Historie zámecku Vysoký Hrádek

V historických záznamech se hovorí, že vladycký dvur a pozdeji i tvrz vybudovali páni ze Brezí, kterí pocházeli ze dvora Knín a Býšov. První zpráva hovorí o Albertu ze Brezí, který zemrel v roce 1367. Tvrz zdedil syn Svatomír a po nem to byli další dva synové Alberta, Smil a Bušek.

V období pohusitském, poté, co rod vladyku z Brezí vymrel, zdedili tvrz Hrádek jim príbuzní vladykové z Býšova. V roce 1440 se objevuje jméno Oldrich z Býšova, a poté v letech 1507 a 1517 Jindrich z Býšova, jindy zvaný též z Brezí.

Kolem roku 1520 získali Hrádek i s okolními vesnicemi bratri Jan a Mikuláš Rendlové z Úšavy a od nich jej v roce 1526 koupil Jan Nebrehovský z Nebrehovic za 1000 kop grošu ceských. Ve vlastnictví Nebrehovských pak zustalo panství až do roku 1556, kdy Ondrej Nebrehovský z Nebrehovic a na Pyšelích, nejspíše Januv syn, Hrádek prodal za 2825 kop pražských grošu rytíri Zikmundu Malovci.

Zikmundem nastoupil v držení Hrádku rod, jenž ho pak vlastnil až do 19. století. Malovci byli puvodne zemanský rod pocházející z Netolicka, jenž se však již v predhusitské dobe rozrodil v nekolik vetví. Náš Zikmund pocházel z vetve libejovické a sám zdedil tvrz Chvalešovice, Újezd a další drobné statky. Byl dobrým hospodárem, jenž sice brzy prodal Újezd, ale mnoho dalších statku, mezi nimi i náš Hrádek, koupil. Zemrel roku 1577. Pri delení otcovské pozustalosti získal Hrádek mladší syn Pavel Malovec, aby pak po jeho smrti prešel Hrádek na staršího z bratrí Václava, který pobýval na Chvalešovicích. Václav Malovec Libešický na Chvalešovicíchbyl známou figurou tehdejšího života. Žil v prátelských vztazích s Petrem Vokem, jemuž také pujcoval peníze a hrál významnou roli pri jeho pohrbu v roce 1611. Bud pro dluhy nebo že nechtel spravovat obe panství, prodal krátce pred smrtí v roce 1616 Chvalešovice príbuzným (Václavu ml. Malovcovi Drítenskému) a ponechal si jen Hrádek, na který snad již predtím presídlil. Jeví se tedy dost pravdepodobné, že tvrz v její renesancní podobe vyzdvihl práve okázale žijící Václav, ci již predtím jeho bratr Pavel, který zde mel jediné sídlo. Snad práve pro novost a pomerné pohodlí si stárnoucí a bezdetný Václav starší Malovec hrádeckou tvrz ponechal.

Václav starší Malovec zemrel roku 1617 jako poslední své vetve a kšaftem z roku 1616 postoupil tvrz Hrádek i s okolními vesnicemi své tete Anne Benedové rozené z Vresovic jako vdovské zaopatrení. Anna Benedová mela Hrádek, neporušený a nezadlužený, držet pouze po dobu života nebo pokud se znovu neprovdá, pak mel pripadnout jako rodové sverenství Zdenku Malovci z Chýnova a Vimperka z chýnovské vetve rodu a v prípade jeho smrti pak jeho mladším bratrum, Oldrichovi, Petrovi a Jindrichovi, prípadne nejstaršímu z jejich synu ci dalším príslušníkum chýnovské vetve.

Jak dlouho sedela Anna Benedová na Hrádku, není známo, nicméne po její smrti pripadla tvrz nejstaršímu synovi Zdenka Malovce, Pavlu Malovcovi z Chýnova a po jeho smrti se Hrádku se vším príslušenstvím, svršky a nábytkem ujal v roce 1666 jeho bratr Jan Oldrich Malovec z Chýnova, hejtman kraje práchenského (v letech 1659 - 1676).

O dalších majitelích tvrze se zmíníme jen ve zkratce. Po Janu Oldrichovi ji zdedil jeho syn Václav, nejvyšší lajtnant Serfenberkovského pluku, jenž v roce 1686 padl v bojích s Turky. Hrádek pak získal jeko nejstarší clen rodu bratranec padlého Jan Bohuslav z Chýnova (syn Pavluv). Ten zemrel v roce 1700 a vlády nad Hrádkem se ujal jeho bratr Vilém Arnošt (zemrel okolo roku 1710), po nem následoval starší syn Ferdinand Ignác. Ten sloužil ve vojsku, v roce 1749 se stal hejtmanem práchenského kraje a v roce 1760 byl patentem Marie Terezie povýšen do panského stavu (spolu s bratrem Arnoštem Vilémem a bratrancem Josefem Františkem, vnukem Jana Bohuslava).

Po nem zdedil Hrádek v roce 1760 jako nejstarší clen rodu Arnošt Vilém, od roku 1731 rada nad apelacemi, v roce 1743 malostranský hejtman a v letech 1751 - 1764 rada pri krajské reprezentaci a komore a podkomorí. Zemrel roku 1770 a Vysoký Hrádek prevzal jeho synovec Maxmilián Malovec, syn Ferdinanda Ignáce. Toto strídání majitelu melo dozajista za následek, že stará renesancní tvrz zustávala v puvodní podobe, protože nikdo z výše zmínených držitelu zde asi trvale nebydlel a pobývali vetšinou na jiných rodových sídlech Skalici, Vysokém Dvore, Zdíkove nebo Cesticích.

Po Maxmiliánove smrti se dalším vlastníkem Vysokého Hrádku stal v roce 1790 právem dedickým Václav Malovec, syn Arnošta Viléma. Za jeho vlády došlo k prestavbe tvrze na zámecek, o cemž informuje erbový znak Malovcu s letopoctem a iniciálami WM (Wenceslaus Malowetz) nad vchodem do zámecku.

Manželé Hirschovi zahájili radu vlastníku zámku, kterí byli bud buržoazního puvodu ci drobní statkári, hospodarící samostatne, a zejména od konce 19. století se rychle strídali. Po smrti Josefa Hirsche v roce 1843 a posléze i jeho ženy v roce 1848 zdedil majetek syn Josef Hirsch ml., který zustal majitelem až do roku 1882, kdy jej prodal za 148 000 zlatých manželum Václavovi a Anežce Wenzelovým. Od techto koupil Vysoký Hrádek v roce 1894 za 306 000 korun Josef Sailer, který velkostatek o rozloze 328 ha s dvorem a lihovarem spravoval za pomoci adjunkta, reditele lihovaru, zahradníka a hajného.

V roce 1914 se smlouvou trhovou zámek se statkem dostal do držení PhDr. Mateje Kováre s manželkou Antonií a JUC. Jaromíra Kováre, patrne bratra, s Marií Antonietou Kovárovou, každý po ctvrtine. První pozemková reforma v roce 1919 se hrádeckého velkostatku nijak nedotkla, protože z 355 ha plochy bylo rozparcelováno toliko 0,5 ha.

V roce 1925 koupil vysokohrádecký velkostatek za 1 350 000 KcFr. Hromádko, o rok pozdeji již za 1 700 000 Kcs Hedvika Šulcová a Ant. Hynek, každý polovinu. Ani ti ho nedrželi dlouho a v roce 1927 ho získali manželé František a Antonie Zahradníkovi. K velkostatku tehdy patrily zámek s parkem, lihovar, obchodní zahradnictví a 354 ha pudy ? 131 ha polí, 18 ha luk, 3 ha zahrady, 8 ha rybníku a 192 ha lesu.

V roce 1933 prodal pan Zahradník Vysoký Hrádek panu ing. Václavu Divišovi s chotí Jindriškou, záhy poté se uskutecnily na zámku poslední stavební úpravy. Po smrti manžela v roce 1943 spravovala statek jeho manželka se synem Janem. V roce 1948 jí byl statek v rámci pozemkové reformy zabaven.

Po odchodu Divišových se stal Vysoký Hrádek spolu s 50 ha pudy majetkem státu. Došlo ke znacné devastaci statku a zámecku a zejména devastaci parku a zahradnictví, které bývalý majitel Diviš obnovil. Ve sklenících se chovaly kachny, v parku se prohánela prasata, do strechy zámecku zatékalo. Pro necitlivost správy statku byl tento památkový objekt vyrazen ze seznamu památek. Teprve v letech 1987 ? 1989 památkári spolu s Mestským muzeem v Týne nad Vltavou opravili konstrukci a na strechu zámku dali novou krytinu. Predpokládali, že by tam umístili depozitár pro týnské muzeum. Zámecek se však po opuštení JZD v letech 1986 ? 1987, které zde melo umístenu závodní kuchyni, kanceláre a byla zde také materská školka, stal místem návštev ruzných vandalu, takže muzeum muselo od svého zámeru upustit.

Zámecek pred znicením zachránila kupní smlouva uzavrená v roce 1994 mezi akciovou spolecností CEZ a potomky posledních majitelu Divišových, kterí objekt získali v restituci zpet. Zámecek po rozsáhlé stavební rekonstrukci zacal od ríjna 1997 opet sloužit verejnosti jako informacní stredisko temelínské elektrárny.

Behem vyzvedavani kese budte prosim maximalne opatrni a dukladne maskujte.
Dale bych Vas chtel poprosit o opatrny odlov v zime a za mokra. Muze to tam pekne klouzat.
Cache obsahuje tuzku, ale radsi si vezmete i svoji.
Na zaver musim opet durazne poprosit, aby jste do krabicky nevkladali Kinder bordel!

Durazne zadam vsechny lovce, at NELOVI kesku v noci s baterkou a podobne.. Berte na vedomi, ze se pohybujete kolem strezeneho prostoru jaderné elektrárny a loveni v noci zpusobi akorat dalsi zmizeni krabicky nebo jiné problémy.

Uspesný odlov preje adoptivni rodic tomi-h.