Javorsky mlyn Mystery Cache

DOLNI JAVORI - JAVORSKY MLYN

Dolni Javori bylo mistni a katastralni obci soucasneho okresu Jicin. V roce 1966  bylo zacleneno do strediskove obce Bela u Pecky a od roku 1976 je politickou soucasti mesta Lazne Belohrad

Lezi v hlubokem postrannim udoli  ricky Zlatnice-Javorky, vzdaleno 0.5 km od okresni silnice, mezi Peckou a Laznemi Belohrad, v nadmorske vysce 350 m.

Katastr obce zaujima plochu asi 120 ha. Vetsina teto plochy byla ornou pudou s charakterem hlinito-piscitym, na podlozi z hrubozrnneho permskeho piskovce. Dobre se zde darilo zitu, ovsu, bramboram a lnu. Nyni je orne pudy minimum a velka cast teto pudy je prevedena na pastviny pro paseni skotu.

Datum zalozeni obce neni znamo, soudi se, ze se tak stalo ve 13. stoleti. V historii se poprve pripomina v roce 1532. Jmeno je zrejme odvozene od hojneho javoroveho porostu - javoriny, ktery zde byl asi dominujici. Ze 17. stoleti jsou zminky, ze se Javori nazyvalo take Javorice. Poloha obce byla rozlisena zemepisnym polozenim na Horejsi a Dolejsi. Politicky byla obec rozdelena roku 1870 na zadost obcanu z Dolejsiho Javori na dve samostatne obce: Horni Javori a Dolni Javori.

Obyvatele se zde zivli prevazne zemedelskou cinnosti a u chudsich - domkaru - bylo hlavnim zdrojem obzivy domaci tkalcovani. Pozdeji tito lide odchazeli za praci do blizkych textilnich tovaren v Horni Nove Vsi a Pecce.

Obec ma 27 popisnych cisel, byly zde dva vodni mlyny, hostinec a zivnost zde provozovali 2 krejci a jeden svec. Pocet obyvatel se pohyboval kolem 130 osob a postupne klesal. V soucasne dobe zije v obci trvale 10 obyvatel a stale je obydleno 6 domu. Ostatni chalupy a usedlosti jsou vyuzivany k rekreacnim ucelum bud puvodnimi rodaky, nebo lidmi, kteri zdejsi chalupy odkoupili.

Do roku 1862 chodili deti do skoly do Pecky, kam take obec patrila pod faru rimskokatolickeho kostela a pozdeji i pod postovni urad. V roce 1862 byla spolecnym nakladem obce Dolniho Javori a Uhliru vystavena jednotridni skola v Uhlirich. Vyucovani ve skole skoncilo v roce 1964 pro nedostatek deti skolou povinnych.

Od roku 1920 pusobil v obci spolek divadelnich ochotniku, ktery hral divadelni predstaveni v mistnim hostinci. V tomtez roce byl zalozen i sbor dobrovolnych hasicu. Divadelni spolek ukoncil svou cinnost v roce 1938 z politickych duvodu a sbor dobrovolnych hasicu v roce 1979 pro nedostatek lidi.

V obdobi budovani socialismu bylo zemedelstvi v obci roku 1958 zkolektivizovano do Jednotneho zemedelskeho druzstva, ktere vsak nedosahovalo valnych vysledku. Proto bylo zacleneno v roce 1960 do Statniho statku. Po politickych zmenach v roce 1989, kdy statni statky byly transformovany na mensi celky a byla vytvorena moznost vraceni pudy puvodnim majitelum jiz k obnoveni puvodni zemedelske cinnosti vsak nedoslo. Na casti pozemku hospodari zemedelske sdruzeni a asi 8 ha orne pudy bylo v roce 1995-1996 osazeno lesnim porostem.

Obec tak v soucasnosti ma prevazujici raz spise rekreacni oblasti nez klasicke vesnice.

Mlyn byl jiz podle popisneho cisla jednim z prvnich obydli vesnicky Dolniho Javori. Podle dochovanych zapisu z roku 1733 byl tehdejsim majitelem mlyna Josef Ledera, ktery jej ziskal od sve macechy a pozustalych deti po Janu Girzim Lederovi.

V   roce 1733 predalo belohradske panstvi Josefu Lederovi 8 strychu pudy (po 30 fl. za strych), ktere drive nalezely „fantovskemu" mlynu z Horni Nove Vsi. Uvadi se rovnez, ze tento mlynar byl podnikavy clovek a v roce 1733 mel take pronajatou vinopalnu v Pecce.

V   nasledujicim stoleti se majitele mlyna dost stridali. Tak je uvedeno, ze 18. listopadu 1807 koupil mlyn za 4 200 zlatych Vaclav Stepanek, 8. listopadu 1833 jej za 4 800 prodal Janu a Anne Jandovym, od kterych jej 5. kvetna 1836 koupili Josef a Elisabeth Schurovi za 8 000.- a ti jej opet v dalsim roce (9. 12. 1837) prodali za 8 400.- Frantisku a Frantisce Jodasovym.

Dnem 19.5.1865 se stal majitelem mlyna Jan Jodas, za vyplatni cenu 5 535.- a od 26. 6. 1866 i Anna Jodasova jako spolumajitelka. Kdyz tato 25. 10. 1871 zemrela stal se vlastnikem celeho mlyna zmineny Jan Jodas.

21. zari 1876 koupili mlyn Josef a Barbora Krausovi, obcane dolnojavorsti, za 13 978.- kteri byli majiteli popisneho cisla 4 a 25 v Dolnim Javori (jde o Krause zvaneho Vrsenskeho).

Z 20. na 21. zari 1885 o pul noci cely mlyn i se stodolou vyhorel. Shorela i mlynska kola, protoze v te chvili byla voda u splavu zastavena a nahonem zadna netekla. Z hospodarskeho zvirectva uhorela vsechna prasata. Ostatni dobytek byl den pred tim odveden do popisneho cisla 4. Pozar byl dilem zhare.

V   roce 1886 koupil toto spaleniste Frantisek Knap z Valdova a o dva roky pozdeji se stal majitelem mlyna jeho syn Josef se svou manzelkou rozenou Maxmilianovou z Hermanic.

Ten postavil mlyn kamenny s pristavenym chlevem a pozdeji i se sindelnou (mistem, kde se vyrabely sindele na kryti strech). V roce 1906 byla vedle mlyna postavena i mala tovarnicka - tkalcovna, ktera mela 28 mechanickych tkalcovskych stavu. V tovarnicce se pracovalo asi 3 roky.

17. ledna 1909 tento majitel zemrel a mlyn byl 8. rijna 1913 ve drazbe prodan za 29 750 K Josefu Krausovi a Pavline, rozene Knapove z Ujezda Kumburskeho. Vdova Marie Knapova se l. listopadu 1918 ze mlyna odstehovala.

Novy majitel uspesne hospodaril, ale 21. listopadu 1918 tragicky zahynul, jsa zachycen palecnim kolem a rozdrcen.

Majitelem se po zemrelem mlynari stala Pavlina Krausova se svym synem Josefem. V roce 1920 prodala budovu tovarnicky p. Sturmovi z Horni Nove Vsi, ktery v te dobe vyhorel a tak tovarnu zboril a material pouzil na stavbu sve usedlosti v Horni Nove Vsi

V   roce 1926 prevzal mlyn od matky syn Josef Kraus, ktery v roce 1938 polnosti patrici ke mlynu rozprodal a mlyn prodal. U mlyna zustalo 27 aru zahrady, 27 aru a pastvin a 5 aru zastavene plochy.

Mlyn koupil mlynar Metodej Hlavka se svou zenou Blazenou ze Stare Paky za 73 000 Kc. Ten zrekonstruoval a zmodernizoval celou mlynskou cast, nad chlevem postavil skladovaci prostor, odkud se namleta mouka v pytlich spoustela po „soupacce" (ohlazene prkno) na korby selskych povozu. Instaloval dynamo na vyrobu elektrickeho proudu a cely mlyn tak mel elektricke osvetleni. Elektrinou na sviceni zasoboval i sousedni obytne staveni c.p. 26. V modernizaci chtel dale pokracovat prestavbou mlynskeho pohonu z mlynskeho kola na turbinu. U teto prace se poranil o kovovou trubku na hlave, do poraneni se dostal tetanus a mlynar za dva dny zemrel. To se stalo v roce 1940. Vdova prodala v tomtez roce mlyn Ing. Hruskovi, geometru ze Slaneho za 75 000 Kc.

Ten ve zvelebovani mlyna pokracoval. Uplne prestavel obytnou cast a do mlyna nechal instalovat vodni turbinu, kterou zakoupil od Ing. Exnera z Bele u Pecky.

Takto zvelebeny mlyn pronajal mlynari Bohuslavu Zahradnikovi z Castalovic. Dobre prosperujici mlyn si vsak sveho pana dlouho neudrzel. Pro nedovolene, tzv. "cerne" mleti byl protektoratnimi urady za druhe svetove valky zatcen a uveznen.

Ing. Hruska pronajal po tomto incidentu mlyn mlynari Frantisku Caslavskemu z Praskacky, ktery byl take poslednim mlynarem pro ktereho mlyn „klapal". Tento mlynar ke konci valky prestavel chlev pod skladistem na strojovnu, kde instaloval spalovaci motor s generatorem (vyvijecem) na drevoplyn, jako vypomocny pohon k vode. Palivem byly bukove kostky o velikosti asi 10x10 cm. V roce 1944 zakoupil i nakladni auto k jehoz pohonu byl rovnez vyzivan drevoplyn. V roce 1947, kdy byla obec elektrifikovana byla k pohonu mlyna vyuzivana i elektrina.

Mlyn byl v provozu do roku 1951. V tomto roce byl jeho provoz spolu s dalsimi malymi mlyny zastaven a produkci techto mlynu prevzaly velkokapacitni mlyny.

V roce 1960, po vzniku Jednotneho zemedelskeho druzstva v Dolnim Javori, byl mlyn zabran pro potreby druzstva. Nejaky cas se zde srotovalo obili pro krmeni, stodola a ostatni prostory byly vyuzivany jako skladove prostory. Puvodni mlynske zarizeni chatralo a bylo postupne rozebirano. Turbinu mlynar Caslavsky demontoval a nechal odvest. V roce 1976 bylo panem Matouskem z Bele zbourano skladiste i s prostorem po byvale strojovne.

Po transformaci zemedelskeho druzstva do Statniho statku se stal mlyn majetkem Statniho statku, nejprve se sidlem v Jericich a od 1. 1. 1987 Statniho statku Jicin.

30. listopadu 1980 se rodina mlynare Caslavskeho odstehovala do Starych Nechanic a v zaveru roku se do mlyna nastehoval zamestnanec statku pan Faltejsek s rodinou, z Bele u Pecky, kteremu byl objekt pronajat k trvalemu bydleni.

Protoze mel mlyn jiz z drivejsi doby problemy s dobrou pitnou vodou vybudoval pan Faltejsek v roce 1984 na naklady statku do mlyna vodovod z prostoru zatacky statni silnice nad „Javorskym mostem", kde byla za rekou zrizena studna, odkud byla voda potrubim z umele hmoty cerpana ponornym cerpadlem "Nautila" (kabel polozen vedle potrubi) ke mlynu s tim, ze tato voda bude zaroven vyuzita k napajeni dobytka v ukrytem korytu kdesi v pastevnim arealu (asi 200 m pred mlynem). Pro technicke problemy s vytlacovanim vody do arealu a soucasne do mlyna, byla voda vsak vyuzivana jen pro potrebu Faltejskovy rodiny. Pro potrebu napajeni dobytka byl ucinen pokus vytlacit vodu z mlynskeho nahonu pomoci „trkacu", ale pokus neskoncil uspesne.

V   roce 1985 byla zbourana stodola a na jejim miste vystavel pan. Faltejsek svepomoci garaz s chlevkem.

Po politickych zmenach ve state v roce 1989, mel byt v roce 1990 na zaklade vladniho usneseni, vracen mlyn puvodnimu majiteli. Protoze ale puvodni majitel Ing. Hruska zemrel v roce 1979 a jeho manzelka v roce 1985, byl mlyn jako restituce predan jejich dceri Blance, provdane za pana Sucheho z Litvinova.

V   cervnu 1991 provedl pan Vojtisek z Jicina uredni odhad teto nemovitosti a stanovena cena na 207 401,50 Kc. Panu Fajtejskovi byla naznacena moznost odkoupeni, ale s prodejem se nepospichalo, protoze od 1. 11. 1991 mela byt uredne zvysena cena nemovitosti. Protoze rodina Faltejskova nemela za teto situace o koupi zajem a majitelka nechtela pristoupit na dalsi najemni smlouvu, odstehovali se Faltejskovi do budovy obecne skoly v Uhlirich, kterou jim nabidl mestsky urad v Laznich Belohradu do pronajmu jako obytne obydli.

Mlyn zustava dale neobydlen a dne 23. brezna 1993 jej majitelka predala pravniku Dr. Vaskemu z Hradce Kralove s opravnenim jej prodat za cenu 500 000 Kc.

V    roce 1994 koupil mlyn pan Rovny z Mostu, se snahou jej vyhodne prodat. Ceny nemovitosti vsak v teto dobe zacaly znacne klesat a tak se kupci prilis nehrnuly a ve mlyne hospodaril, k jeho neprospechu jen zub casu. Zvlaste strecha nad mlynskou casti doznala vazneho poskozeni.

V   roce 1995 projevil znacny zajem o koupi jisty holandan, kteremu se, a zvlaste jeho zene, zde moc libilo. Kdyz jiz mela byt podepsana smlouva, prisla rec na zasobovani pitnou vodou, ktera byla do teto chvile brana jako samozrejmost.

Zemedelske sdruzeni, ktere vzniklo po transformaci statniho statku, a ktere hospodarilo na pastevnim arealu odpojilo vsak privod vody do mlyna, nainstalovalo silnejsi cerpadlo do studny, a protoze nebyl mlyn pristupny, natahly novy napajeci elektricky kabel k c.p. 26, odkud po dohode odebirali proud a tak cerpali vodu do pastevniho arealu.

Zjistenim teto skutecnosti se kupni jednam razem zmenilo. Novy zajemce prohlasil, ze pokud nebude v objektu voda - nekoupi. Pan Rovny pak nasledne jednal se zemedelskym podnikem o znovu pripojeni vody. Ten, aby se vyhnul technickym komplikacim, asi po mesici napojil do mlyna puvodne odstaveny vodovod z prostoru nad mlynem. Voda sice teci zacala, ale zajem kupce skoncil.

Soucasni majitelé postupne celý mlýn a okolí zrekonstruovali do dnesní skvostné podoby. A mlýnské kolo se zacalo opet tocit.

Podekování

Text poskytli soucasni majitele mlyna rodina Kralova, pro ktere ho vytvoril kronikar z Dolniho Javori  pan Machek.

Nyni ke kesi.

Na uvodnich souradnicich kes nehledejte. Tam je opravdu jen sama voda.  Pobliz najdete zacatek nahonu na mlynske kolo. Kes se nachazi do 1 km od vychozich souradnic nedaleko mlyna. Nez se vydate na cestu overte si souradnice!