Na podzim jsem vyrazil do lesa na houby a tam
na mne dýchly vzpomínky z detství. Jak jsme tady lítali,
schovávali se, když jsme byli za školou, hráli na
vojáky, pozdeji jako omladina tu delali…ehm…. Ale
taky jsem si vybavil, že poblíž míst, kterými jsem
procházel, byla studánka. Sem tam jsme k ní zašli,
pamatuji si plechový hrnícek, který u ní visel a cerstvá voda ze
studánky se mohla pít. Dokonce byla prý lécivá, ale to se
nejspíš ríká skoro o každé takové podobné studánce.
Rozhodl jsem se, že se k ní podívám.
Šel jsem teda na to místo, které jsem si matne vybavoval a
tušil, že by tam nekde mohla být, ale nenašel
jsem ji. Prošel jsem skoro celé údolícko, které vryl do zeme
potucek, co vytékal ze studánky, ale porád nic. Z hub jsem se
vrátil skoro s prázdným košíkem, protože jsem je
nejak v tom zápalu zapomnel hledat, ale studánka me porád
strašila. Jak je známo, když neco nevíme, jdeme se
zeptat do „studnice vedení“, kde se ví
všechno… do hospody. Dostalo se mi vetšinou
odpovedí typu: ta je dávno pryc!, vyschla, když staveli
blízkou dálnici…, nebo všechno zarostlo. Jednou
z odpovedí ale bylo, že tam porád je, akorát musíš
znát presné místo.
Zkusil jsem to tedy po pár dnech znovu.
Tentokrát už bez košíku na houby, aby me to
„nerušilo v koncentraci“ :-D a našel
jsem jí skoro hned! Ten, kdo ji hledá, musí opravdu verit, že
tam je, jinak jí nenajde. S trochou víry to mužete zkusit
i vy!
Studánka je na docela romantickém míste, které
podle mne stojí za procházku. 3,5 hvezdicky pro terén je až
pro samotný odlov, protože keš je schovaná ve strmém
údolícku a docela snadno tu mužete uklouznout a kutálet se
až do potucku s kameny J. Je možné, že za sucha
potucek ani neuvidíte, protože vyschne, ale na našich
podzimních a jarních návštevách v korýtku trocha vody
vždycky byla. Pochlubím se, že jsme tam
„prorazili“ i s terénním kocárem, ale musíte
zhruba vedet, kde se údolícko svažuje mírneji a není tam kolmý
sráz. Ke studánce mužete jít dost pohodlne po asfaltové ceste,
ze které ale budete muset potom sejít a jít lesem cca 70 m
k údolícku. Kdo bude mít chut, cestou zpátky muže jít
podél potucku, vnitrkem údolícka a dorazí pohodlne zpátky
k autu. Treba zjistíte, kde potucek koncí. Vrele tuhle
procházku doporucuju, má to své kouzlo v každém rocním
období!
Záverem se omlouváme za stav studánky,
vzhledem ke keši, kterou jí chceme venovat, jsme se
rozhodli, že jí aspon trochu opravíme a vybereme
„sajrajrt“, co do ní napadal, ale zatím nebyl cas. A
tak nám mužete trochu pomoci s obnovením studánky a
vyhodit z ní treba jeden kámen. Tak si všichni
zachováme jednu hezkou vzpomínku na romantické místo, které nabíjí
energií a pomáhá zrelaxovat se (teda když si odmyslíme hluk
z blízké dálnice ;-)).