-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Related Web Page
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
!!!! od 13. - 24. 6. 2011 NELOVTE DOPOLEDNE - KONAJÍ SE DETSKÁ PREDSTAVENÍ !!!! DÍKY :)
Navštivte místo, kde v minulosti stával hrad, po kterém zustal již jen most... Narazíte zde také na otácivé hledište.
POZOR na divadelní sezonu, mohou nastat komplikace s odlovem!
Zároven prosíme kacery, aby kešku zamaskovali alespon tak, jak byla pred jejich odlovem... Díky :)
Otácivé hledište a hrad
Otácivé hledište bylo postaveno v roce 1983 na pocest stého výrocí znovuotevrení Národního divadla. Je umísteno v Bedrichových sadech na míste stredovekého hradu. Bylo vybudováno za necelé dva mesíce s kapacitou 220 diváku, v cervenci byly zahájeny práce, již v zárí se zde hrál Tyluv "Strakonický dudák". Od zahájení cinnosti zde bylo uskutecneno do zárí roku 2001 v tomto krásném prírodním areálu 23 inscenací se 525 predstaveními a více než 100 tisíci diváky. Po Tylove " Strakonickém dudákovi" se zde vystrídaly napr. Goldoniho " Poprask na lagune a Benátská Maškaráda", dvakrát Jiráskova " Lucerna", Klicperuv "Ženský boj", veselohra režiséra Jana Humheje "Podskalští vorari aneb vstávej má milá", Tylova "Lesní panna aneb cesta do Ameriky", Drdovy "Dalskabáty hríšná ves aneb Zapomenutý cert" rovnež dvakrát, Shakespearovy "Veselé panicky winsdorské", Brdeckuv "Limonádový Joe", Herrmanuv " Otec Kondelík a ženich Vejvara", Klicperuv "Hadrián z Rímsu". Prostredí se též zalíbilo i režisérovi Ceské televize Miroslavu Sobotovi, který zde v roce 1996 a 1997 natácel dva úspešné zábavné programy Príšte u vás..., Tentokrát v Týne nad Vltavou.
(ze stránek mesta Týn nad Vltavou)
Týnský hrad
Na míste hradu stála pravdepodobne od pocátku 11. století drevená tvrz, sídlo biskupského úredníka, správce zdejšího území, náležejícího pražskému biskupství. Tato tvrz - ve staroceštine „tejn“- dala vznikajícímu mestu svuj název. V blízkosti tvrze záhy vyrostla osada soustredená kolem kostela sv. Kateriny (dnes již neexistuje, na jeho míste kríž na Vinarického námestí). V roce 1229 se na zdejším sídle odehrál soudní spor mezi pasovským biskupem Gebhardem z Plaien a rakouskými preláty za úcasti pražského biskupa Jana II. Tento rok je jako nejstarší písemná zpráva považován za historicky doložený pocátek Týna nad Vltavou.
Za vlády biskupa Jana II. z Dražic získal Týn mestská práva, roku 1327 je poprvé uváden jako mestecko, presto je pravdepodobné, že jistými privilegii jej nadal již biskup Tobiáš z Bechyne. Ten založil po r. 1251 na západním okraji puvodní osady nové mestské centrum s kostelem zasveceným sv. Christoforu (dnes sv. Jakub v centru), patronu brodu a cest, což svedcí o cilém obchodním ruchu. Tobiáš z Bechyne dal na míste puvodního dreveného sídla vybudovat kamenný hrad, jako následnou obranu mesta po jeho vyplenení a vypálení Branibory a Vítkovci v 70. a 80. letech 13. století a jako ochranu obchodních tras.
20. srpna 1415 zmenilo mestecko i panství majitele, arcibiskup Konrád z Vechty, ve snaze umorit dluhy pražského arcibiskupství, zastavil hrad Týn s príslušenstvím Janovi ze Sobetic a jeho manželce. R. 1421 se arcibiskup Konrád z Vechty priklonil k podobojí a vzdal se církevních statku ve prospech královské koruny. Následkem toho odevzdal roku 1432 císar Zikmund veškeré bývalé arcibiskupské statky (vcetne Týna) svému mocnému jihoceskému stoupenci Oldrichovi z Rožmberka. Zanedlouho po nástupu Jirího z Podebrad na ceský trun (1458) získali hrad Týn s príslušenstvím další zástavní vlastníci - 14. dubna 1461 jej obdrželi Zbynek ze Sobetic a Jan mladší (II.) ze Soutic. Následne soustredil vládu nad týnským panstvím pod svoji správu sám Jan (II.) ze Soutic, jehož rod se stal na 140 let hlavním hybatelem vltavotýnského dení. Památkou na tohoto šlechtice je náhrobní kámen (+ 1513) v interiéru kostela sv. Jakuba na námestí.
Cabelictí obývali týnský hrad až do roku 1601. V roce 1562 prestavel predposlední majitel z rodu Cabelických, Jan (III.), hrad v renesancním slohu, z této prestavby pochází jediný dochovaný relikt stavby – most pres hradní príkop. Renovoval také kostel sv. Christofora na námestí a zasvetil jej soucasnému patronu sv. Jakubovi (Vetšímu). V interiéru chrámu se dochovala cást puvodní freskové výzdoby znázornující Jana Cabelického s manželkou Kryseldou roz. Berkovou z Dubé ve scéne s ukrižovaným Kristem, v jehož nohách oba donátori klecí. Posledním Cabelickým na týnském hrade byl Januv syn Prokop. Za jeho života zažil týnský hrad jedno z nejrušnejších období své historie. Prokop se úzce prátelil s velikánem jihoceské historie Petrem Vokem z Rožmberka. 13. listopadu r. 1590 se zde konala velkolepá svatba Prokopovy sestry Marie Magdaleny s Albrechtem Ojírem z Ocedelic. Svatby se úcastnil i Petr Vok s manželkou a družinou o 42 koních.
Po Prokopove smrti skoncila zástava rodu Cabelických, panství s hradem bylo vráceno královské korune. Panství bylo posléze pronajato prímo mestské obci. Celá správa panství ležela nyní na týnském magistrátu, sídlícím na „Velkém rynku“ v radnicní budove, hrad prestal být využíván a chátral. V roce 1621 bylo panství navráceno pražskému arcibiskupství v jehož majetku zustalo až do reorganizace územní správy r. 1850. Vzhledem k této situaci ožil naposledy na krátký cas i týnský hrad. Posloužil jako kanceláre arcibiskupských úredníku. V druhé polovine 17. století prestala hradní budova svým úcelum vyhovovat, krom toho byla ponicena válecnými událostmi tricetileté války a hejtmanství si za sídlo zvolilo nedaleký zámecek Hnevkovice. V roce 1699 bylo dostaveno nové arcibiskupské sídlo – zámek v centru mesta. Materiál na stavbu zámku byl z velké vetšiny získán z demolovaných domu v centru a také z hradní budovy. Další cást hradní „ruiny“ použili následne meštané jako levný stavební kámen pro své domy. Vltavotýnský hrad tím témer zmizel ze sveta.
Konecnou zkázu romantické zríceniny nad mestem prinesla druhá polovina 19. století. V roce 1881 byl založen „Okrašlovací spolek“, který si mimo jiné vzal za úkol úpravu hradního návrší a jeho premenu v mestský park, nesoucí na pocest arcibiskupa a kardinála Bedricha ze Schwarzenberka název Bedrichovy sady.
Puvodní podoba hradu je po všech úpravách težko citelná. Pravdepodobne se jednalo o patrový bezvežový objekt, zástavba kopírovala tvar hradní ostrožny. Ve zdené konstrukci se dochoval pouze nástupní most pres príkop. Príkop probíhá na JV, na J se vytrácí ve svahu precházejícím souvisle do podhradí. Na Z a SZ príkop rovnež pokracoval, chránený v ústí ulice Ke Hradu druhým, užším valem. Snad již nekdy v 18. nebo 19. století byl však príkop v tomto míste zasypán a upraven na cestu smerem k pivovaru a dvoru. Na jižní strane návrší se zdvihá srpovitá plošina, skrývající pravdepodobne základy hradního krídla (snad prístavba z druhé pol. 16. stol.). V míste jejího zacátku pri ceste od mostu patrne bývala hradní brána. Výraznejší plošina se zdvihá na severní strane. Je zrejme pozustatkem valu, který chránil hrad v míste jeho nejvetšího možného ohrožení. Do tohoto valu je zasazen kámen s pametní deskou z r. 1912, venovanou místopredsedovi Okrašlovacího spolku, který se nejvíce zasloužil o zrízení sadu - Aloisi Gerstenkornovi a jeho spolupracovníkum.
V podzemí hradište jsou dochovány barokní sklepy v celkové délce cca 55 m, byly vybudovány druhotne až po zániku hradu pro potreby sousedního pivovaru.
(ze stránek hrady.cz)
Additional Hints
(Decrypt)
gnz, xqr fr zbman xbhcny cbfyrqav znwvgry uenqh