Po promenách v roce 1989 se ceští filmari museli vyrovnat s novými ekonomickými a organizacními podmínkami. Zmenil se charakter celého filmového prumyslu, který už nebyl jako v minulosti dotován z výnosu státních filmových podniku. Ceská kinematografie - pri rocní produkci 20-25 filmu - byla od této doby financne odkázána na minimální podporu státu (dotace pouhých 50-70 mil. Kc rocne) ci dále na aktivity soukromých producentu. Od zacátku 90. let vznikaly více ci méne úspešné spolecnosti - napr. Bonton, Space Films, Bioscop, Ateliéry Zlín… a výraznou producentskou cinnost rozvinula i verejnoprávní Ceská televize, která se stala postupne nejvetším koproducentem ceských filmu.
Z techto podmínek se odvíjí také nové dramaturgické tendence filmové tvorby po roce 1989. Hned na zacátku 90. let se tvurci v divácky vdecných komediích snažili vyrovnávat s minulostí (1991: TANKOVÝ PRAPOR - Vít Olmer, 1992: CERNÍ BARONI - Zdenek Sirový), které o neco pozdeji následovaly také smírlivé rodinné filmy: 1991: OBECNÁ ŠLKOLA - Jan Sverák, 1990: VRACENKY - Jan Schmidt, 1994: ŠAKALÍ LÉTA, 1999: PELÍŠKY - oba Jan Hrebejk, ve kterých strední generace tvurcu hledala harmonické a nekonfliktní vyrovnání se s minulostí.
Velmi rychle se také zacal formovat nový proud komercních filmu, jednoznacne natácených za úcelem ekonomického zisku, ne vždy ovšem dosaženého. V této oblasti dominuje žánr komedie a akcního filmu, tematicky snímky reagují na aktuální, ale pomíjivá témata (napr. podnikání). Úroven filmu byla vetšinou nevalná a neuspokojila ani po remeslné stránce (1995: PLAYGIRLS - Vít Olmer, 1992: KAMARÁD DO DEŠTE II - PRÍBEH Z BROOKLYNU, 1995: BYL JEDNOU JEDEN POLDA - Jaroslav Soukup, 1991: SLUNCE, SENO, EROTIKA - Zdenek Troška).
V období po roce 1989 se pak uplatnilo hned nekolik generací tvurcu. Nejstarší respektovaní tvurci 60. let nedokázali najít výraznejší kontakt s realitou a doplnovali tak svými remeslne zrucnými pokusy strední proud kinematografie (1993: HELIMADOE, 1994: UCITEL TANCE - Jaromil Jireš, 1993: KRÁVA - Karel Kachyna, 1998: NÁVRAT ZTRACENÉHO RÁJE - Vojtech Jasný). Výjimku tvorí snad jen neustále experimentující Jan Nemec (1996: JMÉNO KÓDU RUBÍN, 2001: NOCNÍ HOVORY S MATKOU) a spíše tematicky než formálne provokující Vera Chytilová (1998: PASTI, PASTI, PASTICKY, 2001: VYHNÁNÍ Z RÁJE, ve kterém vetšina postav ve filmu vystupuje nahá).
Mezi nejširším publikem se výrazne prosazuje strední generace tvurcu, kterí debutovali na prelomu 80. a 90. let. Vetšinou otevrene vypovídají o prítomnosti, zobrazují osudy svých vrstevníku, kterí se musejí vyrovnávat s novou skutecností 90. let. (1994: Žiletky - Zdenek Tyc, 1996: Kamenný most, 2000: CESTA MESTA - Tomáš Vorel, 1998: CAS DLUHU - Irena Pavlásková, 1994: DÍKY ZA KAŽDÉ NOVÉ RÁNO - Milan Šteindler…). Mnozí z techto tvurcu se také obracejí k literárním predlohám domácích bestselleru: nejcasteji adaptovaným autorem se stal Michal Viewegh (1997: VÝCHOVA DÍVEK V CECHÁCH - Petr Koliha, 1997: BÁJECNÁ LÉTA POD PSA - Petr Nikolajev, 2005: ROMÁN PRO ŽENY - Filip Renc). Ceský film také dlouhou dobu cekal na svuj velký mezinárodní úspech. Rada tvurcu se sice uplatnila na menších evropských festivalech, nicméne prulom v zájmu o ceskou kinematografii zaznamenal až film Jana SverákaKOLJA, který v roce 1997 obdržel Oscara za Nejlepší zahranicní film. Sverák i v dalších svých titulech (1991: OBECNÁ ŠKOLA, 1994: JÍZDA, 1998: TMAVOMODRÝ SVET, 2006: VRATNÉ LAHVE) využil svuj charakteristický rukopis, ve kterém dokázal sloucit profesionálne precizní realizaci s jemným humorem a sentimentem.
Postupne se ze stínu svých starších kolegu zacínají vyclenovat i jejich nástupci - generace nazývaná casto "nová nová vlna". Poetikou navazují na novou vlnu 60. let, sami si píší vlastní scénáre a ve svých autorských výpovedích vyprávejí o antihrdinech, kterí za zdánlivou vyrovnaností skrývají své nedostatky. Na rozdíl od svých predchudcu sledují zejména konflikty uvnitr generace, jako by jejich postavy žily mimo historickou skutecnost: 2000: SAMOTÁRI - David Ondrícek, 1997: KNOFLÍKÁRI, 2002: ROK DÁBLA, 2005: PRÍBEHY OBYCEJNÉHO ŠÍLENSTVÍ - Petr Zelenka, 1995: INDIÁNSKÉ LÉTO, 1999: NÁVRAT IDIOTA - Saša Gedeon, 2001: DIVOKÉ VCELY, 2005: ŠTESTÍ - Bohdan Sláma. Urcitý posun pak lze sledovat v tragikomických pohledech ve filmech Alice Nellis - 2000: ENE BNE, 2001: VÝLET, 2007: TAJNOSTI a Marka Najbrta MISTRI (2004). Nostalgický filmový tvar tu mísí s kritictejší výpovedí ostre komentující soucasnost.
Mimo veškeré mantinely ceské tvorby pak stojí dva výrazní solitéri: provokující dokumentarista a vecný polemik s ceskou povahou
Karel Vachek a nestor ceského animovaného filmu, který se cím dál tím více soustredí na hranou tvorbu s prvky trikového filmu -
Jan Švankmajer (1994:
LEKCE FAUST, 2000:
OTESÁNEK).
Neco ke keši:
Máte zde 10 ukázek z ceských filmu všechny až na jeden jsou natocené po revoluci to znamená po roce 1989. Vaším úkolem je zjisti název filmu a spocítat podle vzorce finále
A=
A
B=
B
C=
C
D=
D
E=
E
F=
F
G=
G
H=
H
I=
I
J=
J
N 50°(A*B*D)-(C*H*G)-(C*G)+1. (J*I*H)-(G*F*D)+(C*F)+(F*E)
E 014°(A*G*D)-(H*E*D)-(H*H)-D. (F*C*G)-(I*B*A)+(I*B)+(I*2)+G
k finalnim souradnic prictete E°-22, N°-9