Historie
Po objevu hory v r. 1808 západním svetem, byla Dhaulagiri považována za nejvyšší horu na svete. To trvalo dlouhých 30 let, kdy byla pred Dhaulagiri posunuta Kancendženga. Co se týce prevýšení svého okolí je Dhaulagiri skutecne bezkonkurencne nejvyšší horou na svete. Údolí reky Kali Gandaki na jihovýchode prevyšuje o neuveritelných 7 000 výškových metru jen na 30 km vzdálenosti. Reka Kali Gandaki tece ve skutecne dramatickém prostredí masivu Dhaulagiri a Annapurny. Jižní a západní stena Dhaulagiri jsou vysoké pres 4 000 m, východní a severní stena zhruba 3000m. Dhaulagiri je mezi turisty velmi atraktivní horou,podobne jako Kancendženga a Nanga Parbat není clonena jinou vysokou horou a je proto za dobrého pocasí viditelná až ze severní Indie.
Prvovystup
Dhaulagiri byla poprvé zdolána 13. kvetna 1960 cleny švýcarsko-rakouské expedice, kterou vedl Max Eiselin, na vrchol hory vystoupili: Kurt Diemberger, Peter Diener, Ernst Forrer, Albin Schelbert, Nyima Dorji a Nawang Dorji. O deset dní pozdeji je následovali ješte Michel Vaucher a Weber.
Cesty
1960 - SV hreben. Max Eiselin pripravil vlastní expedici k Dhaulagiri, jejíž soucástí bylo i zásobovací letadlo, které pristávalo v sedlech Dambuš (5200m) a v Severovýchodním sedle (5700m). Po nekolika preletech museli piloti nouzove doplachtit na letište v Pokhare s nefunkcním motorem. Po zaslání nového motoru lety pokracovaly až do havárie pri startu ze sedla Dambuš. Posádka vyvázla ve zdraví, vrak letadla zustal v sedle nekolik dalších let. Expedice pokracovala ve výstupu hrebenem, dokud celkem osm jejích clenu nevystoupilo na vrchol hory (viz výše).
Trasa SV hrebenem se stala klasickou výstupovou cestou na Dhaulagiri.První sólovýstup zvládl Japonec Hinorobu Kamuro na podzim 1981, použil však k výstupu lana i tábory ukoncené kanadské expedice.
První ženou na Dhaulagiri se stala Belgicanka Lutgaarde Vivijs po výstupu klasickou cestou roku 1982.
První zimní výstup na Dhaulagiri se podaril klasickou cestou Japoncum v prosinci 1982, použili však pritom pripravenou trasu po podzimní japonské výprave. Po nich vystoupili v lednu 1985 na vrchol Poláci Andrzej Czok a Jerzy Kukuczka
1978 - JZ hreben. Po prvním pokusu v roce 1975 se vrací druhá japonská expedice k obtížnému JZ hrebeni, po kterém stoupá na vrchol.Jejich výstup zopakovali Francouzi André Roche a Pierre Beghin alpským stylem roku 1984 (zároven první výstup alpským stylem na vrchol Dhaulagiri)
1978 - JV hreben. Touto trasou se poprvé pokusili o výstup Americané v roce 1969, ale témer všichni clenové výpravy zahynuli pod lavinou. Japonci úspešne trasu dokoncili, ale i oni prišli o ctyri horolezce. Pozdeji tento výstup nebyl opakován
1980 - V stena. Mezinárodní ctverice Ghillini, Kurtyka, McIntyre a Wilczynski zdolává alpským stylem V stenu, výstup ukoncují v míste spojení JV a SV hrebene v 8000m. Po sestupu a odpocinku zlézají Dhaulagiri behem dvou dnu klasickou cestou alpským stylem. V roce 1985 prelezla V stenu trojice Erhard Loretan, Jean Troillet a Pierre Alain Steiner ze Švýcarska.Postupovali alpským stylem v zime (celkove tretí zimní výstup na Dhaulagiri, druhý a poslední výstup touto cestou, druhý zimní výstup alpským stylem na osmitisícovku)
1980 - Francouzi Pierre Beghin a Bernard Muller zlézají mimorádne obtížný JZ pilír vlevo od japonské cesty JZ hrebenem. Výstup prerušili ve výšce 7250m, kde pilír kulminuje a prechází do podvrcholové plošiny.
V roce 1985 se pokusili o výstup clenové ceskoslovenské výpravy Zoltán Demján, Peter Božík a Josef Rakoncaj alpským stylem. Po peti dnech výstup prerušilo špatné pocasí v 6800m.
Cestu JZ pilírem zopakovali a prodloužili až k vrcholu hory horolezci z Kazachstánu a Slovenska Jurij Mojsejev, Kazbek Valijev a Zoltán Demján alpským stylem v roce 1988. Behem výstupu lezli obtíže VI+ A2 klasifikace UIAA, výstup trval 16 dní a patrí mezi nejnárocnejší na svete
1981 - Ctverice horolezcu z Jugoslávie zlézá poprvé J stenu. Postupují v pravé cásti steny osm dní alpským stylem. Výstup ukoncují na vrcholovém hrebeni v 8000m a sestupují klasickou cestou
1982 - Cesta pres Hrušku. Japonská expedice stoupá na vrchol trasou zkoušenou v 50.letech v pravé cásti S steny
1984 - Z stena. Ceskoslovenská expedice vedená Jirím Novákem otevírá novou cestu 4500m vysokou Z stenou. Výstup vede levým pilírem steny. Po pokusu Miroslava Šmída (7900m) vystupují na vrchol Jarýk Stejskal, Karel Jakeš a Jan Šimon (ztratil se behem sestupu)
1985 - Z stena. Další ceskoslovenská expedice zlézá ješte obtížnejší pravý pilír Z steny. Výstup koncí na vrcholovém hrebeni v 7300m. Velké množství snehu na jinak snadné podvrcholové plošine neumožnilo pokracovat dál
1986 - J pilír. Polská expedice zlézá další nárocnou cestu v levé cásti jižní steny. Stejne jako Cechy a Slováky predchozího roku i je zastavil hluboký sníh na podvrcholové plošine JZ hrebene. Polský výstup je proto završen v 7500m, kde J pilír kulminuje
1986 - Slovinec Stane Belak zlézá novou cestu v pravé cásti V steny sólo
1990 - Krzysztof Wielicki z Polska zlézá Dhaulagiri novou cestou V stenou sólo alpským stylem za 16 hodin
1991 - Kazašská expedice otevírá cestu prostredním pilírem v Z stene
1993 - S stena. Rusko-britská expedice vystupuje na Dhaulagiri stredem S steny
1999 - Slovinec Tomaz Humar stoupá na Dhaulagiri stredem J steny sólo alpským stylem
Na Dhaulagiri dnes vede 15 cest, z nichž tri (zatím) nekoncí na vrcholu hory, ale na vrcholových hrebenech, jak je zvykem napríklad v Alpách, tedy v míste, kde koncí lezecké obtíže. Na Dhaulagiri bylo završeno nejvíce výstupu a prvovýstupu alpským stylem (i zimních) jinou než klasickou trasou. Témer všechny cesty na Dhaulagiri s výjimkou klasické jsou velmi až mimorádne technicky obtížné a vetšina z nich nebyla nikdy opakována. Nezlezenou logickou linií zustává SZ hreben hory
Nektere ceske stopy
1984 - Jan Šimon (zahynul pri sestupu),Karel Jakes,Jarýk Stejskal - prvovýstup západní stenou
1990 - Leopold Sulovský, Stanislav Šilhán - klasickou cestou SV hrebenem
2008 - Martin Minarík, Radek Jaroš, Zdenek Hrubý
2009 - David Fojtík
A ted jak na kes...
Nejdrive se kouknem tady...
Krok cislo 1
...a pak udelame krok cislo 2, tj. kes nalezneme na ( vzhledem ke zmene v terenu ABC=340)
N 50 AB.(A+B)(C)(A)
E 013 (2*B-2*A)A.(A*A)(A)(2*B)
kes tentokrate naleznete po prochazce kolem krasnych jezer, na souradnicich...
(Soucet vsech cisel finalnich souradnic je 51)
Finale je umisteno na pro nekoho mene, pro nekoho vice, exponovanem miste, lano by nemelo byt potreba... Neprecenujte presto prosim sve schopnosti, je to porad jen plastova krabicka :)
Prejeme vsem kacerum stejny pocet navratu do zakladnich taboru jako odchodu, proste at vsechny Vase cesty konci stastne... Hodne stesti
Betatester:Rozarka, eRKaVe
FTF:Trionix,KackaSvacka
STF:badger_j
TTF:johyneek