|
Šumava je krásná jako more. More hlubokých lesu s vlnobitím horských hrbetu. Modrá obloha se zrcadlí na tmavé hladine jezer a po úbocí nejvyšších hor se jako šlehacka na dortu povalují cáry mraku.
Tenhle kraj nedozírných lesu je odpradávna domovem carokrásných ptáku, vznešených jelenu a hrdých šelem. A nejen jich. Hvozdy s nimi odjakživa obývali i skrítci, divoženky, obri, bludicky, certíci a další desná havet. Je to zkrátka Desná Šumava.
Jakoby šumavské ovzduší téhle divé chásce svedcilo. Aby také ne – nedostupné prusmyky, neprostupné slate a zapomenuté doliny byly vždycky vzdálené svetu lidských rozmaru. Skutecným vládcem staré Šumavy nebyl panovník. Nebyl jím ani knížepán, ba dokonce ani Krakonoš ne. Desné Šumave vládla paní lesu Gabréta.
Ovšem, že tu byli i lidé. Prízracná šumavská cháska se k nim chovala s uctivostí, jaká náleží hostum. Paní Gabréta tak hostila ve své ríši celé generace.
Jenže léta bežela a zvesti o pohostinnosti napohled nehostinného kraje se donesly k všelijakým vykukum. Nechteli být hosty, nýbrž novými pány. Všechno bohatství paní Gabréty by nejradeji získali pro sebe. Copak je možné, aby to tu patrilo nejaké ježibabe? Ríkali pokaždé, když jim nekdo pripomnel, že jsou tu jen jako na návšteve.
Tak paní Gabréta poznala, že by mela pred podobnými lotry aspon cást svých pokladu schovat. Jenže kam? A kdo by jí pak poklad Desné Šumavy ohlídal? Divoký lovec? Ten mel dost starostí i bez toho. Hadí král? Kdepak, Gabréta dobre znala jeho zvyky. K cemu by jí byl hlídac, který si po jídle na nekolik let zdrímne?
V úvahu nepripadaly ani bludicky. Ješte by zapomnely, kam poklad schovaly. A co horská žínka Meluzínka? Není moc do vetru? Gabréta tak postupne vyloucila skoro všechna strašidla, která v horách mela.
Zustal jí jen hastrman. Mohl by být podivín od vody správcem Gabrétina pokladu? Povestná porádkumilovnost, s níž pecoval o sbírku hrnícku, nasvedcovala tomu, že mohl.
Hastrmana zastihla Gabréta u zapomenutého jezírka v srdci lesu. Ke svému zklamání však poznala, že hastrmánka víc než všechny poklady zajímá jedna lesní víla. Nechala tedy vodníka, aby se venoval té jediné spanilé dušicce, a premýšlela dál.
Tu si vzpomnela na horské skrítky. Byla to legracní cháska, tihle skrítci. Posmevácci ríkali, že praotcem všech skrítku byl nejnešikovnejší obr, jaký kdy v horách žil. Tenhle titán skocil jednoho horkého letního dne do Javorského jezera. Chtel se jen trochu osvežit. Nepomyslel však, že by se mel pred koupelí vysvléci. Vyhrátá voda z jereza udelala své. Obrovi se srazila kazajka, a s ní se srazil i samotný obr.
Težko soudit, zda na té historce bylo neco pravdy. Každopádne Šumava byla od jisté doby plná skrítku, kterí chybející výšku doháneli výškou své fistule. Gabrétu napadlo, že by malické skrítky mohla poverit velkým úkolem.
Zavolala si tedy nejcipernejšího ze všech skrítku a nakázala mu: „Sveruji ti do opatrovnictví šperkovnici s pokladem Desné Šumavy. Zanes ji do hor a najdi príhodné místo, kde ji uschováš. Na tom pak budeš se svými druhy hlídat, aby ji nezískal žádný chamtivec.“
Skrítka duvera paní hor potešila. Proto nic nenamítal. Odhodlání jej neopustilo ani když uvidel, že je šperkovnice je vetší než on. Byl sice malický, lec se špetkou carování poklad hrave uzvednul.
Chvíli s ním bežel po brehu jezírka, pak preskocil murí nožku a zamíril pod koruny stromu. Mel pocit, že jde celou vecnost, když konecne našel plácek jako stvorený k odpocinku.
Posadil se na truhlu a premýšlel, kam by se s pokladem vrhnul. Hlavne nikam daleko! Z celodenního plahocení už ho bolely nožicky. Konecne dostal nápad - schová poklad tady! Zavolá své druhy a postaví si zde chaloupku, v níž by mohli sverený poklad hlídat. Jak si skrítek usmyslel, tak se stalo.
Od té doby hlídají horští skrítci poklad Desné Šumavy pred každým, kdo si ho nezaslouží...
Co myslíte, zasloužíte si ho vy? Tak ho zkuste najít!
Skrítci Vám nechali mapu. Najít v ní správnou cestu Vám pomohou stopy dávných príbehu.
Mejte však na pameti, že jste v ríši paní hor jen hosty, a chovejte se podle toho. Jinak by se totiž mohlo stát, že by pred námi schovala všechny své poklady. A tentokrát by je jiste schovala lépe…
|