Návrh restaurační budovy Rudolfov vypracoval v roce 1862 architekt Josef Zítek. Stavbu také sám řídil.
Od svého vzniku sloužila restaurace jako oblíbené výletní místo hradeckého obyvatelstva. Pořádaly se tu akce Sokola, baráčníků, řemeslnických cechů a Majáles studentstva. Měla i své slavné hosty – Bedřicha Smetanu, který se tu r. 1872 sešel s kamarády na abiturientském večírku, nebo bratry Čapky, kteří se tu v srpnu 1922 ubytovali. Prostředí i krajina se jim tak líbily, že sem v roce 1923 přijeli znovu.
Po vyhlášení 1. světové války sloužila restaurace krátce pro zmobilizované muže, když je kasárna nemohla všechny pojmout.
Po 2. sv. válce byl objekt i s přilehlým statkem zkonfiskován. Restauraci až do úplného znárodnění provozoval soukromý majitel. Po znárodnění převzaly provoz Restaurace a jídelny. Budovy pak postupně chátraly, až tu byl v roce 1985 provoz pro havarijní stav objektu ukončen. Po roce 1989 stavbu vlastnila soukromá firma, rekonstrukci však oddaloval nezájem majitele i nevyřešené restituční nároky rodu Černínů. Nakonec bývalý vlastník nabídl celý areál k odprodeji.
KRAKATIT
V době, kdy román vznikal, řešil autor vážné osobní problémy. Rozhodoval se, zda po několikaleté známosti uzavřít sňatek s herečkou Olgou Scheinpflugovou. Důvodem jeho váhání byla zákeřná nemoc vápenatění obratlů, kterou v té době trpěl, ale také fakt, že v létě 1922, právě v době, kdy začal přemýšlet o novém románu, vrcholil jiný jeho vztah. Na rozdíl od ostatních Čapkových románů je tak Krakatit silně autobiografický. Jednu z nejvýraznějších postav Krakatitu ztvárňuje princezna Wille, se kterou hlavní hrdina románu prožívá intenzivní vztah. Dlouhá léta se věřilo, že jejím předobrazem byla Olga Scheinpflugová. Teprve v roce 1979 vyšlo najevo (a dochované Čapkovy dopisy to potvrdily), že skutečnou hrdinkou Krakatitu je Věra Hrůzová, dcera brněnského univerzitního profesora. I ona milovala sport a divoké jízdy na koni, v textu se dokonce na ni objevuji nepřímé odkazy (mj. přesmyčka v nazvu zámku Zahur). Z dochovaných dokumentů jasně vyplývá, jak jinak decentní Čapek vztah intenzívně prožíval a v jeho korespondenci se objevuji výrazy až téměř pornografické.
Vzhledem k osobní krizi autora pokračovala práce na Krakatitu jen pomalu. Nakonec Čapek neunesl tíhu neustálého napětí vztahu mezi dvěma ženami a na jaře 1923 odjel do Itálie. Po svém návratu se rozhodl situaci vyřešit a dohodl se s Olgou, že zůstanou jen přáteli. Věra Hrůzová mu však začátkem léta roku 1923 oznámila, že se vdává... Jako by se snažil utéct od reality do světa fantazie, Čapek se intenzívně během své dovolené v Rudolfově pustil znovu do psaní - vznikaly tak nejkrásnější části románu, který tu v září 1923 dokončil.
SOUČASNOST
Nynější majitel, žurnalista Mgr. Peter Chvojka, Ph.D., byl před lety těžce nemocný. Řekl si, že když se z nemoci dostane, tak zvelebí nějakou památku. Kvůli její historii koupil tuto rozpadající se restauraci a s nadšením se pustil do oprav. Plánoval opravit budovu do konce roku 2008. Pak ale přišlo rozčarování. Zloději ukradli speciální rakouskou krytinu, několikrát odnesli prkna, někdo ukradl měděné okapy, hřebíky atp. „Šel jsem rovnou na Šindelnu a tam mi řekli, kdo to byl,“ říká Chvojka. Zpátky už je nedostal. Protože Rudolfov stojí na samotě, na okraji Hradce, krádeže materiálu a skládání odpadu na pozemku jsou tu docela běžné. Zloději vyřezali v celé budově i nově namontovaná okna!
I přesto se myšlenky na zprovoznění restaurace majitel nevzdával. Chtěl uvést restauraci do původní podoby a vedle výletní restaurace zřídit i malou galerii, pořádat různá setkání, autorská čtení...
„Dal jsem si osobni závazek do konce roku 2013. Když Rudolfov nedodělám, tak ho pustím,“ prohlašoval tehdy.
Tento termín již vypršel, ale on přesto svoje úsilí nevzdal. V roce 2014 uvedla Česká televize reportáž, kde byly připomenuty setrvalé komplikace v podobě restitučních nároků rodu Černínů. Teprve 11.10.2017 bylo ukončeno řízení, které by mohlo přinést další posun.
Jestlipak tedy tato historická památka se zajímavým osudem přece jen znovu ožije...?
Od 13. července 2020 bylo vydáno stavební povolení k obnově objektu. Majitel k tomu říkal: „V globálním měřítku se chceme přiblížit původní podobě, doufáme, že se tam vrátí i kultura. Chtěli bychom, aby se otevíralo ke 100. výročí od vydání románu Krakatit."
Že se to podařilo, se již můžete sami na místě přesvědčit.
CESTA ZA KEŠKOU
STAGE 1 (úvod) - RUDOLFOV
V současnosti je prostor bývalé restaurace oplocen a očekává svůj další osud. Vstup je sem zakázán a proto není keška tady, ale na jiném místě.
STAGE 2 (krátké zastavení) - LÍŠNÝ DVŮR
Líšný dvůr, dříve zámecký hospodářský dvůr a kdysi také papírna, patřil k panství Jindřichův Hradec. Jeho součástí byl lihovar.
V roce 1846 zde zřídil majitel panství, hrabě Eugen Černín, tkalcovskou školu. Od 50. let 20. století tady mělo své sídlo "JZD 8.března".
V těsné blízkosti Líšného dvora je kaplička a u ni památný strom.
Pro nalezeni místa, kde je ukryta cache, stačí určit, o který strom jde, a podle toho dosadit číslici za chybějící (x):
jedle-0, buk-1, dub-2, topol-3, javor-4, kaštan-5, platan-6, habr-7, lípa-8, tis-9
STAGE 3 (final)
N 49° 07.68x E 014° 59.x54
ROZMĚRY A ULOŽENÍ CACHE
Plastová klasická lock-lock krabička, cca 20x10 cm. Uložena u vody, nedaleko místa, kde prý Čapek rád sedával a tvořil, nebo odpočíval.
Cache obsahuje tužku při založení a po každé mé kontrole. Noste vsak raději svou - ne každý si dává pozor, aby ji z kešky neodnesl...
Pokud budete mít pocit, že vámi naměřené souřadnice jsou přesnější, prosím o jejich zaslání na můj mail.
| KARMA |
Aktuální verze: místo č. 3, krabička č. 3 |
Aktuální stav: ok |
 |
Bohužel dnes Čapkovo oblíbené místo neslouží tolik k romantickým schůzkám jako spíš primitivům, kteří tu po sobě opakovaně zanechávají stopy v podobě odpadků. Při kontrolách kešky odtud vždy část odnáším, i tak s tím raději počítejte. To místo snad i tak stojí za návštěvu. Keška je od roku 2021 o kousek dál. |
| KEŠKY |
Poslední editace listingu: 5.12.2023 |
Poslední kontrolní návštěva: 28.7.2021 |