Oblíbené odpocinkové místo mé i mých detí pri toulkách vinicemi
pešky nebo na kole.
Naše krajina má typicky zemedelský ráz. Na severozápade
je ohranicena Krumlovským lesem, na východe se otevírá prekrásný
pohled do Dyjskosvrateckého úvalu a na krajinnou dominantu
Pavlovských vrchu.
Pojmenování Maršovic je odvozeno od osobního jména Marek, ci
Martin, respektive z jeho staroceské podoby Mareš. Název
„Maršovice“ se tedy vykládá jako „Markova
ves“ nebo „ves lidí Markových“. O puvodu jména se
vyprávela i povest, která pravila, „že predstavená
kláštera v Dol. Kounicích jménem Mara (Marie) prý velmi ráda
zde se zdržovala, po níž pak na památku osada prijala
název Marovice, pozdeji Maršovice."
Obec má bohatou prehistorickou minulost sahající od starší
doby kamenné až po dobu slovanskou. Historicky se jedná o dve
samostatné vesnice. Maršovice jsou písemne doloženy
poprvé k roku 1356 jako majetek dolnokounického kláštera
premonstrátek Rosa coeli. V roce 1531 je získal koupí od císare
Ferdinanda I. Jirí Žabka z Limberka a Maršovice se
staly samostatným statkem. Po Žabkove smrti se zde vystrídalo
nekolik majitelu, z nichž nejvýznamnejší byl rod
Žalkovských z Žalkovic, za jejichž správy ves v roce
1591 jako jedna z prvních na Morave získala pecetní právo. V 17.
století byla obec pridelena klášteru Pavlínu v Moravském
Krumlove a po jeho zrušení v roce 1783 prešla pod
moravskokrumlovskou lichtenštejnskou vrchnost. V roce 1936
byl pro obe vesnice postaven kostel sv. Cyrila a Metodeje. Obe obce
byly administrativne slouceny v roce 1960.
V minulosti Jezerany-Maršovice prosluly ovocnárstvím,
predevším pestováním trešní, a hlavne vinné révy,
které se opet zacíná zdárne rozvíjet.Vinarství v našich
krajích má prastarou tradici sahající až do období rímského a
samozrejme i velkomoravského. V naší oblasti jsou pocátky
pestování vinné révy s nejvetší pravdepodobností, i
když o tom neexistují písemné doklady, spojeny se
založením dolnokounického kláštera na sklonku 12.
století. Vehlas kounických klášterních vinic byl veliký a
klášterní vinarství se utešene rozvíjelo. První
zmínky o vinohradech v naší vesnici máme až ze sklonku
16. století.
Neco k odlovu: Vyvarujte se vkládání kinderšrotu,
bude nemilosrdne zlikvidován. Keš pak prosím rádne
zamaskovat, zdejší lidé jsou zvedaví. Pokud máte cas,
doporucuji projet kolmo nebo projít pešky vinicemi a nasát
neco ze zdejší zemedelské atmosfery. Mozná zde zanedlouho
vytvorím na tohle téma multinu.