Prazska radiala R23 Traditional Geocache

Prazska radiala R23

Brno-západ - Starý Lískovec - Pisárky

Dálnice D1 - VMO Brno I/42

Radiála umožnuje pohodlné a rychlé propojení dálnice D1 s Brnenským výstavištem, stejne tak i s Velkým mestským okruhem (I/42). Do doby zprovoznení rychlostní silnice R43 v úseku D1 - Kurim bude sloužit pro vedení tranzitní dopravy pres Brno. Rovnež je tudy vedena i mezinárodní silnice E461 Svitavy - Víden.
Do konce roku 1997 byla silnice oznacovaná I/40, v rámci zmen kategorizace silnic byla od 1. ledna 1998 oznacena jako silnice I/23. 
Radiála merí 3 km.

Vývoj vedení radiály

Myšlenky na realizaci radiály se zacaly objevovat v 50. letech. První plány na realizaci byly zpracovány v souvislosti s výstavbou dálnice D1. V roce 1968 Dopravoprojekt v souvislosti s výstavbou dálnice D1 zpracoval studii západního privadece, vedení je v principu tangenciální s radiálním napojením do ul. Hlinky. Další návrh vedení byl obsažen v Smerném územním plánu z roku 1968, vedení je v principu tangenciální s radiálním napojením do ul. Hlinky. Trasa byla v SÚP mesta Brna plne stabilizována v úseku D1 - MÚK Starý Lískovec.

Další návrh vypracoval Dopravoprojekt v rámci rešení Studie základní komunikacní síte z roku 1974, kde bylo navrženo radiální vedení s napojením na VMO v prostoru Riviéry, studie sloužila pro zpresnení územního plánu v roce 1975. Územní plán vedení radiály nechával otevrené. V roce 1976 ÚHA a DIO v rámci stabilizace územního plánu rozpracovaly variantu z roku 1974.
V roce 1979 Brnoprojekt zpracoval overovací studii napojení západního privadece na VMO, ve které navrhl tangenciální vedení s tunelem pod sedlem západne od Strážného vrchu a križovatkou s VMO v areálu MZLU. Další overovací studie radiály pochází z roku 1979 od Brnoprojektu a tentokrát navrhl rešení tangenciální vedení s radiálním napojením do ul. Hlinky s tunelem pod sedlem západne od Strážného vrchu a vedením v ul. Pisárecké.
V roce 1981 DIO zpracoval Dopravní generál mesta Brna, ve kterém bylo vedení Pražské radiály navrženo jako tangenciální, s tunelem nebo zárezem v sedle západne od Strážného vrchu a križovatkou s VMO v areálu MZLU.

V roce 1986 ve studii souboru staveb VMO - Pražská radiála navrhl Dopravoprojekt Brno radiální vedení s tunelem pod Strážním Vrchem, prechodem pres Svratku a tenisové kurty a mimoúrovnovým napojením VMO, dalšími úpravami a modifikacemi postupem casu vzniklo soucasné vedení radiály. Dále byla ve studii byla rovnež navržena varianta Strážný kopec, jenž mela tangenciální vedení pres sedlo a dále v soubehu s ulicí Pisáreckou a napojením na VMO rozštepnou križovatkou cástecne v areálu MZLU, trasa VMO vedla po levém brehu Svratky. Na tuto variantu byly zpracovány další modifikace jako posunutí križovatky s VMO západneji, zevšesmernení križovatky a jiné typy križovatek.
V roce 1989 Stavoprojekt Brno zpracoval studii varianty 1, která byla modifikací trasy ze SSS VMO - Pražská radiála 1986, zmeny spocívaly v odsunutí trasy od Nového Lískovce a úpravou križovatky s VMO.
V roce 1990 Dopravoprojekt Brno zpracoval studie variant 4, 6 jako podklad pro posouzení, radiála vedla tunelem pod Strážným vrchem a lišili se tvarem križovatky s VMO a vedením VMO.
Další návrh pochází od Brnoprojektu z roku 1990 varianty 2B, zajímavá je dvoupatrovým tunelem pod Strážným vrchem a dvoupatrovým mostem pres Svratku.
V roce 1990 rovnež Dopravoprojekt Brno zpracoval studii modifikované varianty 3, jenž vedla tangenciálne, tunelem pod Strážným vrchem, v soubehu s ul. Pisárecká, prechodem pres vodárnu do ulice Žabovreské, kde byla navržena rozštepná križovatka. Tuto variantu rozpracoval VIA Consult v dopravne-urbanistické studii z prosinci 1991 jako variantu C.
V roce 1991 Dopravoprojekt navrhl studii s vedením trasy v údolí Certík (varianta A), v prosinci 1991 Via Consult rozpracoval variantu B do dnešní podoby.

Po roce 1989 byly navrženy 4 varianty, z nichž na základe rady projednání a výsledku ankety pro verejnost i experty z dubna 1992, byla zastupitelstvem mesta Brna v kvetnu 1992 vybrána varinta B, která byla dále sledována a rovnež byla zahrnuta do ÚPm Brna.
Za 25 let prípravy Pražské radiály byly pro vedení uvažovány varianty radiální nebo tangenciální a vedení VMO bylo uvažováno, bud vedení po pravém nebo po levém brehu Svratky.

Prehled staveb:

Stavba Brno-západ - Starý Lískovec je postavena v kategorii S 22,0 a merí 2 km. Stavba slouží jako západní dálnicní privadec a byla soucástí výstavby dálnice D1. Na stavbe jsou postaveny 3 mosty a 1 MÚK. Zajímavosti stavby je, že ve stredním delícím pasu nejsou osazeny stredová svodidla. 
Stavba zacíná na MÚK Brno-západ s dálnicí D1 a po náspu vede po severním okraji sídlište Starý Lískovec. Mostem o délce 25 m a šírce 22 m prekonává ulici Jemelkova a tramvajovou trat. Stavba koncí za MÚK Starý Lískovec s ulicí Jihlavská. Stavba byla zprovoznena 6. zárí 1972.

Stavba VMO Brno - Pražská radiála je postavena v kategorii MR 24,5/80 a merí 1,980 km (vcetne úpravy ul. Bauerovy). V kvetnu 1993 Geostar zpracoval inženýrsko-geologický pruzkum. V srpnu 1993 sdružení Dosing, PK Ossendorf a Bánské projekty Ostrava zpracovaly dokumentaci pro územní rozhodnutí. Dokumentace EIA byla zverejnena 7. ríjna 1993, dne 31. kvetna 1994 se uskutecnilo verejné projednání. 14. cervna 1994 MŽP CR vydalo souhlasné stanovisko.
Stežejním objektem stavby byl Pisárecký tunel kategorie T 9,0/80. Pro každý smer byl vybudován jeden tubus. Levý tubus merí 510 metru, z toho bylo 296 m raženo a 198 m hloubeno. Pravý tubus merí 497 m, z toho bylo 286 m raženo a 206 m hloubeno. Tunel je propojen 2 tunelovými propojkami. Podélný sklon je 5,3 %.
Ražba probíhala cleneným porubem s rozdelením celby na kalotu o ploše výrubu cca 45 m² a pocvu o ploše cca 50 m². Tunely byly raženy v období cervenec 1995 až duben 1998.
Rovnež byla postavena križovatka s ulicí Bauerovou, 2 mosty na trase a 2 mosty na vetvích križovatky, úpravy ulic Bauerova a Hlinky a 4 protihlukové steny.
Stavba navazuje na dálnicní privadec na jihozápadním okraji mesta Brna (Starý Lískovec) a propojuje dálnici D1 od Prahy na postupne budovaný velký mestský okruh v prostoru Brno – Pisárky. Pražská radiála odlehcila jedné z dopravne nejvíce zatížených komunikací Rybnické a Pisárecké procházejících obytnou zástavbou v Brne – Novém Lískovci a prispela k zásadnímu urychlení a zlepšení dopravy z dálnice D1 do prostoru Brnenského výstavište.
Stavba zacíná na MÚK Nový Lískovec, kde navazovala na cca 300 m rozestavený úsek kategori S 26,5/80. Odtud trasa klesá 5,3 % k mostu pres potok Certík pred jižním portálem tunelu. Následne pokracuje Pisáreckým tunelem pres Strážný vrch a estakádou pres Svratku. S Bauerovu ulicí byla postavena cástecne mimoúrovnová križovatka. Stavba koncila za križovatkou ulic Bauerova a Hlinky, v rámci stavby "I/42 VMO MÚK Hlinky" byla tato cást nahrazena mimoúrovnovou križovatkou. 
Náklady na stavbu byla 860 milionu Kc. Stavbu projektoval PK Ossendorf, tunel Amberg Engineering Brno a provedly Dopravní stavby a mosty Olomouc a tunel Subterra. Výstavba probíhala v období listopad 1994 až prosinec 1998. V listopadu 1997 byla zprovoznena I. etapa levá poloviny vcetne tunelu. Celá stavba byla uvedena do provozu v zárí 1998.

Zdroj: www.dalnice-silnice.cz - clanek - autor Lenny

Prosím nevstupujte na radiálu, není to treba ani pri hledání ani pri vyzvedání, cache je dostupná z bezpecneho místa a je oznacena pro oko kacera velmi jednoduse.