Steganografie (řečtina. steganós-schovaný, gráphein-psát) je vědní disciplína (podobor kryptografie) zabývající se utajením komunikace prostřednictvím ukrytí zprávy. Zpráva je ukryta tak, aby si pozorovatel neuvědomil, že komunikace vůbec probíhá. Síla této komunikace stojí a padá na jejím utajení (jedná se o takzvanou bezpečnost skrze utajení – security through obscurity) a proto zachycení skryté zprávy tak prakticky znamená její prolomení. Aby ani v tom případě nedošlo k prozrazení obsahu zprávy, zpravidla se kombinuje s dalšími metodami šifrování.
GC1J5H7
Příklady z historie
V antickém řecku se používaly k přenosu zpráv dřevěné destičky zalité voskem, do kterého bylo vyryto písmo. Jeden z prvních zaznamenaných případů steganografie popisuje vyrytí zprávy přímo do dřevěné destičky, která byla následně zalita voskem a vypadala jako nepopsaná.
Johannes Trithemius (1. únor 1462 v Trittenheimu – 13. prosinec 1516 v Würzburgu), klášterní opat, mnohostranný učenec byl známý také jako teoretik kryptografie, steganografie. Vydal tři svazky díla Steganographia (napsána roku 1499 a vydána ve Frankfurtu roku 1606, na Index Librorum Prohibitorum umístěna roku 1609).
Jindy byla zpráva vytetována na oholenou hlavu otroka a následně se nechala zarůst vlasy. Přečíst ji bylo možné až po dalším oholení.
Za II. světové války se používala například technika mikroteček. Šlo o malé nezřetelné tečky na pásku filmu, které teprve při prohlédnutí pod mikroskopem obsahovaly drobné písmo.
GC15DB2
Digitální steganografie
V informačním věku se steganografie stále uplatňuje, ale změnila podobu. Tajná zpráva může být zakódována na místo nepodstatného šumu v souborech se zvuky, obrázky, videem a podobně. Castou aplikací steganografie při kódování informací do obrázků může být i chránění děl podle autorského práva.
Některé počítačové tiskárny jsou schopny zaznamenat (do kódu tvořeného tečkami žlutým inkoustem, tisknutým na okraje nebo zadní stranu papíru) své sériové číslo a datum a čas tisku.
GC14DB9
Konvenční metodou konkrétně u obrázku s 24bitovým barevným prostorem RGB (8 bitů na jednu ze tří základních barevných složek) je odstranit z každého barevného kanálu každého pixelu zdrojového obrázku dva nejméně podstatné bity a ty použít do obrázku vloženého. Cílový obrázek bude nižší kvality (bude pouze 64barevný pouze se 4 úrovněmi intenzity na každou primární barevnou složku); počet barev zdrojového obrázku se sníží z 16,67 milionu na 262 144. Lidské oko umí rozeznat (podle různých odhadů) něco mezi 100–200 tisíci barevných odstínů, takže ztrátu informace z původního obrázku nebude schopno zaregistrovat. Takové vkládání je problematické v případě komprimovaných formátů, jako jsou např. jpg soubory, protože kompresní algoritmus zpravidla drasticky sníží možnou kapacitu vložené zprávy.
GC11M4Q
-- Wikipedie, otevřená encyklopedie
N 49° 3?.??? E 015° 5?.???
Upozornění: pro vyluštění šifry není potřeba žádná specializovaná znalost, jako programování nebo znalost speciálního software.
Fvsen: Hxelgb i arcbqfgngalpu qrgnvyrpu: cbfyrqav pvfyn. V zvzb yvfgvat.
Ybi: Ililfravan. Cbq olinylz cnermrz i qver.