|
Na jihozápadní strane zeme zvané Bohemia se od pradávna táhne zvlnené pohorí a neprostupný prales. Dávní Keltové pojmenovali toto území Gabréta Hylé, tedy Les Kozorohu. Jiste, zelené hvozdy a proslunené mýtiny byly už tehdy plné vysoké a srncí, presto prozíraví Keltové nepojmenovali krásnou krajinu, kterou procházeli po zveri. Vedeli dobre, že matkou divokých hor, zurcících bystrin, temných hvozdu, kouzelných bylin, lesní zvere a všech dalších stvorení, kterých bývá na takových místech nespocetne, je mocná carodejka, Paní Lesa Gabréta.
Gabréta je divoká jako reka Vydra, chová v sobe tajemnost šumavských slatí, veselost rozkvetlé louky a krásu hor, jimž vládne.
Kuži ji slunce lehce zbarvilo dohneda a vítr jemne vyhladil. Vlasy barvy kaštanu se jí s rudými odlesky vlní až po pás a divoké mandlové oci zasáhnou až do srdce každého, na koho jen pohlédne.
Odena bývá do lnených látek, kožené kazajky, kalhot a bot. Ramena jí halí dlouhý plášt barvy šumavských smrku. Casto se opírá o hul z bukového dreva, do které jsou vyrezány kouzelné znaky.
Své vlasy si zdobí podle rocního období – v zime ledovým kvetem ze zamrzlých vlocek, na jare perícky ptácku, v léte si do pramenu zaplétá kvetiny všech barev, a na podzim je vymení za jerabiny, žluté a cervené listy nebo žaludy.
Nekdy potkáte Gabrétu s košíkem hub, jindy s nuší bylinek, v léte se casto toulá po kopcích jen se svou holí a obhlíží své panství. Nekdy se však vyzbrojí lukem, koženým toulcem se šípy a nožem a vyrazí na lov. Nikoliv však pro zábavu, ale pro obživu.
Gabréta vládne na svém panství spravedlive. Peclive a s láskou se stará o vše živé i neživé, dokonce i s lidmi bývá za dobre, vetšinou. Pomáhá lécit nemocné, rolníkum ocarovává úrodu, aby byla každým rokem hojná a nikdo nestrádal. Hrncírum, sklárum, drevarum a dalším remeslníkum doprává bohaté zásoby surovin. I pašerákum pomáhala, aby v lesích unikli svým pronásledovatelum.
Tyto dary však nejsou pro každého. Jen dobrá lidská srdce a cisté duše si je vyslouží. Gabréta dobre pozná úmysly lidí. Chamtivce, nepoctivce a další darebáky po zásluze ztrestá.
To se takhle jednou nedaleko vsi Slatiny schovávali v kroví na kraji lesa dva pašeráci pred svými pronásledovateli. Byli to chudí mládenci Martin a Jan ze sousední vesnice Rací. Pašem si , jak už to v té dobe bývalo, obstarávali živobytí. Jenže smula se jim lepila na paty stejne neodbytne, jako financové. Ne a ne je setrást.
Gabréta je už nekolik dní pozorovala, a protože jí bylo pašeráku líto, zjevila se jim v jejich nouzi.
„Dobre poslouchejte! Pomohu vám a obdaruji vás zvláštní mocí, díky níž utecete i té nejpocetnejší hlídce. Od ted, budete-li v tísni, mužete promenit kohokoliv v kámen. Ne naporád. Balvan po hodine opet oživne. Ale pozor! Cím casteji kouzlo použijete, tím víc se bude vaše srdce podobat kameni. Užívejte muj dar s rozmyslem a pamatujte na mé varování!“
Mládenci se zaradovali. Od té chvíle se jim zacalo darit. Martin zajistil svou rodinu, koupil kravicky, pašíka, neco kurat a zacal se živit jako sedlák. Cáry už nepotreboval, vždyt se ted dokázal uživit i bez nich.
Ani Jan si nevedl špatne. Postavil si stavení, vedle kovárnu a chystal veselku se svou milou.Porád mu to však nestacilo a chtel stále víc. Darovanou moc využíval stále casteji, až se bez ní nedokázal obejít a docista zešílel.
Jednou za soumraku použil Jan kouzlo naposledy. Chtel promenit v kámen kupce z Vimperku, aby ho mohl okrást jako sprostý lapka. V tom se síly prírody obrátily proti nemu. Gabrétino varování se naplnilo - Janovo srdce zkamenelo a s chamtivým pašerákem byl konec.
S Gabrétou si není radno zahrávat. Dobrého pocestného ochrání a nechá ho projít svým královstvím. Pamatujte však, že každého cloveka po zásluze odmení!
|