Bitov Multi-cache

This cache has been archived.

funking: Zvířátka si ji na místě asi nepřejí, tak tuhle více než desetiletou epizodu můžeme v poklidu uzavřít. Navštěvována byla už spíše sporadicky, letní hosté na Bítovsku mají k dispozici mnoho jiných "pokladů". Díky za pochopení!

More
Hidden : 5/11/2011
Difficulty:
3 out of 5
Terrain:
3 out of 5

Size: Size: small (small)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works
Looking for a different adventure?

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Vítejte na Bítově, v obci, která byla nadějí na nový život pro obyvatele stejnojmenné vesničky pod bítovským hradem. Ta však musela definitivně ustoupit velkolepému projektu výstavby Vranovské přehrady v 1. polovině 30. let 20. století. Toto téma přináší nejen zajímavou historii, ale nabízí i několik poutavých míst, na která se můžete s touto multinkou vydat.

"STARÝ" BÍTOV
Tak je dnes nostalgicky nazývána puvodní obec pod hradem Bítov. Název má svůj etymologický původ v latině; Vetus Via (stará cesta), následně prošel ráznými úpravami (Vetovia, Vetov, Bethow, Betow, Betov, Bytovec) až k současnému Bítov, německy taktéž Vöttau. Osud poklidně zde žijících čtyř stovek českých a v menšině německých obyvatel byl předznamenán již rokem 1912, kdy bylo rozhodnuto o stavbě Vranovské přehrady a zároveň byl v obci vydán zákaz všech stavebních prací včetně oprav již postaveného. Následné válečné události však plány o dalších 20 let oddálily, až v roce 1927 byl projekt výstavby přehrady obnoven a osud romantické vesnice v podhradí definitivně zpečetěn. Jednotlivá stavení byla bourána před zraky plačících lidí, kteří navždy opouštěli své domovy, uličky, kde se denně potkávali, hostinec, kde se radovali, kostel, kde se modlívali. Stěhování zdejších obyvatel probíhalo až do roku 1934. Poté se začala plnit přehradní nádrž a dne 24. dubna 1936 při dosažení maximálního stavu jejich polozbořené domky (často ješte s obvodovým zdivem a sklepy) zmizely pod hladinou řeky.

Vlevo vidíte náves s kostelem tvořící přirozené centrum obce, vpravo pak pozici vesnice ku hradu.

"NOVÝ" BÍTOV
Stavba náhradní vesnice nebyla od počátku jasnou věcí. Zemský úřad nejprve zjišťoval, zda by Bítovským nestačilo finanční vyrovnání či přestěhování do sousedních Vysočan, na což někteří obyvatelé přistoupili a z kraje pod hradem odešli žít jinam, např. k příbuzným. Většinu však k Bítovu pojilo tak silné pouto, že důrazně požadovali vybudování obce nové, moderní a účelné. Potíží bylo najít v okolí vhodné místo, k čemuž svojí neochotou přispíval také mezi místními jinak oblíbený baron Jiří Haas, poslední majitel bítovského hradního panství. Nakonec ale ustoupil a povolil stavbu nové obce na místě jelení obory cca 2 km od hradu. Z plánování výstavby se stala prestižní záležitost, o čemž svědčil zájem předních architektů účastnit se soutěže o projekt na novou obec. Vybrán byl návrh Oplocená vesnice pražského architekta Josefa Karla Říhy, který od roku 1932 začaly naplňovat čtyři stavební firmy používajíc stavební materiál výhradně z místních zdrojů. Velmi rychle a dynamicky tak vznikala jednolitá moderní obec s kostelem, školou a hostincem, do které se první z necelých čtyř stovek obyvatel začali stěhovat již rok po zahájení výstavby. Slavnostním vysvěcením kostela sv. Václava na náměstí dne 28. října 1935 byla stavba nové obce oficiálně dokončena. Nový Bítov se tak stal první obcí, která byla postavena v samostatné Československé republice po roce 1918. O zmíněném moderním pojetí svědčí nejen vzájemná podobnost i velikost jednotlivých domů, ale k jednotnému rázu přispívají např. tradiční barevné okenice, které však místy už někteří renovující majitelé odstranili. Odlišnost obce od ostatních v okolí je nápadná taktéž geometrickou pravidelností uliček i prostorným náměstím s parkem přímo uprostřed.

Cedule u cesty značící obec - český i německý název, vpravo nově vystavené domy, jeden jako druhý.

STARÝ A NOVÝ BÍTOV V SOUVISLOSTECH, ANEB LOV KEŠE ZACÍNÁ!
Pojítek mezi zatopenou obcí a její následovnicí dodnes příliš nezbylo. Na živu už je minimum pamětníků v pokročilém věku, kteří však byli v osudových časech stěhování a zaplavení obce malými sotva školou povinnými dětmi. Přesto se několik pozůstatků vzdalující se historie pokusíte objevit už na úvodních souřadnicích. Ty vás zavedly do nově zrestaurované horní poloviny náměstí, a to přímo k pomníku, na němž objevíte data evidentně starší, než je tato nová vesnice. Památník dříve stával ve starém Bítove mezi školou a kostelem. Je věnovaný obětem první světové války z řad místních obyvatel. Právě k němu směřovaly 9. června 1929 kroky nejvzácnejší návštěvy v obci; to když do vesničky pod hradem přijel prezident T. G. Masaryk. Vaším prvním úkolem je zjistit, kolik hran má kámen se jmény místních padlých. Toto jednomístné číslo si poznamenejte jako A. (Např. pokud by se jednalo o pravidelný kvádr, hrany by byly 4. Buďte pečliví, chyba se zde udělá snadno!.

Ve starém Bítově stál pomník mezi školou a kostelem, v novém získal dominantní postavení uprostřed náměstí.

Další zdejší zajímavostí jsou rodinné tradice pocházející z obce původní. Jistě vás napadlo, že při výstavbě nových domů musely být zohledněny rozdílné majetkové poměry stěhujících se obyvatel. Jak by k tomu přišel sedlák, který ve staré vesnici vlastnil usedlost se stodolou a políčkem, když by po přestěhování do nové měl mít stejný dům jako švec, který původně obýval jen dvě přízemní místnosti v domě bez dvora? I na to se pamatovalo a zjednodušeně řečeno: co kdo vlastnil tam, měl mít podobné i tady. Tím se podařilo zachovat stávající poměry obyvatel i tradiční dělbu práce. Lze si všimnout, že stavení z náměstí směrem do kopce byla zemědělská; na obytné místnosti s prostorným dvorem navazovaly chlívy, stáje a stodoly, za nimiž ještě sedlákovi obvykle patřil lán pole, dnes využívaný spíše jako zahrada. Naopak domky kolem náměstí a v části za kostelem obývali lidé spíše chudší, řemeslníci, lesní dělníci ad. nemající vlastní hospodářství. Do centra obce na náměstí se tak mj. přestěhoval i hostinský Kornelly, který provozoval jednu ze dvou původních hospod ve staré vsi. Budova, která po mnoha letech již restauračnímu provozu neslouží a jejíž prostory aktuálně obsadily výstavní expozice (např. muzeum historických vozidel), stojí právě nedaleko pomníku.

Hostinský pokračoval ve své živnosti i po přestěhování do nového Bítova. Tam mu byla vystavěna pěkná výletní restaurace.

Cestou na 1. stage za humna obce budete pravděpodobně procházet kolem starého kamenného kříže vedle kostela sv. Václava. Společně s hlavním oltářem v kostele byly obě církevní relikvie přestěhovány ze staré obce. Současný kostel má očividně také moderní podobu (možná působí až nehezky) a během letních měsíců do něj lze nahlédnout prosklenými dveřmi vedle vámi zkoumaného kříže. Tedy pokud se nerozhodnete navštívit přímo mši svatou. Přímo za kostelem se nachází ještě budova fary obklopená velkou zahradou a naproti faře stojí budova zdejší školy. Děti ji přestaly navštěvovat v roce 2005 skrz nízký počet žáků, od té doby pro ni obec nemá uplatnění. Už od památníku lze spatřit pamětní desku vpravo od hlavního vchodu. Je věnována řediteli Kašparu Machovi. Počet písmen na posledním řádku textu = B.

Hlavní oltář s vyobrazením zavraždění sv. Václava od malíře Kašpara byl prevezen do nového kostela. Mezi dalšími preváženými církevními relikviemi byl i kamenný kříž stojící dnes u bočního vchodu.

1. STAGE; ČERTICE, VYHLÍDKA NA SKÁLE
Strašidelný název zrejmě nejlepší bítovské vyhlídky na meandrující Dyji, zátoku Horka a zároveň zříceninu hradu Cornštejna vznikl patrně díky nápadnému výklenku pod skálou (sejděte se podívat, ale opatrně!), který býval oblíbeným nocležištěm trampů. Ti si běžne nahoře na skále dělali oheň, opékali buřty a hráli na kytary. Pokud však přišel déšt, využili k témuž právě onen výklenek, aby mohla zábava pokracovat dál. Kouř z doutnajícího dřeva pak stěnu výklenku trvale zbarvil dočerna, čímž vzniklo při hrách místních dětí jakési improvizované peklo a v ženském rodě asociující slova skála či vyhlídka daly vzniknout tomuto místnímu jménu.
Až se nasytíte krásného výhledu, nezapomeňte si opsat hodnotu C; tou je ciferace čtyřmístného letopočtu vyrytého duchapřítomným pracovníkem do betonového usazení lavičky.

Údolí pod Čerticí, kde se dnes vlévá Dyje do zátoky Horka, dříve sloužilo jako úrodné pole či pastvina.

2. STAGE; POUTNÍ KOSTELÍK NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE
Všimli jste si, že se nyní nacházíte na míste, kam jste mohli přes vodu dohlédnout z předchozí stage? Po překonání silničních svodidel a několika krocích úzkou pěšinkou se vám naskytne pohled do obou bítovských zátok, malé i velké (bráno zleva). Místo je však poněkud zajímavější. Před napuštěním Vranovské přehrady tu mírně vpravo před vámi stával kostel ze 14. století, dříve oblíbené poutní místo, dnes zcela zapomenutá památka. K jeho vzniku se váže legenda z času rodu Lichtenburků, kteří vlastnili hrad Bítov i odsud nedaleký Cornštejn.
Hradní pán Smil z Lichtenburka, praví pověst, byl človek pyšné a prudké povahy. Měl za přítele samotného Karla IV. Jednoho dne uspořádal na Cornštejně velkou hostinu, na kterou pozval také jaromeřického faráře Vojslava. Při rozpravě o jaromeřickém kostele vytkl farář přede všemi hosty Smilovi jeho chamtivost a prostopášnost. Smil posilněný notnou dávkou vína nechal za tuto potupu zavázat faráře do pytle a utopit v řece pod hradem. Celý příběh se rychle rozšířil a Smil se svými přáteli byl papežem vyloučen z církve. Šlechta se mu vyhýbala, čímž ztrácel svoji moc, a postava faráře ho noc co noc chodívala strašit. Obrátil se tedy s prosíkem na tehdy už císaře Karla IV. Ten požádal papeže Klementa VII. o podmínky smíru. Všichni viníci se měli vydat na kající cestu do Olomouce. Měli jít bosí, nazí do půl těla a obejít všechny olomoucké chrámy, kde měli prosit za odpuštění. Hrdý Smil to sice odmítl, ale jelikož ho noční můry probouzely dál, požádal přítele Karla podruhé. Tentokrát dostal za úkol zbudovat na místě vraždy kostel. Tak vznikl pod hradem kostelík Nejsvětější Trojice, od roku 1935 taktéž zaplavený vodou přehrady. Smil ještě nechal do kostela vyrobit smírčí sochu Panny Marie, které se dodnes říká Matka naděje a je k vidění na hradě Bítově v místní kapli. Tím prý Smilovo trápení navždy skončilo.
Ještě než nasyceni legendou a opět hezkým výhledem palouček opustíte vstříc další stage, na zadaných souřadnicích naleznete mezi náletovými křovisky štíhlý stromek - jasan, na kterém je ve výšce hlavy dospělého člověka upevněn jistý počet rýsováčků, jejich počet je D.

Přímo u kostela stávala ještě hájovna, ta už na fotce chybí (je zbořená a vidět je pouze půdorys díky základům), zatímco napravo je vidět osamoceně stojící nově postavená chata Na Špici. Kostelík postihl stejný osud jako vesničku pod hradem viz pravý snímek s bítovským mostem v pozadí.

3. STAGE; STARÝ HŘBITOV A VESNIČKA POD HLADINOU
Hřbitov patřící k zaplavené vsi je díky své poloze výše ve stráni jediným místem, které před vodou zůstalo zachráněno. Odpočívají zde také obyvatelé sousedních obcí Vysočany a Zblovice. V roce 1983 byl za lesem u nového Bítova vytyčen hřbitov nový a tady se definitivně přestalo pohřbívat. Od té doby chátrá a jeho současný stav je nevalný také díky několika povodním z posledních let, které podvracejí čelní kamennou zeď. V tomto místě se nacházíte nejblíže původní zatopené vsi, právě zde pod hřbitovem bývají při nízkém stavu vody vidět základy stavení starého Bítova. Před několika lety bylo dokonce možné zachovalejší stavby (zejména torzo kostela) projíždět na loďce, na což správa přehrady reagovala stržením zbytku obvodových zdí kvůli bezpečnosti hazardujících "návštěvníků".
Na místě jste zejména kvůli jedinečnému pohledu na bítovský hrad a váš fotoaparát jistě nezůstal na dně batohu už dříve na jiných stages. Zbylá čísla do početního vzorce zjistíte malou procházkou mezi pomníky. Na hřbitově jsou pochováni mj. dva vojenští účastníci první světové války z řad bítovských obyvatel. Náhrobní desku jednoho z nich zdobí plastika letadla. Zjistěte, jak se dotyčný polní pilot jmenoval a součtem všech písmen ve jménu i příjmení získáte indícii E. Hrob dalšího vojáka poznáte podle jeho fotky v uniformě na náhrobku. Obtížněji čitelné písmo vám prozradí, že se jednalo o rotmistra legendárního hraničářského praporu „Roty Nazdar“ a také jeho jméno (počet písmen = F) a příjmení Krutiš.


Hřbitov jediný zůstal zachován a k pohřebním účelům sloužil až do 80. let 20. století, zatímco kostel zaplavení nepřežil, i když hrdě odolával.
4. STAGE; VYSOČANY - BUSTA BARONA HAASE
Nejbližšími sousedy Bítovských byli lidé z méně známé obce známého jména - z Vysočan. Také sem se přestěhovali někteří z původních obyvatel a Vysočanští např. dodnes navštěvují mše v bítovském kostele, neboť svůj vlastní svatostánek nemají. Obec v prudkém svahu nad často suchým či bahnitým korytem Želetavky stojí poněkud stranou letního cestovního ruchu. Při průjezdu si však lze všimnout nověji umístěné dřevěné busty barona Jiřího Haase. Jeho životní příběh by vydal za několik listingů, stejně tak jeho legenda obcházející milované bítovské panství. Místní ho zde měli skutečně rádi jako zábavného a přívětivého člověka a z jeho temnějších zálib (např. neskrývané mnohoženství) mu zjevně ledacos odpustili. Jeho tragický samovolný odchod ze života má také nejednu interpretaci. Bustu si nezapomeňte prohlédnout také zezadu, kde u stylově uvedeného písmena "G" objevíte letopočet. Součtem všech čtyř čísel z letopočtu (nikoliv ciferací!) získáte G pro naši hru. Na výpocet finálky máte možnost se zde i usadit a zároveň nabrat síly, ještě se budou hodit. Počítejte dle pravidel matematiky a závorky mezi sebou nenásobte!

FINÁLNÍ SOUŘADNICE

N 48°56. (A+B-C-F) (A*D-G) (E-B+D)
E 015°41. (E-F) (C+G-A) (B+C-G)

Při cestě k místu, kde je uložena krabička, vám může pomoci waypoint KŘÍŽEK, který je zároveň hrubou informací, kam až se máte vydat a že je nejlepší navštívit jednotlivé stages v navrženém pořadí. Je zde uveden zámerně i proto, aby předem odradil případné lenochy a drive-ináře, kteří by pak chtěli při logování měnit bolavé nohy za zlost. Pro takové tato keška není a nechť si kýžený rychlý bod opatří raději jinde.

PRAKTICKÉ INFORMACE K LOVU
Tato multicache není nikterak souvislou romantickou procházkou v přírodě či kolem hradu (stojíte-li o takovou, doporučuji moji oblíbenou Dále od hradu, dále! z dílny BBBubákovy). Protože se budete podstatnou část trasy pohybovat kolem řeky a dokonce překonávat dva mosty, je prakticky jedinou využitelnou cestou ta asfaltová. Z toho důvodu a kvůli délce trasy (cca 6 km) se hodí dodat, že je pro pěší výlet nevhodná (nikoliv nemožná) s výjimkou 1. stage a dobytí finálky. Ideálním prostředkem dopravy budiž vám tady kolo, které budete moci mít stále při sobě a pokud ho na posledních pár desítek metrů ke krabičce odložíte, nikdo vám ho nesebere. Použít lze samozřejmě i auto, které pro úvod a 1. stage najde parkování na náměstí v Bítově, při cestě k finálce by bylo vhodné ho ponechat na výše zmíněném waypointu a zbytek už raději nějak doklusat. Trasa určitě není nijak limitována cyklem ročních období (i v zimě může mít své jedinečné kouzlo), přesto by nějaké to deštivo či sníh, zejména posledních 50 metrů, které vedou mimo pěšinu, mohli přístup dosti znepříjemnit. K odlovu keše nepotřebujete žádné zvláštní vybavení, postačí tužka a papír na zapsání číslic a výpočet.

SNAD SE VÁM NAPLÁNOVANÁ CESTA A ZÁCHYTNÉ BODY NA NÍ BUDOU LÍBIT A OMLUVÍTE I DELŠÍ LISTING. HISTORIE TÉTO VSI BY SI JISTĚ NEZASLOUŽILA ODBYTÍ V NĚKOLIKA STROHÝCH VĚTÁCH. HODNĚ ŠTĚSTÍ PŘI LOVU A RADOSTI Z NOVĚ POZNANÝCH MÍST!:-)

counter

Additional Hints (Decrypt)

cnerm anq fxnyxbh

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)


Advertising with Us

Inventory

There are no Trackables in this cache.

View past Trackables

What are Trackable Items?

Bookmark Lists

View all bookmark lists...