-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Každý kacer je nejaký. Jeden je nabušený svalovec, ale neco vydumat hlavou je pro nej problém, a nekdo je domácí pohodlný typ, ale zase mu to pálí. Teda jsou i kríženci techto dvou typu, ale tech je poskrovnu. Takže tato keš je urcena pro ty pohodlné myslitele. A také pro vozíckáre, ne že by nesportovali ale víte jak to mají s temi bariérami. Tak hurá na záhadnou driveinku, dost už bylo trénních petek.
Prosím do keše nevkládejte nic težkého. Bacha na mudly.
Lenochod
Lenochodi se po naší planete toulají relativne již velice dlouho. Jejich první zkamenelé pozustatky pocházejí až z eocénu, tedy z doby pred zhruba 50 miliony let. Hlavním obdobím jejich vývoje tedy bylo období tretihor.
Spolecne s mravenecníky a pásovci jsou ve dvou celedích (tríprstí lenochodi - Bradypodidae a dvouprstí lenochodi - Megalonchydae) zahrnováni do rádu chudozubých (Edentata). Jak ukazují výsledky posledního výzkumu jejich vývoje, jedná se zjevne o skupinu relativne primitivní.
Již jejich zarazení napovídá, že mají redukovaný pocet zubu, a to na 18. Pro chrup lenochodu je navíc typické, že jejich stolickám chybí nejen koren, ale i sklovina, která jinak chrání zub pred obroušením. Díky tomu musí zuby lenochodum dorustat po celý život.
Dožívají se na zvírata pomerne vysokého veku až 40 let. Nejstarší samici, kterou v soucasnosti chová Zoo Praha, je toho casu již více než 25 let a stále se teší dobrému zdraví.
Samotár s harémem
V soucasné dobe žijí lenochodi už pouze v Jižní Americe, v oblastech od strední Ameriky po severní Argentinu. Jedná se prevážne o tropická stromová zvírata, vetšinou nocní, která denne dokáží prospat více než 18 hodin.
Ve vetvích se udržují pomocí neobycejne pevných, velikých srpovitých drápu. Jejich dokonalé sevrení vetví mnohdy nepovoluje dokonce ani po smrti zvírete, takže se obcas stává, že domorodci objeví v korune stromu lenochoda již dávno mrtvého.
Vedci zjistili, že tríprstí lenochodi vykazují ve srovnání s dvouprstými daleko menší aktivitu a jsou zároven pri vzájemných kontaktech i podstatne méne spolecenští.
Samci dvouprstých lenochodu jsou samotári, samice naopak mají tendenci sdružovat se do menších skupinek. Vždyt jich je taky více! Výsledky nekterých výzkumu prokazují, ve volné prírode pripadá na jednoho samce až 11 samic. V rozporu s nespolecenskostí lenochodu se k prekvapení vedcu nekdy stává, že se jednom strome zabydlí dokonce i dva odlišné druhy.
Lenochodi se tedy potkávají pouze tehdy, když prijde doba reprodukce. Samice bývá brezí skoro rok a rodí vetšinou jedno mláde. To relativne brzy prestává kojit, i když ho ješte dlouhou dobu nosí na zádech. Nekterí autori uvádejí, že když mláde dospeje, matka mu prenechá své vlastní teritorium a odebere se hledat nové.
Prekvapive dobrý plavec
Telo lenochoda je pokryto dlouhou srstí, která mu roste opacným smerem než u jiných zvírat. Voda pak po ní pri prudkých deštích, které v techto krajinách nejsou žádnou výjimkou, snáze stéká. Srst ve volné prírode je navíc porostlá symbiotickými rasami, které ji barví do modrozelena. V neprehledném množství zelené vegetace je pak zvíre podstatne hure odhalitelné. Zajímavé je, že tyto rasy jsou zjevne tak silne závislé na svém domácím prostredí, že se nikdy neobjevují na srsti lenochodu chovaných v zajetí.
Prekvapivé je i zjištení, že tato zvírata umí výborne plavat, a to i na relativne velké vzdálenosti. Jsou navíc dokonalými potápeci, kterí bez nádechu vydrží pod vodou až 20 minut.
Když lenochod sleze na zem…
Omezená aktivita lenochodu se projevuje i na jejich telesné stavbe a vnitrních orgánech. Napríklad složený žaludek funguje na podobném principu jako u nekterých prežvýkavcu, aby trávení bylo daleko efektivnejší. Protože vetšinu života tráví tato zvírata v pozici hlavou dolu, jsou jejich játra i žaludek presunuty do jiné pozice, než je u savcu obvyklé.
Jelikož je zpracování potravy pomalé, chodí se „lenoši“ vymešovat jednou za 2 – 4 týdny. Je to také jediný moment v živote lenochoda, kdy ho mužeme videt na zemi. Dodnes nebylo zjišteno, proc tento úkon nezvládnou ze stromové koruny, protože práve pritom jsou asi nejzranitelnejší. Mezi jeho hlavní predátory patrí nejen jaguári na zemi, ale zejména draví ptáci harpyje, které jsou specializovány na jejich lov ve stromových korunách.
Kvuli neobvyklému metabolizmu musí samice v dobe brezosti zmenit svuj jídelnícek a živit se lépe stravitelnými rostlinami. Oproti jiným savcum však zas lenochodi nepotrebují pít, veškerou vodu totiž získávají z potravy. Predcí tak v hospodarení s vodou i velbloudy. Je to zjevne adaptace k omezení jejich pobytu na zemi.
Zajímavé je, že pri pohybu po zemi používají jako operný bod predevším prední nohy, které lépe nesou váhu tela, nežli kratší zadní koncetiny.
Milovník tepla
Lenochod má zcela specifický krevní obeh, který mu umožnuje zustat zavešený v korunách stromu, aniž by se jeho svaly uvolnily. Tepny a žíly jsou totiž propojeny hustou sítí vlásecnic, která tomu zabranuje.
Jeden z nejnovejších výzkumu kupríkladu potvrzuje, že krevní tlak lenochodu se v prubehu dne postupne zvyšuje, což je zvláštní, vezmeme-li v úvahu, že se jedná vetšinou o nocní zvírata.
Díky tomu, že museli zvetšit prostor pro vnitrní orgány, byli lenochodi nuceni v prubehu evoluce znacne zredukovat svalovinu. Proto napríklad nejsou schopni regulovat svoji telesnou teplotu svalovým tresem. Jejich vnitrní teplota se tak pohybuje v rozmezí 27 – 40 stupnu Celsia. Z tohoto duvodu se velmi rádi vyhrívají jako studenokrevní živocichové. Jejich chov v zajetí je podmínen práve vysokou teplotou ubikace. Lenochodi se rádi nahrívají, ci spíše prímo páli o žárovky a vyhledávají nejteplejší místa. Proto je také vetšinou vidíme spíše u stropu, kam stoupá teplý vzduch.
Nový druh lenochoda
Výzkumy z nedávné doby prekvapive odhalily nový druh lenochoda, který žije na ostrovech Bocas del Toro u Panamy. Tyto ostrovy byly v prubehu holocénu (zacal pred dvema miliony let) relativne izolovány díky stoupající hladine more více než deset tisíc let. Proto se zdejší populace lenochodu mohly vyvíjet odlišne.
Vedci proto nedávno odštepili od nejpocetnejšího druhu lenochoda hnedokrkého (Bradypus variegatus) nový druh a nazvali jej lenochod trpaslicí (Bradypus pygmaeus).
Proc se bát kácení?
V souvislosti s kácením deštných lesu na jedné strane a snahou o udržení puvodních biotopu na strane druhé byl zkoumán reprodukcní cyklus jednotlivých druhu lenochodu.
I když je dosud v Cervené knize kriticky ohrožených druhu zapsán pouze lenochod cernopásý (Bradypus torquatus), je zapotrebí predejít prípadnému snížení populace všech druhu. Prišlo se napríklad na to, že nekteré druhy se párí až pred obdobím deštu, u jiných se jedná o sezónní záležitost. Vedci usuzují, že je to zpusobeno odlišnými stravovacími návyky.
V souvislosti s lenochodem cernopásým se objevila zajímavá studie, která uvádí, že na tento druh by nemelo plošné rozdelování (fragmentace) deštných lesu, zejména komunikacemi, mít príliš velký vliv, protože v takových porostech zas žije méne druhu predátoru, a tudíž se zde lenochodum žije lépe. Na kolik tato studie odpovídá skutecnosti, vzhledem k cetným opacným predchozím výsledkum, se mužeme pouze dohadovat. Lenochod cernopásý je ciste brazilským endemitickým (omezený jen na jedno území) druhem, který žije v lesích okolo Bahia, Espirito Santa a Rio de Janeira.
________________________________________
Domov pro jiná zvírata
Lenochod je sám sobe takovou malou zoologickou zahradou. V jeho srsti žije symbiotický druh motýla, príbuzného našim molum, který se zde živí rasami a necistotami. Známý je i fakt, že nekteré druhy molu kladou vajícka do výkalu, které lenochodi odkládají pod „svuj“ strom.
V lenochodím konecníku zas žije jeden druh chrobáka, který se zde živí výkaly.
________________________________________
Jak se vyhnout infekcím?
Lenochod patrí do skupiny zvírat, o která se v soucasné dobe zacínají zajímat i odborníci z medicínských oboru. Je totiž známo, že tato pralesní zvírata znají mechanizmus, jak rychle hojit rány a jak se vyhnout infekcím.
________________________________________
Návšteva z tretihor?
Tak jako vetšina pralesních zvírat má i lenochod svou místní legendu z brazilsko–bolívijských hranic. Podle ocitých svedku zde byl viden obrovský chlupatý tvor, živící se vegetací, který údajne velmi útocil na cloveka.
Nekteré údaje o tomto tvorovi pocházejí už z 19. století, i když nekterí soudobí zoologové tvrdí, že si jeho existencí jsou zcela jisti na základe stop, které prý našli pri expedicích do pralesa.
Zvíre by se melo projevovat jakýmsi hlubokým brucením. Popis více méne sedí na šest metru dlouhého tretihorního lenochoda rodu Megatherium, který údajne vymrel pred více než deseti tisíci lety.
Jiná teorie však zas tvrdí, že by se mohlo jednat o prerostlého mravenecníka. Cím by ale potom bylo takové zvíre schopné ukousnout cloveku hlavu, už nereší (mravenecník má bezzubou trubicovite protaženou tlamu).
________________________________________
Nebezpecná závislost
Obrovští fosilní lenochodi, kterí se potulovali po stredoamerických tretihorních pláních, patrili do skupiny dvouprstých lenochodu. Vývoj je postupne jaksi „odsunul“ do stromových korun, kde, jak neustále aktualizované výzkumy potvrzují, plnili funkci dnešních opic. Tomu se prizpusobila i jejich velikost.
Meli ovšem jednu velikou nevýhodu, kterou byla závislost na materském domácím strome, takže když se v evoluci objevily opice, rychle se díky daleko vetší adaptabilite staly úspešnejšími. Do dnešní doby prežilo pouze šest druhu lenochodu:
lenochod tríprstý (Bradypus tridactylus)
lenochod hnedokrký (Bradypus variegatus)
lenochod cernopásý (Bradypus torquatus)
lenochod trpaslicí (Bradypus pygmaeus)
lenochod dvouprstý (Choloepus didactylus)
lenochod Hoffmannuv krátkoprstý (Choloepus hoffmanni)
Additional Hints
(Decrypt)
Gnx wnxb yrabpubq ivfí n wr iryzv qboer znfxbinaá. N aruar fr. Qeží fr gnz qboer. Arqboýirwgr fr qbiavge mneímraí araí gb geron.