Obrázky z chatrče – Sand Country Almanac
Touto cachí bych Vás rád inspiroval nejen ke krátké procházce po okolí Českého Krumlova, ale i k přečtení jedné nádherné knížky od člověka, který předběhl svou dobu (a občas mám pocit, že i tu naši) – od amerického lesníka Aldo Leopolda. Knížka Obrázky z chatrče se bohužel velmi těžko shání a nenašel jsem ji ani ve fondu českobudějovické Vědecké knihovny. Vydání, které mám (a ze kterého je ukázka v tomto listingu, včetně obrázků), jsem náhodou objevil při svých cestách po Slovensku a je vydáno slovenským nakladatelstvím Abies (přestože je knížka v češtině).
Aldo Leopold (1887-1949) byl lesníkem, přírodovědcem a lovcem, který chápal les šířeji, než jen jako pouhý porost dřevin a zdroj materiálu a zvěřiny. Stal se krajinným ekologem dříve, než se toto označení vžilo. Byl průkopníkem praktické ochrany přírody a autorem dnes již klasické etiky Země.
Aldo Leopold bohužel svou dobu značně předběhnul, a tak až po jeho smrti, až když se začaly projevovat první známky devastace životního prostředí a vedlejší účinky nových chemikálií, začaly být jeho myšlenky přijímány šířeji. Bohužel i dnes značná část populace není nakloněna Leopoldovo myšlenkám a poměřuje svět pouze podle ekonomických hledisek, přičemž odmítá jakoukoliv zodpovědnost (přímo v rozporu s Leopoldovo tezí: "Zkoumejme každou otázku z hlediska toho, co je eticky a ekologicky správné, stejně jako toho, co je ekonomicky výnosné. Určitá věc je správná, když směřuje k zachování integrity, stability a krásy biotického společenství všeho života; směřuje-li jinam, je špatná.").
Je zbytečné příliš mnoho toho psát o Aldo Leopoldovi. Více o něm řekne jeho vlastní knížka, z níž je následující ukázka.
Mohutná pevnost
Každá zalesněná farma by měla kromě dřeva, topiva a zaměstnání dávat majiteli i humanitní vzdělání. Moudrost se vždy urodí, ale málokdy je sklizena. Zde zaznamenávám několik z mnoha lekcí, které jsem se naučil ve svých vlastních lesích.
Brzy poté, co jsem před deseti lety lesy koupil, zjistil jsem, že jsem koupil skoro tolik nemocí stromů, co stromů samých. Mé stromy jsou zamořeny všemi nemocemi, kterými jen zamořeny být mohou. Začal jsem si přát, aby Noe, když archu nakládal, nemoce stromů s sebou vůbec nebral. Ale brzo mi začalo svítat, že právě ty nemoce dělají z mých lesů mohutnou pevnost, které se jiná v celém okrese nevyrovná.
Moje lesy jsou hlavním stanem rodiny mývalů: málokteří z mých sousedů vůbec nějaké mají. Jedné listopadové neděle, když napadl čerstvý sníh, jsem se dozvěděl, proč je to tak. Čerstvá stopa lovce mývalů a jeho psa vedla k napůl vyvrácenému javoru, pod kterým se jeden z mých mývalů skryl. Zmrzlý spletenec kořenů a země byl příliš kamenitý, než aby se dal rozsekat sekyrou, a příliš tuhý, než aby pomohla lopata, a mezi kořeny bylo příliš mnoho děr, než aby se mýval dal vykouřit. Lovec odešel bez kořisti, protože plísňová choroba oslabila kořeny javoru. Strom, napůl vyvrácený bouřkou, je nedobytná pevnost pro mývaly. Bez těchto "protibombových" úkrytů by pevné jádro mých mývalů padlo za oběť lovcům každý rok.
V mých lesích žije tucet jeřábků, ale během období mrazů se jeřábci přesunují do lesů mého souseda, kde je lepší přízemní porost. Přesto mi však zůstává tolik jeřábků, kolik mám dubů vyvrácených letními bouřkami. Tyto letní polomy mají na sobě uschlé listí a když sněží, slouží jeřábkům za úkryt. Trus ukazuje, že každý jeřábek tady během bouře odpočívá, jí a lenoší v úzkých prostorách svého listnatého zamaskovaného úkrytu, který je nejen přístřeším, ale i chrání před větrem, sovami, liškami a lovci. Suché dubové listy slouží nejen jako zamaskování, ale z jakéhosi důvodu jsou u jeřábků oblíbeny i jako jídlo.
Duby, které porazí vítr, jsou samozřejmě nemocné. Kdyby nebylo nemocí, vyvrátilo by se jen málo dubů a jen málo jeřábků by našlo úkryt.
Mrtvé duby také poskytují další zřejmě velmi chutné jeřábčí jídlo: duběnky. Duběnka je zamřelý zárodek nové větve, která byla napadena cizopasníkem, dokud byla ještě mladá a šťavnatá. V říjnu jsou mí jeřábci často napěchováni duběnkami.
Každý rok divoké včely napěchují jeden z mých vykotlaných dubů plástvemi a každoročně procházející lovci medu sklidí med přede mnou. Je to částečně proto, že lovci medu si umějí líp "vyčíhnout" včelí stromy, a částečně proto, že používají sítě, a jsou tak s to pracovat ještě předtím, než včely na podzim usnou. Kdyby nebylo hniloby jádra, nebylo by ani vykotlaných dubů poskytujících přístřeší divokým rojům.
Během plodných let v jejich rozmnožovacím cyklu je v mých lesích záplava králíků. Jedí kůru a větévky skoro všech stromů, které se snažím pěstovat, a ani si nevšimnou skoro žádného druhu, kterého bych rád měl méně. (Když si lovec králíků zasadí borovice nebo sad, králík najednou přestane být lovnou zvěří a stane se škůdcem.)
Králík, i přes svůj neutuchající apetit, je v jistém ohledu labužníkem. Vždy dá přednost ručně zasazenému stromu, javoru, jabloni nebo brslenu, před stromem divoce rostoucím. Také trvá na tom, že některé druhy salátu se předem musejí upravit, než po nich zabaží. Tak například tak dlouho okopává svídu červenou, dokud není napadena šupinatostí (způsobovanou hmyzem rodu Lepidosaphes), po čemž se její kůra stává pochoutkou, na které budou rádi hodovat všichni králíci z okolí.
Hejno sestávající se z tuctu sýkorek rezavobokých tráví celý rok v mých lesích. V zimě, když odklízíme umírající či mrtvé stromy na topení, údery sekyry jsou pro rodinu sýkorek gongem svolávajícím k večeři. Čekají na obzoru na pád stromu a živě komentují pomalé tempo naší práce. Když strom konečně padne a odkryje své útroby, sýkorky si na krk uvážou ubrousky a jdou na hostinu. Každý kousek mrtvé kůry je pro ně pokladem vajíček, larev a kukel. V jejich očích oplývá každý mravenci vykousaný tunel mlékem a strdím. Často opřeme čerstvě odloupnutý kus o blízký strom, jen abychom viděli náruživé ptáky vyklovávat mravenčí vajíčka. Vědomí, že ony, stejně jako my, čerpají pomoc a užitek z voňavého bohatství čerstvě poraženého dubu, prosvětluje naši práci.
Kdyby nebylo nemocí a cizopasného hmyzu, v těchto stromech by nebylo žádné jídlo, a žádné sýkorky by v zimě neobveselovaly mé lesy.
Mnohé další volně žijící druhy závisejí na nemocech stromů. Moji datlové (Dryocopus pileatus) vykotlávají živé borovice, aby získali tučné larvy z mrtvého jádra stromu. Moji puštíci proužkovaní nacházejí mezery po vránách a sojkách ve vykotlaném srdci staré lípy a kdyby nebylo tohoto mrtvého stromu, jejich serenáda při západu slunce by asi zmlkla. Mé kachničky karolínské hnízdí ve vykotlaných stromech a každý červen přinášejí svůj vrh čerstvých káčátek do mých lesů. Pro všechny veverky závisí možnost vybudovat si stálé doupě na křehké rovnováze mezi puchřící dutinou a tkáni jizvy, kterou se strom snaží zranění zhojit. Veverky ovlivňují zápas tím, že ohryzávají tkáň jizvy, když jim začíná příliš zmenšovat dveře do bytu.
Opravdovým pokladem mého nemocného lesa je pěnice pronotář (Pronotaria citrea). Hnízdí ve staré datlí díře nebo jiné malé dutině v suchém stromu nad řekou. Lesk jejího zlatomodrého peří uprostřed mokré zatuchlosti červnových lesů je sám o sobě důkazem toho, že mrtvé stromy se proměňují v živá zvířata a naopak. Když pochybujete o moudrosti tohoto uspořádání, podívejte se na pronotáře.
K vlastní cachi
V rámci cache se dostanete na pár celkem obyčejných míst. Přesto se tam toho dá vidět hodně. Záleží jen na tom, jak se umíte dívat. Opravdu je toho ke koukání všude plno. Zkuste někdy zajít na louku, která není monokulturou z vysetého travního semene (a která samozřejmě není pod sněhem), a hodinu pozorujte plochu velikosti své dlaně. Jestli umíte alespoň trochu pozorovat, i na konci té hodiny budete stále objevovat nové a nové věci.
Procházka vás zavede do ekosystému, se kterým se Aldo Leopold příliš nesetkal. Budete se pohybovat v místech, která kdysi člověk odlesnil, aby pak jich část zalesnil a část z nich se zalesnila přirozeně přes velký sukcesní cyklus.
Úvodní souřadnice vás dovedou na jedno místo, kde probíhá zápas na život a na smrt. Soupeří tu bříza s javorem. Kmeny v těsném obětí se snaží získat více životního prostoru vytvářejíc tak úžasný mnohostrom. Přímo ideální pro cachi, kdyby mravenci neusoudili, že je ideální i pro ně, že skvěle dokáží využít tento zápas silných stromů (a dejte si na ně pozor, nelezou jen po stromech ale i všude po zemi). Až se dostatečně pokocháte spočítejte v tomto mnohostromu kmeny bříz a získáte indicii F. Pak spočítejte kmeny javorů (nepočítejte malý kmínek, co má asi 10 cm v průměru), abyste získali indicii C. Součet indicií C a F pak dá i indicii D. Nakonec spočítejte všechny mravence lezoucí po kmenech a získáte indicii G.
Stage 1 naleznete na vrcholku Hornobranského kopce. Najdete tu modřínový háj, byť je modřín v těchto místech nepůvodní. Na tomto místě si pak připomenete vědomosti z přírodovědy (tuším že ze třetí třídy), na které člověk často zapomíná. Z čeho že se to skládá les? Přeci ze tří pater – stromového (zde tvořeno především modřínem), křovinného (zde tvořeno hlavně bezem, ale dají se tu nalézt i nálety mladých stromků, například javoru) a z patra bylinného (zde tvořeno mj. šťavelem, ostružiníkem, kapradím). Pak popojděte kousek jihovýchodním směrem. Tam najdete smrkovou monokulturu bez křovinného a prakticky bez bylinného patra. Navíc mají stromy přibližně stejný věk. Spousta lidí by něco takového nazvala lesem. Ale je to jen obyčejná plantáž – pustina chudá na rostliny i na živočichy. Představte si navíc, že se přemnoží nějaký nepřítel jedné rostliny. V případě stejnověké monokultury zničí vše. V normálním lese jen uvolní místo mladým stromkům, které navíc nepřijdou o půdu, protože tu udrží křovinné i bylinné patro (které i ochrání půdní organizmy před šokem z prudké změny místního mikroklima). Navíc i zádrž vody a živin je v těchto systémech naprosto rozdílná. Až vstřebáte tyto informace, nemusíte ani hledat indicii HH. Je rovna 19.
Stage 2 je na moc pěkném místě s výhledem. Kdo tu založil ohniště i mohylu, netuším. Naleznete tu nádherný strom, který je domovem spousty organizmů – brouků, ptáků i rostlin. Je na něm i krásně vidět, jak po uschnutí nižších větví, zaceluje vzniklé rány. Když spočítáte písmena jména tohoto stromu a odečtete od tohoto počtu trojku, získáte indicii A.
Na Stage 3 najdete nádherný starý strom. Je to bohužel něco vrbovitého, co nejsem schopen spolehlivě určit, za což se omlouvám. Tento strom již podle spousty lidí do lesa nepatří. Protože je víc mrtvý než živý. A přesto právě proto má své nezastupitelné místo. Již na něm hodují dřevokazné houby i brouci (krasci, tesaříci a jiní – při dobrém zkoumání naleznete po nich otvory i jejich výkaly a piliny po jejich činnosti). Strom má velikou šanci stát se i doupným stromem pro ptáky (to je možnost, kterou zdravý strom obvykle neposkytuje). A až jej jednou vítr definitivně shodí, tak živiny, za léta nashromážděné v jeho těle, s chutí využijí rostliny v celém okolí. A navíc má takovýto strom i další potenciál – neschovávala by se tu dobře cache? Váš úkol je tady velice jednoduchý. Těsně okolo stromu je plno podrostu. Kolik písmen má keř, který v podrostu převažuje? To je indicie E. A protože tady dochází někdy k nejasnostem, tak podotýkám že chci pouze rodové jméno keře a tímto jménem není žádný z hojně používaných lidových názvů. Bohužel to už není pravdou. Dřevaři vše změnili Ze stromu je pařez a podrost je vymýcen. On časem doroste do té doby musíte uhodnout rodové jméno keře celkem plevelného, ale se spoustou léčivých účinků u kterého k přípravě různých dobrot (a nejen šťáv) využijete jak květenství, tak plody. Pomůže vám i staré rčení – před heřmánkem smekni, před ... klekni. Chci ale jméno tak, jak je znají přírodovědci (a jen rodové), ne to, co je v přísloví. Tam byste napočítali písmen více.
Stage 4 je posledním zastavením před finálkou. Tady najdete krásné jeřáby. Jeřáby (které jsou velice skromné a dokážou žít i v nadmořských výškách, kam si jiný listnáč netroufne) se nedožívají příliš vysokého věku, proto jeden opravdu starý již leží na zemi. Tady si již organizmy rozkládající dřevo užívají naplno. Užije si tu bílá hniloba, živící se hlavně ligninem i červená hniloba milující celulózu, i brouci a houby milující hnilobu i dřevo, i obratlovci milující brouky a i jiní obratlovci, kteří si zase pošmáknou na těch předchozích. Prostě – tabule je prostřená. Vy se ale podívejte podél zídky, u níž jeřáby rostou. 15-20 metrů daleko uvidíte nádherný javor (pozor na něj – je na něm jakási primitivní lavička, tak ať na ní nesedí lovec) a před ním jakousi rozbitou dřevěnou konstrukci. Na té zatím nikdo nehoduje, protože je dřevo namořeno. Mezi jeřáby a javorem však rostou u zídky i třešně (pravděpodobně pozůstatek někdejšího osídlení). Spočítejte, na kolika místech rostou (tam, kde je jich těsně vedle sebe víc, berte to pouze jako jeden strom). Přičtěte číslo 2 a máte indicii B.
A teď už zbývá pouze dojít k finálce. Protože je tato cache o procházce a ne o výpočtech, souřadnice zjistíte celkem jednoduše podle vzorců:
N 48° 48,ABC'
E 014° HH,DEF'
Jestli máte vše správně, budete pokračovat po cestě, po které jste přišli ke stage 4, a kus od jejího konce naleznete finálku. Ať máte pěknou procházku. Nejkrásnější období na lov je, když kvetou ovocné stromy. Začátkem léta pak hned u cache potkáte i lilii zlatohlávek. Ta, co je na fotce, je těsně u cache, tak na ni dejte prosím pozor – jde o chráněnou rostlinu.
Cestou dejte pozor na klíšťata – je jich tu opravdu hodně!
Mé díky patří Flickovi za půjčení GPSky pro zaměření cache.
Na závěr ještě jedna poznámka. Žádná z mých cachí není umístěna ve ptačí budce či její napodobenině. A tak prosím při hledání cache nerušte naše opeřence a nezkoumejte případné budky v okolí.