Zacarované louky u Mokré hory.
Krásným loukám mezi Reckovicemi a Mokrou horou se ode dávna
ríkalo Královka, protože patrily rodine Králových. Když
ale deti králových znenáhla osirely, jejich porucník je o louky
pripravil - rozprodal je po cástech sedlákum a nebohé sirotky
ožebracil.
Od té doby se traduje, že když se na lukách secou a
suší sena, pokaždé prší a všechno seno
shnije. To prý padají na louky slzy ožebracených detí.
Francouzské pomnícky
Pri ceste z Reckovic na Mokrou horu mezi potuckem a chodníckem
vedle silnice bývala úzká loucka (delila silnici ode dvora hospody
na Mokré hore). Na jednom konci dediny zakoncoval loucku most a na
druhém ji kroví delilo od luk Královky. Práve u toho kroví stávaly
3 pomnícky.
Prostrední mel asi metr a pul a predstavoval puvabnou sošku
Panny Marie, která byla celá z pískovce. Druhé dva byly o neco
nižší a predstavovaly dve klecící postavy.
A jak se tam pomnícky dostaly?
Za napoleonských válek se na Královce srazil pluk Rakušanu s
francouzskými vojáky. Strhla se prudká rež a mezi jinými
tenkrát padl také francouzský knížecí syn, jeho pobocník a
sluha - všichni tri padli bok po boku a všechny tri
také pochovali na oné loucce.
Po válce prijela do Reckovic na faru krásná paní v cerveném a
vyptávala se na ty tri hroby. Mladý kníže byl její jediný syn
a na jeho vecnou památku zde jeho matka dala postavit ony tri
pomnícky.
Kdysi se k nim mokrou travou brodívaly deti z Mokré hory. Na
prostredním pomnícku se dal rozeznat znak s malou korunkou nahore.
kdo se dobre podíval, mohl precíst nápis Princ Eugen, nic víc se z
nápisu rozluštit nedalo. Dnes už zde však
nenajdeme nic..
Prevzato z knihy Brnenské kolo a drak (Šrámková,
Sirovátka, nakladatlství Blok, 1991)
Dekujeme Mrtt2 za foto!
Ke kešce - dávejte pozor, at nezahucíte do potoka, nejsou
treba žádné kaskaderské kousky. Chovejte se zde, prosím,
nenápadne a dejte pozor na pejskare a kolemjdoucí. Nechodí zde moc
lidí, ale platí zákon schválnosti. :-)