Sedí pasácek pod stromem a pozoruje kozy jak spásají louku pred ním. Jak si tak sedí, vetrík pohupuje vetvemi, v korunách bzucí vcelky, ve stínu borovice je chládek, to by se spalo. Tak a už je v limbu. Zdá se mu o krásné lesní pasece, na které je to samá jahoda a tak honem na kolena a už si cpe tu sladkou dobrotu do pusy. Když tu vidí jak z lesa k nemu prichází víla. Je krásná a telo má zahalené látkou tenkou jako pavucinka. Pasácek valí ocka, toto ješte nevidel, ty ladné krivky a lehký pohyb. Víla pritancila až k strnulému chlapci, z blízka je videt, pres prusvitný hábit a pasácek vidí to, co dosud každá žena pred ním ukrývala. Vztahuje k ní ruce, už už se jí dotýká, o ruku mu zavadí hedvábný šat………….Hernajs kde je ten kluk…sakra holomku jeden kde máš kozy, jestli jsou v zelí klacek bude mít hody. Sypej je sehnat a neválej se tady jak hovado. Chudák malý pasácek pomozte mu najít kozy, nebo se mu zle povede. Na úvodních souradnicích se zastavte a najděte kůl kde byla koza přivázána, měl by být někde zhruba uprostřed louky. Pokud tam najdete řetěz je jasné, že se utrhla. Pak si budete muset už nějak poradit sami.
KOZA DOMÁCÍ Domestikace kozy spadá do doby 9-8 000 let pr.n.l. Stojí tak spolu se psem na prvním míste co se týce pocátku domestikace domácích zvírat. Predkem dnešní domácí kozy je koza bezoárová (Capra aegagrus), rozšírená predevším v Prední a Strední Asii. Za centrum domestikace je považováno pohorí Zagros (hranice Iráku a Íránu). Domácí koza se záhy rozšírila do všech obydlených oblastí Evropy, Asie a Afriky. Ve staroveku byla uctívaným zvíretem, ve stredoveku byla mnohde chápána jako symbol dábla. Pritom koza i ve skromných podmínkách poskytuje lidem obrovský užitek. Proto ji také v dnešní dobe nalezneme na vetšine obyvatelných míst sveta. Obvykle je vysazovali pri svých cestách námorníci, aby meli pri dalších návštevách místa dost cerstvého masa. Na nekterých ostrovech se tak kozy staly ekologickou katastrofou pro puvodní žijící populace (Galapágy a další ostrovy). Koza patrí k prežvykujícím býložravcum. Má stejne jako kráva 4 žaludky. Základem stravy je zelená píce, seno a jako prídavek pak predevším šroty zrnin. Na potravu je velmi nenárocná, má-li však možnost si vybírat, je velmi mlsná. Kozy rády okusují listy a vetvicky drevin, aby jich dosáhly jsou schopné po stromech i šplhat. Pasou-li se nekontrolovane, nicí vegetaci a napáchají znacné škody. Proto se kozy pásly vždy pod dohledem seniora a nebo odrostlého dítete. Kozy prináší cloveku mnohostranný užitek - dávají predevším mléko, maso, kuži, nekterá plemena (mohérové kozy) i srst, využívá se i jejich rohovina a samozrejme mrva, v minulosti pak kuže sloužila jako pergamen.. Kozy jsou brezí 150 dní, po této dobe se rodí 1-4 kuzlata. Podle plemene a využití se kuzlata odstavují ve veku 30-90 dní. V prubehu tisíciletí byla vyšlechtena rada plemen.Nekterá jsou chována predevším pro mléko, jiná na maso nebo vlnu. Koza dosahuje hmotnosti v rozmezí 20-100kg, podle plemene. Plemena se liší i barvou, délkou a postavením ušního boltce a rohu. Kozel je od kozy rozeznatelný vetší muskulaturou, tedy i hmotností a mohutnejšími rohy.Nelze také opominout jeho výrazný charakteristický pach. Kastrovaný kozel se nazývá hnup. Koza je stádové zvíre a tak je potreba aby nebyla sama, tudíž je dobré mít alespon dva kusy. Divoké koze hrozí vyhubení, žije pouze na Kréte a nekterých okolních ostrovech, pár jich je na Kavkaze a v Iráku.