Šumava je známá svými oblými, často až plochými vrcholy s mírným převýšením, zvláště v oblasti Plání. Typická šumavská hora nemá svůj charakteristický, nezaměnitelný tvar. Čestnou výjimkou jsou nejvyšší vrcholy Velký Javor a dvojice Roklanů, a dále Ostrý a Luzný, všechny ležící na německé straně. Na české straně je nepřehlédnutelný především Boubín se sousedními vrcholy a pak jen dominanta Kvildských plání – Sokol (Antýgl).
Sokol od Horské Kvildy
|
Je jedno, zda Sokol vnímáte jako pozadí Jezerní slatě, nebo při pohledu ze Zhůří jako hlavu obra vykukující za plochým Břemenem, či pokud při pohledu z Oblíku nenacházíte začátku ani konce jeho zalesněných svahů nebo pokud je při pohledu z Tetřeva jediným výrazným výstupkem horizontu, vždy je impozantní.
Hora
Sokol je mírně nepravidelný, kupovitý suk vystupující z Modravských plání (součásti Kvildských plání) do nadmořské výšky 1253 metrů. Jeho těleso je tvořeno biotitickými žulami moldanubického plutonu, které prostupují ruly moldanubika. Tvar kopce dále určovaly především vodní toky, které Sokol obtékají ze tří stran. Západní svahy klesají pozvolna na dvou kilometrech do údolí Vydry nad Antýglem, přičemž převýšení vrcholu oproti mostu na začátku Povydří dosahuje 350 metrů.
Sokol při pohledu z Tetřeva, vpravo v pozadí Huťská hora
|
Prudší severní svahy, nesoucí v části jméno Hamerské svahy, sbíhají k Hamerskému potoku, který odvodňuje okolí Horské Kvildy. Východní svahy jsou nejprudší, výstup jimi rozhodně nedoporučujeme. Pokud jsou v literatuře zmiňovány skalní výchozy či suťová pole na Sokolu, autoři myslí především tento svah. Pod ním se nalézá samota Horní Antýgl, přes kterou protéká na sever bezejmenný přítok Hamerského potoka. Jižní až jihozápadní svah je nejmírnější a přes široké sedlo přechází do vedlejšího vrcholu, 1,5 km vzdálený Jelení vrch (1176 m) a ve směru jihovýchodním k další tisícovce, Březové hoře (1193 m).
Vrchol Sokola
Nejvyšší místo hory netvoří žádná rozervaná skála po tisíciletí vzdorující erozi, vrcholové plošince taková ozdoba nebyla přírodou dopřána. Kromě geodetického bodu osazeného v roce 1949 je přítomen ještě nijak neoznačený historický mezník. O vrcholovou knihu, umístěnou na smrku pár metrů západně od vrcholu, se ze zcela zjevných důvodů stará Česká obec sokolská. Lze se setkat s názorem, že vrchol patří mezi významná energetická místa Šumavy, údajně dobře známé i Keltům, kde se však berou zdroje takových informací netušíme.
Sokol vystupující za Břemenem při pohledu ze Zhůří
|
Vrchol Sokola láká návštěvníky, kteří na něj směřují i bez značených turistických cest. Zastupitelé Horské Kvildy proto uvažovali o vybudování malé rozhledny, kterou vnímají jako další možnou turistickou atrakci nejbližšího okolí vsi. Určující pro výstavbu byl postoj Správy NP Šumava. Lze předpokládat, že úvahy se orientovaly na posouzení rizik vyplývajících z turistické zátěže a vlivu na I. zónu NP. Ta vznikla k ochraně zachovalé horské smrčiny, která se rozkládá na jihozápadních svazích a dosahuje téměř vrcholu. Leč právě v ní byly od roku 2004 pozorovány ojedinělé smrky napadené lýkožroutem, později napadených stromů přibývalo. Dnes jsou již některé části sanovány pokácením napadených stromů a jejich odkorněním. Uvolněná místa obsazuje především přirozeně zmlazující smrk, dále jeřáb a občas i buk. Stanovisko Správy byle nesouhlasné a tak byl na vrcholu 17. července 2011 vztyčen dřevěný, hrubě otesaný kříž s vrcholovou knihou. Sokol je v tomto ohledu raritní, neboť má tři vrcholové knihy a ještě logbook této keše.
Sokol nebo Antýgl?
Současný název kopce, Sokol, je podle všeho ryze novodobý, protože na předválečných mapách jej nenajdete (situace se zdá být obdobná jako u Tetřeva či Čertova vrchu). Na všech historických mapách se vyskytuje tradiční název Antýgl, popř. jeho varianty Antigelberg, Antigl, Antigel, Antiegel, ale i Otýgl.
Jezerní slať se Sokolem v pozadí
|
Samotný název Antýgl je pravděpodobně zkomoleninou. Neznáte-li tuto historku, pak vězte, ze sklářská huť v králováckém dvorci dole u Vydry na cestě mezi Srním a Modravou údajně začínala v 16. století s jedinou tavnou pánví, vanou. Od německého výrazu ein Tiegel (jedna pánev, jeden tyglík) je pak odvozeno místo dvorce Antýgl, někdy zvaného též jako Dolní Antýgl. Hora pak získala jméno tohoto blízkého dvorce. Ale i tato historka bývá zpochybňována.
SOTA cache
Sokol patří mezi kopce zařazené do programu Summits On The Air neboli Vrcholy v éteru. Cílem programu je rozvoj radioamatérského provozu z vrcholů kopců a hor. Radioamatér si tedy do batohu složí své přenosné vysílací zařízení a vydá se na vrchol vybraného kopce. Z něj pak vysílá a snaží se spojit s jinými radioamatéry, ať již doma či na jiných lokalitách.
Potok při jihovýchodním úpatí
|
Radioamatér na kopci získává body, které rostou s náročností výstupu (tj. nadmořská výška, zimní terén), nicméně jsou započítány jen při 4 a více spojeních. Získané body se objevují v ústřední databázi SOTA. Program SOTA není omezen na české radioamatéry, naopak jde o aktivitu celosvětovou, ke které se Česko připojilo v květnu 2007. Sokol (OK/PL-009) svou výškou patří mezi desetibodové kopce a od svého zařazení byl několikrát aktivován, poprvé 18. května 2007 německým radioamatérem Hansem Ungerem s volacím znakem DL6UHA.
Kudy ke krabičce
Zajímavější cesta vede ze vsi, pro kterou je Sokol domovskou horou – z Horské Kvildy. Auto lze zastavit na parkovišti u obecního úřadu (waypoint PA) a následně se vydat po cyklostezce k jihozápadu. Cestou přejdete Hamerský potok, minete sejpy, výběhy koní i skotského náhorního skotu (waypoint T2), nahlédnout můžete do obnovené kaple U Honesů. Až dojdete k lesu, držte se stále asfaltové silničky a cyklotrasy č. 1042, neboť zelená turistická značka v trase Zlaté stezky vede daleko od Sokolu. Až přijdete k velké ploše pro svážení dřeva (waypoint T4), odbočte vpravo na lesní cestu a po pár desítkách metrů, na rozcestí (waypoint T5), odbočte znovu vpravo. Cesta se postupně mění v pěšinu a později pěšinku, které se pod vrcholem chvilkami ztrácí mezi borůvčím, ale na vrchol vás přivede spolehlivě. Celá trasa měří přibližně 3 km a nenajdete na ní žádné výrazné převýšení, až k waypointu T4 je možné jet na kole, dále to však povolené není.
Kratší, ale nudnější cesta vede z Filipovy Hutě, resp. Korýtka, a to po stejné cyklotrase č. 1042 v opačném směru. Začít lze na rozcestí, kde se kříží Zlatá stezka s cyklotrasou (waypoint T3), a pokračovat k již popsané ploše (waypoint T4). Trasa až na vrchol měří okolo 2 km.
Národní park Šumava
Keš je umístěna na území Národního parku Šumava, v části volně přístupné veřejnosti. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a veškeré živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte jen po silnicích a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde sesedněte. Pohybujete-li se mimo značené či zpevněné cesty, jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Respektujte I. zóny národního parku chránící nejcennější a nejstabilnější území s přirozenými ekosystémy a vstupujte do nich jen po vyznačených cestách. Děkujeme!
(kopie listingu)