Poslední upír ve Ždáru nad Sázavou
obrázek(zdroj): U vyhaslých milířů
Tato keš je tématicky věnována nejznámějšímu žďárskému strašidlu - Janu Aloisi Ulrichovi (poslednímu žďárskému upíru).
Jan Alois Ulrich byl vrchní správce zámeckého velkostatku ve Žďáru. Byl to krutý a bezohledný člověk. Díky svému postavení okrádal lidi o peníze, pozemky či pole. Své moci využíval dlouho, neomezeně a bez nějakých důsledků.
Dne 22.února 1817 umírá Ulrich na podivnou a tajuplnou „nervovou“ horečku. (Lze se domnívat, že jej posedly temné síly). Lidé si konečně mohli oddechnout a začali se těšit nově nabitému klidu, ovšem ne na dlouho.
Co čert tomu dal, očití svědkové jej viděli pravidelně vstávat z hrobu a strašit jak v oblasti zámku, tak i v nejbližším okolí. Lidé viděli jak se mrtvý Ulrich prohání na podivném koni s velkými kopyty, či na ohnivém voze s bezhlavým sprežením. Ulrich byl také spatřen v nedalekých lesích, ale zde nic nedělal a jen tak posedával na pařezu. Zato na mostě u Starého dvora mrtvý Ulrich pohlavkoval procházející úředníky. Lidé se jej tak báli, že už nikdo nechtěl do dvora chodit. Rešením se stalo postavení dvou lávek, po jedné z každé strany mostu (nyní je zde už jen jedna - později Ulrichova lávka - 49°35'2.546"N, 15°55'58.126"E). Po těchto lávkách měli lidé možnost procházet bez sebemenších obav, že se střetnou s Ulrichem.
Most, na kterém se Ulrich zjevoval.
Mrtvý Ulrich později přesunul svoje strašení přímo do zámku. V zámku chodil po místnostech, práskal dveřmi a okny či rozhazoval papíry. Řádění Ulricha zašlo tak daleko, že se tamní vrchnost rozhodla povolat kata až z Jihlavy, s tím že Ulrichovi utnou hlavu. Po otevření rakve bylo hned jasné, že něco je v nepořádku. Ulrich vypadal jako by jen usnul, i barvu kůže měl normální a to byl mrtvý již několik měsíců! Jakmile kněz začal číst jakési zaříkání, Ulrich se postavil. Naštěstí jeden z pacholků byl velmi rychlý a rýčem mu srazil hlavu. Z rány prý začala vytékat čerstvá krev. Kat poté do otevřeného hrdla nasypal talíř máku a celé tělo posypal nehašeným vápnem. Hrobku poté pečlivě uzavřeli. Najednou strašení ustalo.
Povídá se, že Ulrich se vrátí až spočítá všechna zrnka máku, která má nasypána v hrdle.
Něco o keši:
Záměrem bylo umístit keš k lávce, kde se nejvíce Ulrich zjevoval, bohužel plán nevyšel. Rozhodl jsem se tedy keš umístit do lesa k rybníku Mikšovec (Ulrich se prý zjevoval i v lese, ale prý nic nedělal a jen tak posedával.) Kdo ví, třeba na vás někde bafne:-)
Keš je typu regular a slouží pro výměnu různých předmetů.
Ke keši se, prosím, chovejte tak, jako by byla vaše vlastní. Vracejte krabičku na původní místo.