V rybníce u Reckovic, u Parízkova mlýna, býval za starých casu
hastrman. To není žádná povídacka - moc lidí ho tam videlo.
Vodník tam tuze strašíval a páchal všelijaké
neplechy.
Jednou tudy bežela malá Amálka za dedeckem, který nedaleko
sekl trávu. Devcátko kousalo krajíc dvakrát peceného chleba -
tenkrát totiž když chleba ztvrdl, dal se znovu do trouby,
aby zase zmekl. Lidé verili, že je takový chleba tuze dobrý
proti zlým silám.
Tak Amálka bežela za dedeckem a v tom v rákosí spatrila
malého zeleného mužícka se strapatými vlasy. než se
vzpamatovala, už po ní hastrman natahoval ruce.. V tom
najednou uskocil a vykrikl: "Kdybys nemela ten dvakrát pecený
chleba, už bys byla moje!" Praštil cepicí o zem a
zmizel v rybníce, jen kola na vode po nem zustala. A tak dvakrát
pecený chleba Amálce zachránil život.
Mlynár mel tehdy velmi krásnou dceru - široko daleko si o
ní lidi povídali jak je hezká. Ale nikdo ji nechtel, protože
byla hubatá. Všechny kamarádky už byly pod cepcem, jen
jí se každý bál.. Tak vždycky vecer chodívala pod vrby a
tam naríkala. Vzala by si prý kohokoli, kdo by ji chtel.. Zrovna v
tom míste se pod vodou zdržoval hastrman a slyšel ty
její nárky. "Vždyt bych se o ni taky mohl ucházet, jsme oba od
vody."
Jednoho dne se tedy vypravil za myslivce a pristoupil pod vrbami
k ní. Poprvé ji jen pozdravil, príšte s ní zustal na kus
reci a za pár dní už na nej mlynárova dcera netrpelive cekala.
Za nedlouho se jí myslivecký zeptal, zda by si ho nechtela vzít -
neríkala sice nic, ale bylo na ní znát, že by chtela. "Ale to
není jen tak, musíš se se mnou projít vodou, já se v ní rád
brouzdám." Jenže devce se vymlouvalo.. Chytl ji za ruku a táhl
k vode, holka se bránila a odstrkovala ho, ale co naplat, on ji
táhl dál.
Najednou se mu podívala v mesícním svetle do tváre (dosud ho
vídávala jen ve stínu vrb) a prebehl jí mráz po zádech - nebyl
už tak hezký a byl studený jako led. Vykrikla hruzou, vytrhla
se mu a volnou rukou se poznamenala krížem. Jen se to stalo,
hastrman zakricel jako divoké hríbe a po hlave skocil do vody. Ale
mela ta mlynárovic holka na mále!
Prevzato z knihy Brnenské kolo a drak.
Takže vezmete pro jistotu dvakrát pecený chleba a
vyražte - když ho nevyužijete tady, tak se treba
bude hodit u nedaleké keše venované jinému vodníkovi.
Vracejte, prosím, kešku tam,kde jste ji vzali. Než
zacnete hledat, zkuste se porádne kouknout - správný je ten
nejhezcí .-)