Ve Kdyni nebývalo príliš pocetné židovské osídlení, ale presto tu existovala židovská náboženská obec, která si pro své potreby postavila synagogu v historizujícím novorománském slohu. Od r. 1929 se v ní konaly bohoslužby jen o svátcích, tyto bohoslužby ustaly v roce 1936. Za první svetové války sloužila jako prístreší pro uprchlíky z Halice, za druhé svetové války jako skladište. Po druhé svetové válce prešla do majetku Církve ceskoslovenské husitské a jejím bohoslužebným úcelum sloužila až do 90. let 20. století, kdy ji zakoupilo mesto Kdyne a zrestaurovalo do puvodní podoby. Dochována je puvodní výmalba kleneb a sten - dílo malíre Amerlinga z Domažlic, nekolik lavic, drevený klasicistní svatostánek a ženská galerie.
Synagoga byla postavena v letech 1862–1863 v historizujícím, neorománském slohu poblíž námestí, která je podle hodnocení odborníku vyjímecne dochovaným príkladem synagogální architektury v Cechách, dokonce údajne 3. nejzachovalejší v Západních Cechách. Synagoga tzv. podélného typu je spojená se školou a bytem rabína. Ve sklepe pravdepodobne puvodne bývala rituální lázen. Potrebné finance na její stavbu mezi sebou sesbírali clenové kdynské židovské náboženské obce. Zasvecena byla 21. ledna 1863, ale od roku 1929 se konaly bohoslužby jen o svátcích, naposledy v roce 1936. Uvnitr také bývala od roku 1871 pametní deska se jmény hlavních stavebníku, kterými byli napr. Isak Augstein, Eliáš Klaubr nebo Jakub Hutter. Za 1. svetové války tady byli ubytováni uprchlíci. Druhou svetovou válku prežila synagoga celkem bez úhony zrejme jako skladište. Po válce prešla do majetku Ceskoslovenské církve husitské. Pocátkem 60. let byla jako modlitebna církve husitské navržena k prohlášení za kulturní památku, které se však nejspíš neuskutecnilo. Teprve od roku 1993 se z podnetu referátu Okresního úradu Domažlice zacal o stavbu zajímat Památkový ústav v Plzni, pak i Židovská náboženská obec v Plzni, která zprostredkovala velice cennou pomoc Židovského muzea z Prahy, jmenovite pana PhDr. Arno Paríka. V roce 1994 církev synagogu prodala za 800 000 Kc soukromému vlastníkovi, který ji chtel premenit na pivnici. Mesto Kdyne nakonec po dlouhých jednáních synagogu vykoupilo, získalo do svého vlastnictví a nechalo zcásti opravit. Ministerstvo kultury CR ji na základe návrhu Památkového ústavu v Plzni prohlásilo za národní kulturní památku.
V budove synagogy je v soucasné dobe umísteno malé muzeum dokumentující historii mesta Kdyne. Soucástí stavby je dnes též nove otevrené Informacní centrum mesta Kdyne.
Proc je Kdynská synagoga tak výjimecná?
Velmi dobre je zachován interiér synagogy v témer puvodním stavu. Je dochována puvodní výmalba kleneb a stropu pod galerií, skoro veškerý mobiliár, tzn. 6 lavic v sále a 4 na galerii, puvodní konstrukce sloupu, schránka na Tóru s cástí plastické výzdoby a vnitrních maleb, složení podlahy (barevné dlaždice, kámen, drevo) a podium pro predcítání modliteb.
Nezachovaly se puvodní okenní rámy, zábradlí pódia, lustr a svícny pri aronu. Dochována je i cást puvodního inventáre kultových predmetu kdynské synagogy ve sbírkách Židovského muzea v Praze.
Jde o tzv. podélný typ synagogy spojený se školou a obydlím rabína nebo kantora postavený v 2. polovine 19. století, kdy se zacínají projevovat zcela nové koncepce v synagogální architekture. V tomto prípade synagoga ve Kdyni navazuje svojí stavbou a funkcemi na zhruba o 100 let starší typy synagog stavených v Cechách. V podobne puvodním stavu není již takový objekt nikde doložen. Díky tomu jsou zde dobre citelné specifické funkce, které vždy byly soucástí židovského náboženského života, jako napríklad sklep, kde patrne bývala rituální lázen zvaná mikve.
Mikve
Židovská rituální lázen (též Mikve, z hebrejštiny) „sebrání“ nebo „shromáždení vody“ (srv. Gn 10) je nádrž s prírodní vodou, která slouží k duchovnímu ocištení. Mikve by mela pojmout nejméne 762 litru vody a být dost hluboká, aby umožnila dospelému úplné ponorení. Ve starovekém Izraeli používali mikve kneží k rituální ociste pred službou v Jeruzalémském chrámu. V soucasné dobe mikve slouží pro duchovní ocistu ženy po menstruaci, po porodu, ci jiném krvavém výtoku. Ponorení do mikve je také nezbytnou soucástí konverze k judaismu (musí jej podstoupit jak mužští, tak ženští konvertité.) V mikvi se dále košerují nekteré druhy nádobí vyrobené nežidovském prostredí, pred použitím v židovské kuchyni. Muži chodí do mikve zpravidla pouze v období tzv. Vysokých svátku (Roš ha-šana a Jom Kipur) za úcelem duchovní prípravy a ocisty pred temito významnými židovskými svátky. Chasidští muži chodí za stejným úcelem do mikve dokonce i v predvecer šabatu
Židovská komunita ve Kdyni
První sídelní okrsek, „malé ghetto“, vznikl nekdy behem 18. století pri západní strane ulice vybíhající ze západního konce námestí k severu. Puvodne zde stály asi 3 domky, do konce 19. století k nim pribyly další tri.
Pocet židovských rodin, uvádených v obci v jednotlivých létech: r. 1663 1 rodina
r. 1724 2 rodiny, 11 osob
r. 1793 5 rodin, 26 osob
r. 1838 3 rodiny
r. 1880 68 osob
r. 1900 51 osob
r. 1930 9 rodin, 25 osob
V roce 1897 byly v politickém okrese Domažlice evidovány dve židovské náboženské obce:
Domažlice: pocet rodin 35, pocet obcí v obvodu rabinátu 23
Nová Kdýne: pocet rodin 64, pocet obcí v obvodu rabinátu 45.
V roce 1897 se tedy k židovskému náboženství hlásilo v 68 obcích politického okresu Domažlice celkem 99 rodin.
Pro odlov není nutné navštívit Synagogu, ale vrele ji doporucuji. Kes vracejte presne na misto, jinde nedrzi.
Otevírací doba - Synagoga
V sezone: kveten – zárí Po – Pá 9.00 – 12.00 13.00 – 17.00
So a Ne (+svátky) 14.00 – 17.00
Mimo sezonu: ríjen – duben Po – Pá 8.00 – 12.00 13.00 – 16.00
Ceník vstupného - Synagoga
Dospelí 20,-- Kc
Deti, ZTP 10,-- Kc