Historie plzenske veznice se zacala psat v roce 1870, kdy padlo
rozhodnuti o vykoupeni prislusnych pozemku v lokalite „Na
Borach“ od Kralovskeho mesta Plzne.Teprve po triletem
dohadovani o jejich cene mezi mestem a statem a naslednych peti
letech samotne vystavby, kterou realizovali architekt a c.k. vrchni
stavebni rada Emanuel rytir Trojan z Bylanowa, projektant a c.k.
vrchni inzenyr Franz Maurus a vedouci komise rozhodujici o stavbe
nove trestnice inzenyr Jan Kauer, byla veznice s kapacitou 915
veznu v cervnu roku 1878 definitivne dokoncena a nasledujiciho
mesice zprovoznena.
Hlavni budova ma tvar osmicipe hvezdy, v jejimz stredu se
nachazi budova s kopulovitou strechou. Z budovy ve stredu vybiha
osm ramen o dvou patrech. Mohutnou branou se vchazi do jednopatrove
prucelni velitelske budovy. Tato budova je se stredem spojena 40m
dlouhym dvoupatrovym kridlem, kde se puvodne nachazela kaple (za
dob komunismu byla prestavena na telocvicnu). Nad touto kapli je
umistena mala vezicka opatrena zvonkem.
Prvnim (vrchnim) reditelem plzenske veznice byl nadporucik
delostrelectva v zaloze Julius Schnabel. Ten take osobne prijal na
nadvori veznice dne 16. cervence 1878 prvni eskortu 43 veznu z
prazske Zemske trestnice U sv. Vaclava. Veznem s cislem 1 se stal
obchodni priruci Bedrich Schneiberg z Prahy odsouzeny k osmi letum
tezkeho zalare.
Od konce 19. stoleti byla plzenska veznice nechvalne znama veznenim
osob odsouzenych z politickych duvodu.
V roce 1894 se v plzenske veznici ocitlo 32 z 68 odsouzenych v
politickem procesu s „Omladinou“, vcetne budouciho
prvniho ministra financi Ceskoslovenske republiky Aloise
Rasina.
V obdobi tzv. prvni republiky doslo v plzenske veznici k vyznamnym
zmenam ve vykonu trestu, o ktere se zaslouzil predevsim prvni
reditel plzenske veznice s vysokoskolskym vzdelani JUDr.Frantisek
Koci (1923 – 1927). Prave diky nemu si veznice v roce 1924
pronajala od mesta Plzne statek v Liticich, na kterem vezni
pracovali az do roku 1929.
Rok 1948 byl charakterizovan preplnenymi celami (i samotky obsazene
2-5 vezni), primitivni hygienou zivotnimi podminkami na cele (cela
bez vody a misto zachodu kbelik na vynaseni), nedostatecna lecba
nemocnych, nedostatek clenu straze.
Od ledna roku 1949 vykonaval vedeni trestniho ustavu Plzen-Bory
sadista kpt. Frantisek Safarcík, od srpna roku 1951 Vaclav Ladman,
kteri jsou puvodci nejhorsiho obdobi ve veznici. Vezenska straz
byla vybizena k tvrdemu postupu proti tridnimu nepriteli a jeji
hodnoceni bylo provadeno podle miry a tvrdosti aplikovane sikany
trestu (chozeni nebo drepovani do vycerpani, biti, samotka,
hladovka, zakaz navstev, odepreni dopisu domu, zakaz vychazek,
dusevni tyrani) za drobne nebo smyslene prohresky. Byla vytvorena
vezenska samosprava predevsim z retribucnich a kriminalnich
zlocincu, ktera atmosferu jeste pritvrdila.
„ ... ze jsem osetroval celou radu zbitych veznu, kde se
jednalo o vyrazene zuby, zlamana zebra, perforace bubinku, otres
mozku, nepocitaje v tom hematomy ci zraneni, ktera zanechala
zeleza, ze se tedy jednalo skutecne o vezne, kteri byli zbiti, a to
mnohdy nejen rukou, ale i obusky nebo jako v pripade Brabce
bejkovci. “
MUDr. Josef Chvojka, zprava inspekce MV, 1968
V roce 1950 je StB vykonstruovano spiknuti nekolika veznu, domneli
akteri vcetne jednoho dozorce byli tentyz rok popraveni.
Na prelomu 70. a 80. let 20. stoleti se mezi osobnostmi veznenymi v
plzenske veznici nachazeli pozdejsi prezident Vaclav Havel,
pozdejsi ministr zahranicnich veci Jiri Dienstbier, Pavel Wonka,
mnozi dalsi signatari Charty 77, clenove Vyboru na obranu
nespravedlive stihanych (VONS), arcibiskup prazsky Mons. Dominik
Duka a rada dalsich neposlusnych normalizacnimu rezimu.
Veznice Plzen, casto oznacovana jako veznice Bory, je v soucasne
dobe veznice se zvysenou ostrahou a s oddelenim pro vykon trestu
odneti svobody s ostrahou a dozorem. Ubytovaci kapacita je 1004
odsouzenych a 156 obvinenych, celkem tedy 1160 veznenych osob.