Nanga Parbat, nekdy nazývaný také urdsko-anglicky Nangaparbat Peak (Štít Nangaparbat) nebo Diamir) je devátá nejvyšší hora sveta a druhá nejvyšší hora Pákistánu. Název pochází z urdštiny/hindštiny a lze jej preložit jako "Nahá hora".
Hora leží v Pákistánem spravované (a Indií nárokované) cásti Kašmíru, v tzv. Severních oblastech (Northern Areas).Z Nanga Parbatu sbíhají tri hrebeny - východní, severozápadní a jihozápadní - oddelující tri steny (severní - Rakhiot, západní - Diamir a jižní - Rupal. Jižní stena je s prevýšením 4600m nejvyšší na svete. Údolí reky Indus Nanga Parbat prevyšuje o 7000m na 27km vzdálenosti.
Historie
Nanga Parbat je první osmitisícovkou, na kterou se clovek pokusil vystoupit (1895, vedoucí Mummery). Od té doby až do prvovýstupu si hora vyžádala 31 lidských životu.Albert Frederic Mummery dorazil nejprve pod jižní stenu hory, která ho ohromila svou obrovitostí. Doprovázen nosici z nepálského kmene Gurkha a Georgem Brucem pozdeji našel cestu do údolí Diamir pod západní stenu. Po pilíri uprostred steny (dnes nese jeho jméno) vystoupil do výšky 6100m (tedy do poloviny steny). Poté se dvema Gurkhy zacal stoupat k prusmyku Diama v SZ hrebeni, aby prešel do údolí Rakhiot na severu hory. Cestou zmizeli beze stop.
Ve 30.letech se pokoušely o výstup ctyri nemecké (prípadne nemecko-rakouské) expedice (1932, 1934, 1937 a 1938), které našly výstupovou cestu z údolí Rakhiot k východnímu hrebeni, ve kterém je vrchol Rakhiot (7070m). Od nej trasa pokracuje po hrebeni pres Stríbrné sedlo (7450m) ležící mezi dvema vedlejšími vrcholy hory. Celkove je výstup dlouhý 16km a v prípade zmeny pocasí trvá sestup príliš dlouho. Krome toho prekonává lavinové svahy, což se nemeckým expedicím stalo osudným. Pri prvním pokusu (1932) našli Nemci cestu k V hrebeni a dosáhli 7000m. Behem druhé výpravy vystoupili Rakušané Erwin Schneider a Peter Aschenbrenner až do 7800m. Následující expedice (1937) skoncila taktez tragicky... Poslední expedice na této trase v roce 1938 mela k dispozici dokonce letadlo Junkers Ju-52, které shodilo zásoby do 7500m, ale do této výšky výprava nevystoupila.
V roce 1939 prišla pod Nanga Parbat malá nemecko-rakouská výprava, která po neúspeších na severní strane hory mela nalézt možnosti výstupu západní stenou. Výprava objevila trasu v levé cásti steny, která se mnohem pozdeji stala známá jako Kinshofferova cesta a dnes je nejpoužívanejší trasou k vrcholu hory. Behem návratu zpet do Nemecka vypukla Druhá svetová válka a clenové expedice byli internováni v zajateckém tábore Dehradun v Indii. Heinrich Harrer pozdeji spolu s dalšími zajatci uprchl do Tibetu, kde se stal poradcem dalajlámy a zustal zde až do roku 1950, kdy Tibet anektovala cínská armáda. Svuj príbeh popsal v úspešné knize Sedm let v Tibetu.
Po válce - v zime 1950 - se pokusili o výstup V hrebenem tri Anglicané. Po týdnu se jeden z nich (Marsh) vrátil s omrzlinami, zbylí dva (Thornley a Crace) jsou dodnes nezvestní. I když to nebylo zámerem, jedná se o první pokus o zlezení osmitisícovky v zime.
1953 - Hermann Buhl
Rakhiotský (východní) hreben - Rakušan Hermann Buhl završuje zámer nemecko-rakouské expedice a svým 41 hodinovým sólovýstupem bez kyslíkového prístroje prekonává 1200m prevýšení k vrcholu Nanga Parbatu trasou neúspešných expedic z 30.let. Jako první clovek strávil otevrený bivak v 8000m, ale utrpel omrzliny, kvuli kterým mu byly amputovány dva prsty na nohou. Protoze Hermann Buhl byl asi nejlepsi horolezec povalecnych let, dovolim si malou odbocku k jeho osobe...
Hermannovi Buhlovi ve ctyrech letech zemrela matka. Jako malý se venoval skautingu až do jeho zákazu v Rakousku. Jeho otec, vášnivý turista, ho o jeho desátých narozeninách vzal na blízký kopec Glungezer (2677 m n. m.). Od té doby trávil v kopcích nad Innsbruckem vetšinu svého volného casu. Cílem jeho prvního opravdového horolezeckého výstupu byl Brandjoch (2372 m n. m.), na který vylezli s kamarádem vybaveni prádelní šnurou a ponožkami místo lana a lezecek. V roce 1939 se stal clenem Innsbruckého oddílu Alpenvereinu a postupne zacal lézt cesty nejvyšší obtížnosti. Vyucil se obchodním prírucím. V roce 1943 musel narukovat k horským myslivcum. Po válce se po propuštení z amerického zajetí vrátil do Innsbrucku. Vzhledem k situaci se musel živit ruznými pomocnými pracemi, až na konci ctyricátých let složil zkoušky na horského vudce . Pokracoval v lezení, už nejen v Rakouských Alpách ale i v Dolomitech a Západních Alpách. Po svých velkých úspeších byl v roce 1953 pozván na himalájskou expedici Dr. Herligkoffera na Nanga Parbat, na který vystoupil 3. cervence 1953 jako první clovek, sólo a bez využití kyslíku. V roce 1957 zorganizoval malou expedici na Broad Peak. Všichni ctyri její clenové stanuli 9. cervna 1957 na vrcholu (opet prvovýstup). Po úspešném návratu do základního tábora se vydal s Kurtem Diembergerem na nedalekou Cogolisu kde 27. cervna zahynul.
Hermann Buhl proslul až nadlidskou silou, vytrvalostí a morálem. To mu umožnilo uspet tam, kde ostatní selhávali. Jeho výkony, zejména jeho neuveritelný sólo výstup na Nanga Parbat, predbehly svoji dobu. Spolu s Kurtem Diembergerem jsou jediní dva lidé na svete s dvema prvovýstupy na osmitisícovky na konte
Vrcholove foto vecer 3.cervence 1953
Dalsi vystupy
1962 - Kinshoferova cesta. Další nemecká výprava se pokouší o výstup cestou v levé cásti západní steny objevenou roku 1939. V roce 1961 zde dosahují 7100m,o rok pozdeji výstup dokoncuje trojice Toni Kinshofer, Anderl Mannhardt a Siegfried Löw, který však zemrel pri sestupu
1970 - Rupalská stena. Po dvou pokusech v letech 1965 a 1968 další nemecká expedice zlézá obrovskou jižní stenu hory. Na vrchol vystupují bratri Reinhold a Günther Messnerovi. Na sestupu bivakují v 7800m na jihozapadnim hrebeni, odkud sestupují behem dalších dvou dnu Mummeryho pilírem ve stredu západní steny. Na úpatí hory Günthera Messnera zasypala lavina (jeho telo bylo nalezeno až v roce 2005). Reinhold jej celý další den hledal, než se vydal na cestu do údolí. Pozdeji jej zachránili místní obyvatelé pred vycerpáním
1976 - Schellova cesta. Po dvou neúspešných nemeckých výpravách (1975,1976) prichází v léte ctyri Rakušané a darí se jim pátý výstup na Nanga Parbat. Na vrchol vystupují Hans Schell, Robert Schauer, Siegfried Gimpel a Hilmar Sturm. Jejich výstup pozdeji opakuje pet dalších výprav. Vede levou cástí jižní steny do sedla Mazeno (6940m) a jihozapadnim hrebenem
1978 - Reinhold Messner vystupuje podruhé na Nanga Parbat zcela sám a novou cestou v pravé cásti Z steny. Tretí den výstupu dosahuje vrcholu hory poté, co zažil ve stene zemetresení. Ctvrtý den sestupuje opet novou cestou ledovým žlabem vpravo od Mummeryho pilíre. Darí se mu tak vubec první sólovýstup alpským stylem na osmitisícovku
1982 - Jihovychodni pilir k jižnímu vrcholu. Z mezinárodní expedice vystupuje Rakušan Uli Buhler na jižní predvrchol Nanga Parbatu (8046m), kde jihovychodni hreben kulminuje s jihozapadnim hrebenem, otevírá tak devátou trasu na Nanga Parbatu
1985 - Jihovychodni pilír kompletní. Poláci Zygmunt Heinrich, Slawomir Lobodzinski, Jerzy Kukuczka a Mexican Carlos Carsolio opakují Buhlerovu trasu pilírem až k vrcholu hory. Kukuczka prežil pri sestupu 600m pád
1995 - Severovychodni žebro. Tri horolezci japonské expedice vystupují na Nanga Parbat novou cestou SV pilírem vpravo od trasy Hermanna Buhla, na kterou se jejich výstup napojuje ve Stríbrném sedle (7450m)
2003 - Tom and Martina route. Novou cestu zapadni stenou na Nanga Parbat zlézá sólo alpským stylem Jean Christophe Laffaile. V 7500m se jeho výstup napojuje do Kinshoferovy cesty
2005 - Centrální pilír jizni steny. Steve House a Vince Anderson zlézají za šest dní Nanga Parbat novou cestou alpským stylem. Jejich výstup je oznacován za jeden z nejlepších v himálajské historii.
K vrcholu Nanga Parbatu (8125m) dnes vede 11 cest (vcetne 2 cest, které Reinhold Messner použil jen k sestupu z hory v letech 1970 s bratrem Güntherem a 1978 sólo). Další dve trasy vedou k severnímu vrcholu (7816m). Zatím nikdo nezlezl Nanga Parbat v zime. Probehlo nejméne pet pokusu polských a britských výprav tremi ruznými cestami, nejvyšší dosažená výška 7860m
Ceske stopy
1992 - Josef Nežerka, Josef Rakoncaj - Kinshoferovou cestou v zapadni stene
2005 - Radek Jaroš - Kinshoferovou cestou v zapadni stene
Smutne konce...
V roce 1934 se nemecko-rakouska vyprava dostala az do vysky 7800m. Poté se strhla týdenní boure, ve které prišlo o život vycerpáním šest Šerpu a tri Nemci. Následující expedici (1937) zasypala témer celou lavina - na míste zemrelo 16 lidí.... I to jsou ale bohuzel hory a jejich svet...
...expedice zacala tragicky,kdyz brzy Drexel zemrel na plicni edem pri stavbe dolnich taboru.Znama cesta z roku 1932 vedla pres rameno Rakhiot Peaku.Po postaveni tabora VI na hrebeni v 7050m dva nosici onemocneli.Horolezci tahali sirky,a spolu s nimi sel dolu Bechtold-bylo to rozhodnuti osudu,ktere mu zachranilo zivot...Rano 6.cervence Aschenbrenner a Schneider jako prvni dorazi na Stribrne sedlo.Cekaji do 12.30 na ostatni, pak prejdou zdanlive nekonecnou rozlohu Stribrnemu plato k zakladne predvrcholu v nadeji,ze najdou misto pro utocny tabor. Aschenbrenner a Schneider dosahli asi 7700 m,a bylo by pro ne snadne pokusit se o predvrchol nebo snad dokonce hlavni vrchol.Ale Merkl jako vudce veril,ze vrcholu mohou dosahnout vsuchni spolecne. Proto se dva horolezci vratili na Stribrne plato,kde Merkl,Welzenbach,Wieland a 11 nosicu dosahlo tabora VIII v 7480 m.O mnoho let pozdeji, Aschenbrenner pripustil, "Chteli jsme bivakovat pri ceste na vrchol-a to bylo spatne".V noci zacalo peklo...Boure zacala nicit tabor,zlamala stanove tyce,vitr se hnal stany a ohrat se nebylo myslitelne.Po dvou nocich se podminky staly nesnesitelnymi a ustup dolu jedinou moznosti.Rano 8.cervence se pokusili sestoupit ve 2 skupinach.Aschenbrenner a Schneider sli prvni,spolu s serpy Pasangem,Nimou Dorje a Pinzo Nurbu.Pod Stribrnym sedlem Nimu Dorje omrzly nohy. Aschenbrenner a Pasang ho drzeli na lane,ale vitr mu navic strhl spaci pytel ze zad. Pouze s jednim spacim pytlem pro 5 meli nyni absolvovat cestu az do tabora IV.Verili,ze ostatni je budou nasledovat,a tak se Aschenbrenner a Schneider propracovali pres hluboky snih az do tabora IV.Ale nosici zustali v tabore VI...Mezitim,druha skupina s Merklem,Welzenbachem,Wielandem a 7 serpy udelala jen maly pokrok a musela bivakovat pod Stribrnym sedlem.Behem noci Serpa Nima Nurbu zemrel.Dne 9. cervence Serpové Ang Tsering,Gay Lay a Dakshi zustali v bivaku.Wieland umira kousek pred taborem VII,kam se uchylili Merkl a Welzenbach na noc.Zbyvajici nosici - Kitar, Da Thondup, Kikuli a Nima Thashi-pokracovali,ale nakonec museli bivakovat ve snehove jeskyni nedaleko tabora VI.Prvnim trem se podarilo dosahnout tabora IV 10.cervence spolecne s Pasangem z tabora VI,ale Nima Thashi a Nima Dorje podlehli vycerpani na fixnich lanech Rakhiot Peaku,Pinzo Nurbu pouze nekolik metru od stanu tabora V.Tu noc v bivaku pod Stribrnym sedlem zemrel take Dakshi...Dne 11.cervence se Ang Tsering a Gay Lay opet pripojili k Merklovi a Welzenbachovi v tabore VII.Vsechny pokusy vystoupit nahoru z tabora IV ztroskotaly v bezednem snehu.Nasledujici den Aschenbrenner,Schneider,Mullritter a 3 nosici vystoupali do tabora V,ale dalsi boure je donutila se tentyz vecer vratit.Behem noci Willo Welzenbach umira v tabore VII...Dne 13.cervence se Merkl,Gay Lay a Ang Tsering pokouseji sestoupit do tabora VI. Jsou prilis slabi na to zvladnout i 300 metru sestupu do tabora VI,a tak si tito tri kopaji dlasi snehovou jeskyni a travi noc-desatou po sobe jdouci nad 6700 m.Dalsi den, 14.cervence,Ang Tsering prichazi jako posledni prezivsi z boure do tabora IV.Gay Lay zustal s umirajicim Merklem.Bezmocni horolezci v tabore IV poslouchali stale slabnouci volani o pomoc z hrebene,ale jakekoli pokusy o pomoc byly zastaveny masou noveho snehu.Dne 18.cervence byl tabor nakonec opusten a vsichni sestoupili do zakladniho tabora...
faze tragedie na Nanga Parbatu 1934
V te dobe byla tragedie na Nanga Parbat 1934 nejvetsi katastrofou v historii himalajskeho horolezectvi-ale nejhorsi melo teprve prijit...V roce 1937 nasledovala treti nemecko-rakouska expedice,vedl ji Karl Wien.Nasledovala trasu predchozich pokusu a 7.cervna bal zalozen tabor IV.Vzhledem k hustemu snezeni a nebezpeci lavin se brzy prestehoval na zdanlive bezpecnejsi misto o 50m vys...v noci na 15.cervna se utrhly obrovské ledove laviny ze seraku na Rakhiot Peaku a pohrbily tabor.kde spalo 7 horolezcu a 9 nosicu.Jedini prezivsi byli Ulrich Luft,ktery zustal v zakladnim tabore se stycnym dustojnikem DBM Smart,a vedec Karl Troll,ktery pracoval v nedalekem udoli.Luft objevil katastrofu 18.cervna pri vystupu do tabora IV.Kdyz zprava dorazila do Nemecka, P. Bauer, K. von Kraus a F. Bechtold okamzite vyrazili na zachrannou misi.Dorazili na misto nehody 3 tydny po opusteni Mnichova,a od 18. do 21.cervence nalezli vsechny mimo dvou obeti...Hodinky na zapesti nekterych horolezcu se zastavily kolem 00:30.Smrt prisla okamzite...
A ted jak na Nanga Parbat...
Kes je schovana na skale na Nanga Parbatu...
Prejeme vsem kacerum stejny pocet navratu do zakladnich taboru jako odchodu, proste at vsechny Vase cesty konci stastne... Hodne stesti
FTF:mitah,johyneek
STF:Hillanti
TTF:Jedlosi