a Kukle. Druhý altán, zvaný Ježibaba, byl spíše malou chatou bez dverí a oken – jakousi volne prístupnou chaloupkou. Chatka Ježibaba stávala ve stráni na pravém brehu Kukle (dnes je v techto místech oplocený dubový porost).
V roce 1912 byla Pojmannova stezka dokoncena vsazením nekolika lavicek a prodloužením o 1 km kolem Cikánciny studánky, kde byl rovnež postaven kruhový altán, a kamenného mostu na brzkovské silnici. Vycházková trasa vedená ulicí Pod Kalvárií k Borskému rybníku, pak kolem bývalého Štohanzlova mlýna a dále puvabnými prírodními místy – lesním porostem po brehu rybníka Kukle a Obecním lesem zpet do Polné – se na nekolik desetiletí stala chloubou mesta Polná. Byla hojne využívána a navštevována turisty z širokého okolí i místními obcany.
V letech 1912 až 1930 bylo dokonce vydáno 8 ruzných pohlednic z nekolika míst Pojmannovy stezky.
Po dvou velkých povodních (1925 a 1926) stala se trasa na cas neschudnou, ale v následujících dvou letech byla pricinením místních obcanu upravena. V padesátých a šedesátých letech 20. století následkem pudní eroze, nárustu náletových drevin a hlavne z nezájmu obcanu stezku udržovat, bohužel, postupne zanikla.
Koncem 90.let 20.století zapocala obnovu Pojmannovy stezky nezištne rodina Bednárova z Polné s práteli. Jejich snahou bylo opet vyzdvihnout prekrásné a neprávem již opomíjené prírodní partie kolem rybníku Bor a Kukle. Pomoc pri rekonstrukci stezky nabídli v roce 2002 clenové Klubu ceských turistu a Klubu Za historickou Polnou. Pri nekolika spolecných pracovních vycházkách byly postupne rozšíreny a upraveny nekteré lesní cesty a úseky cest, vybudována tri zastrešená odpocívadla, dále Doubravník v míste, kde skutecne stával, zabudováno nekolik lavicek. V mesíci dubnu 2003 se parta nadšencu rozrostla o další pomocníky. Díky všem zúcastneným dobrovolníkum a za vydatné podpory mesta Polná je nyní Pojmannova stezka pro verejnost prístupná. Ke slavnostnímu otevrení došlo v kvetnu 2004.
Pro Polnou je velmi pozitivní fakt, že Klub ceských turistu vyvolal nekolik jednání s krajskou komisí znacení. Na základe toho je stezka vyznacena turistickým pásovým znacením žluté barvy. Registrace Pojmannovy stezky je tím zanesena do turistických map, vydávaných KCT.
Pojmannova stezka, která zacíná a koncí na Husove námestí, se tedy po mnoha letech opet dockala zájmu ze strany milovníku prírody.
V roce 2005 žáci ZŠ Polná v rámci projektových dnu doplnili stezku malými cedulkami o prírode a v roce 2006 clenové Klubu Pampeliška ZŠ Polná vytvorili tyto nové informacní tabule.
Podekování patrí nejen všem, kterí zde po dobu nekolika let dobrovolne a nezištne
pracovali, ale také mestu Polná za vydatnou podporu pri obnove stezky. Nezbývá, než si prát, aby tato krásná prírodní místa poskytovala radost a uspokojení všem návštevníkum.
Co muzeme cestou potkat.
Kapradiny mají telo složené z korene, podzemního stonku = oddenku a velkých listu. Mladé listy jsou korálovite stocené. Výtrusy se tvorí v malých kupkách na rubu listu. Kapradiny nejcasteji rostou na stinných místech.
Lišejníky jsou zvláštní organismy, jejichž telo je složeno z houbových vláken a ras = SYMBIÓZA. Mají podobu lupínku, vláken, kerícku nebo provazcu a rostou nejcasteji na kmenech a vetvích stromu, na kamenech i na povrchu pudy. Lišejníky jsou citlivé na cistotu ovzduší, proto jich nejvíce roste tam, kde je zdravé prostredí.
Mechy rostou v podobe složených polštáru složených z mnoha jednotlivých rostlinek. Každá rostlinka se skládá s príchytných vláken, lodyžky a lístku. Výtrusy se tvorí v tobolkách na štetu.
U lesních mravencu mohou být pocty v kolonii v miliónech, pricemž se v urcitém ohledu celá superkolonie chová jako jeden jedinec. Jejich hnízda jsou ohromná, pricemž nadzemní cást je mnohem menší, než ta pod povrchem. Nekteré mravencí kupy dosahují výšky i dva metry! Mravenci si také budují vlastní cesty (mravencí dálnice), címž vznikají dokonalé komunikace zahloubené do pudního profilu, nezrídka s tunely. Mravenci také dovedou vést své války, zotrocovat jiné mravence ci plánovane "vymenit" starou královnu za mladou. Dokáží si také "ochocit" jiný hmyz (a to nejen známé mšice) a využívat jejich "medoviny".
Žluna je šplhavec s šedozeleným perím a cervenou cepickou. Je príbuzná datlovi, také se živí hmyzem, žijícím pod kurou stromu. Na zimu zustává.
Babocka koprivová patrí mezi motýly. Ti kladou vajícka, ze kterých se vylíhnou housenky. Každá z nich se omotá jemnými vlákny- zakuklí se. Z kukly se nakonec stane dospelý jedinec.
Vcela medonosná:
Vcelí královna se vyvine z delnicího vajícka jako každá jiná vcela, ale díky výjimecné strave (materí kašicce) a díky daleko vetšímu prostoru bunky, v které se vyvíjí, se u ní vyvinou takové orgány, které jsou potreba pro její oplození, kladení vajícek. Na výrobu jednoho kilogramu medu je potreba 65 000 letu, vcely pritom navštíví 45 000 000 až 64 000 000 kvetu. Vcelí královna naklade za týden asi 3 500 vajícek.
Sarance je býložravé. Sluch má na zadecku. Zvuk vyrábí trení krovek o stehno. Tykadla má krátká a tlustá. Nekdy vytvárí stehovavá hejna - ty se pak stávají pohromou pro zemedelce.
Kobylka je dravá. Má dlouhá, tenká tykadla a kladélko. Sluch má na kolene predních nohou. Zvuk vyrábí krídly. Nespolcuje se s ostatními kobylky do hejn.
Hlemýžd zahradní je druh suchozemského plže. Živí se rostlinami, které ukusuje pomocí raduly (jakési „struhadlo“), denne zkonzumuje tolik potravy, kolik sám váží. Na rozdíl od mnoha jiných plžu dokáže trávit celulózu. Stavba tela hlava, 2 páry tykadel, delší pár nese oci, kratší pár je orgánem cichu a hmatu, ústní otvor, svalnatá noha, která vylucuje sliz — pohyb (5m/hod.). Vnitrní orgány jsou v plášti hlemýžd je obojetník = hermafrodit, vývoj je prímý.
Cmeláci mají žihadlo stejne jako vcely. Žihadlo cmeláka na rozdíl od žihadla vcely neuvízne v ráne, protože zpetné hácky jsou na žihadlech cmeláku velmi malé. Samecci cmeláku žihadlo nemají. Cmeláci vytvárejí stejne jako vcely med, ale mají ho velmi málo. V malých hnízdech ho je jen nekolik kapek, a i v tech nejvetších hnízdech ho najdeme jen nekolik mililitru.
Krtek obecný - hmyzožravec, který vetšinu svého života stráví ve tme pod zemí. Proto témer nevidí a neslyší. Má velké prední nohy otocené do stran a prizpusobené tak hrabání. Vzácne se vyskytují i bílí a žlutí krtci. Známé krtince mužeme nalézt na loukách, zahradách, polích a listnatých lesích. Krtek se živí hmyzem, žížalami, larvami ci hlemýždi. Krtek žije vetšinou jako samotár.
Slepýš je beznohá ješterka. Má pohyblivá ocní vícka a na briše 4 rady šupin. Živí se žížalami, slimáky, pavouky a hmyzem.
Zdroje:
Stezka
Cyklotrasa
Inspirace a fotky
Finale.
N 49° 30.ABC
E 15° 42.BDE
Kontrolni soucet indicii:
A+B+C+D+E = 27
Prejeme pekny vylet a uspesny odlov.
Kliknete a ohodnodte tuto kešku:
|