Památník príslušníku SOS Jaroslava
Laudy a Vojtecha Reta v údolí pod Novou Vsí.
V roce 1930 mela Nová Ves 318 obyvatel, z toho pouze 9 se
hlásilo k nemecké národnosti, což bylo možno v této
oblasti pohranicí považovat za raritu. Tato specifická
národnostní situace vedla v období pred 2. svetovou válkou k
otevreným stretum mezi nemeckými nacionalisty a ceskoslovenskými
jednotkami SOS.
Ve vecerních hodinách 8.10.1938, když ve smíšené
peší hlídce vykonával strážní službu na silnicní
komunikaci mezi Novou Vsí a Hyršovem, byl desátník Ret
spolecne se štábním strážmistrem Sklípkou napaden na nové
demarkacní linii palbou, zranen do nohy a odvlecen z našeho
území na samotu „Na Spáleném“. Zde byl vyslýchán a
umucen k smrti. K pátraní po nem byla vyslána další hlídka
SOS, která byla rovnež napadena strelbou a musela ustoupit,
pricemž zahynul štábní strážmistr Jaroslav Lauda
(nar. 5.8.1907). Zohavená mrtvola des. Reta byla cs. orgánum
predána 9.10.1938 ve 13.00 na demarkacní cáre u Nové Vsi za
prítomnosti clena britské pozorovací mise. Vojtech Ret byl
11.10.1938 pohrben ve Kdyni a Jaroslav Lauda v Klatovech. Na míste
tragické smrti des. v zál. Reta byl pozdeji postaven kamenný
pomník.
V z p o m í n k y . . .
Muj ded Vojtech Ret, narozený 25.2.1900, bydlel se svou rodinou
– manželkou a dvema malými detmi ve stárí osm let a
ctrnáct mesícu – ve Kdyni, kde byl zamestnán na berním úrade.
Byl clenem Stráže obrany státu a ješte s ostatními
muži byl jako desátník v záloze nasazen o obrane našich
státních hranic. Jejich úkolem bylo strežit oblast u
Všerubského prusmyku u obcí Nová Ves, Hyršov a
Všeruby. Dne 7. ríjna 1938 dostala cetnická stanice Kdyne, kde
bylo príslušné velitelství SOS, rozkaz k vyklizení stávajících
stanovišt na základe mnichovské dohody o postoupení
našeho území Nemecku a k zaujetí nových pozic. Naši se
stáhli do Nové Vsi, nemecké stanovište bylo v Hyršove,
vzdáleném asi 4 km.
8. ríjna vecer nastoupila do služby hlídka složená ze
štábního strážmistra Slípky a mého dedecka. Když
hlídkovali na silnici asi 400 m za Novou Vsí smerem k Tyršovu,
byla na ne z Nemci obsazeného území zahájena prudká palba. Hlídka
se dala na ústup do Nové Vsi. Tam však štábní
strážmistr Slípka zjistil, že se s ním nevrátil muj
dedecek. Ihned po nem pod vedením štábního strážmistra
Laudy zahájili pátrání. Když prišli na místo, kde byla
predtím naše hlídka napadena palbou, došlo k opetnému
prudkému palebnému prepadu z nemecké strany a pritom byl
štábní strážmistr Lauda zastrelen. Hlídka se tedy musela
stáhnout do Nové Vsi, aniž zjistila, co se mým dedeckem
stalo.
Pozdejším vyšetrováním vyšlo najevo, že byl
pri nemecké strelbe zasažen do nohy, pri ústupu dostižen
Nemci a odvlecen z našeho území na samotu „Na
spáleném“ k výslechu a tam ho doslova ubili k smrti.
Ješte nedávno v této chalupe žila žena, která
slyšela, jak s ním zacházejí. Slyšela, jak týraný volá
“Prosím vás, nezabijejte mne, mám doma dve malé deti!“
Mrtvého pak odtáhli na kraj lesa nad Novou Vsí smerem k
Hyršovu a prikryli chvojím. V techto místech má rodina
postavila drevený kríž.
Ráno 9. ríjna zajel náš stycný dustojník na nemecké
velitelství do Všerub k vyjasnení celého konfliktu. Bylo mu
receno, že desátník Ret je mrtev a jeho telo bude ve 13.00
predáno na demarkacní cáre u Nové Vsi. To se také stalo. Paradoxem
je, že vuz, na kterém Nemci preváželi mého umuceného
dedecka, doprovázela cestná jednotka SS a pri predání tela
našim vojákum vzdali Nemci na rozkaz svého dustojníka cest
zbraní.
Zohavené telo mého dedy pak protokolárne prohlédl za úcasti
anglického pozorovatele, našeho stycného dustojníka a starosty
mesta místní lékar a vydal pitevní nález. Bylo konstatováno
roztríštení spodiny lebecní, bodné a rezné rány do levé cásti
hrudi, zlomení a rozdrcení 5. až 10. žebra, strelná rána
do nohy, pravá ruka uchycena jen na kousku kuže.
Anglický pozorovatel byl tímto bestiálním cinem na raneném
bezbranném vojákovi zdrcen. Bylo totiž zjišteno, že
ze zbrane, kterou Nemci spolu s telem vrátili, nebylo vubec
vystreleno. Slíbil také, že vznese okamžitý protest na
príslušném nemeckém velitelství.
Muj dedecek byl pohrben ve Kdyni a štábní strážmistr
Lauda v Klatovech. Babicce bylo tehdy 39 let a ta osmiletá holcicka
byla moje matka. Blízko místa, kde byl umucen v roce 1938 muj
dedecek, desátník v záloze Vojtech Ret, stojí dnes kamenný
památník.
Marie Ružková, tehdy Kdyne
Zdroj: www.ceskenarodnilisty.cz
S t r á ž o b r a n y
s t á t u
Stráž obrany státu (SOS) byla jednotnou ozbrojenou
složkou založenou na základe vládního narízení c.
270/1936 sb. (schváleno 23. ríjna 1936). Existovala a pusobila v
letech 1936–1939. Celkem padlo 312 príslušníku
SOS.
SOS mela plnit následující úkoly:
- ochrana neporušitelnosti státní hranice a nedotknutelnosti
státního území
- spolupusobení pri ochrane verejného porádku, klidu a
bezpecnosti
- spolupusobení pri provádení úkonu celní správy
Pred zrízením stráže chránila hranice financní stráž
rízená ministerstvem financí, ovšem její hlavní cinností byla
celní služba a zbylé oblasti pokrývala jen okrajove, pokud
vubec.
Zpocátku tvorilo SOS výhradne cetnictvo, financní stráž a
státní policie. Posléze k ní byli prirazováni i další
spolehliví obcané a clenové vhodných organizací. V prípade
hrozících nepokoju existovala možnost posílit oddíly SOS
príslušníky pravidelného vojska. Podle puvodních plánu melo
vzniknout 38 praporu SOS, nakonec jich však bylo pouze 31, z
toho jeden vnitrozemský, dislokovaný v Praze. Predpokládalo se,
že v prípade náhlé bezprostrední neprátelské hrozby budou
prapory SOS schopny v nekolika hodinách obsadit hranice a poskytnou
armáde urcitý cas na prípravu. Výzbroj oddílu SOS tvorily pistole,
pušky, lehké kulomety a granáty. K plánovanému dozbrojení
težkými kulomety již nedošlo, navíc mnoho oddílu
dostalo jen cást patricného vybavení.
Pocet príslušníku SOS postupne rostl. V zárí 1938 cinil 29
611 mužu, z toho 6 438 financníku a 16 582 vojenských posil a
aktivních vojáku. Príslušníci SOS byli v rámci mimorádných
opatrení rozmísteni v bojových a strážních pozicích na
hranicích v kvetnu 1938 a s výjimkou vojenských posil tam zustali
až do zárí. V zárí došlo k ostrým stretum ozbrojených
složek s nemeckými záškodníky organizovanými
Sudetonemeckou stranou Konráda Henleina a patrne i s
príslušníky ozbrojených sboru nemecké ríše.
Po odstoupení pohranicí strážily SOS za již
klidnejší situace nové hranice, byt i zde se objevilo nekolik
incidentu. V breznu 1939 vedly oddíly SOS na Podkarpatské Rusi
ústupové boje s ukrajinskými nacionalisty a zejména Madary. 26.
listopadu byla pohotovost pro príslušníky SOS zrušena a
ti se vrátili ke své policejní a celní cinnosti. 21. prosince 1939
pak protektorátní vláda Stráž obrany státu rozpustila. V rámci
Slovenského štátu byla tato organizace zrušena
pozdeji.
Zdroj: Wikipedia