Kostelícek pod lesem Objekt filiálního kostela Narození Panny Marie
je všeobecne oznacován jako Kostelícek, v 19. století se
užíval casteji název „Kostelícek pod lesem“. Jeho
pocátky jsou pomerne nejasné. Podle místní tradice byl vystaven
již zakladatelem Hranic, rajhradským mnichem Jurikem (†
1209), avšak první písemná zmínka o „bílém kostelíku
pred mestem“ pochází z roku 1492. V roce 1595 byl tento
kostelík nahrazen rozsáhlejší stavbou, která je zachována
dodnes. Jedná se stylove o pozdne gotickou jednolodní stavbu s
polygonálním chórem, sakristie byla pristavena v roce 1781.
Vlivem težby vápence v nedalekém lomu Skalka docházelo po
desetiletí k narušování statiky Kostelícka, pri poslední
generální oprave v letech 1987–1988 byla celá budova
stažena ocelovým lanem. Matka Boží Hranická Kostelícek
byl centrem místního kultu Matky Boží Hranické, tedy posvátné
sochy z lipového dreva vysoké 114 cm, jejíž vznik spadá do
druhé poloviny 15. století. Poute k této soše pretrvaly i
príklon Hranicanu k evangelické reformaci, která mariánský kult v
katolické podobe odmítala. Nejvetší rozkvet kultu Panny
Marie Hranické zažil Kostelícek na konci 17. a zacátku 18.
století, nikdy však nedosáhl významu velkých barokních
poutních míst na Morave. Podobu tehdejší zbožnosti nám
zachoval ve svém životopise hranický spisovatel Josef H. A.
Gallaš. Když se v roce 1756 narodil, porodní bába
nesprávne odstrihla pupecní šnuru, takže „vznikl
na onom míste velmi bolestný vred, kterýž se za celých
šest nedel zahojiti nechtel a mou telesnou sílu tak náramne
vysál, že rodicové o mém živobytí pochybovali a mne
Rodicce Boží pred jejím obrazem (sochou) u Kostelícka pod
lesem zaslíbili, skrze jejížto prímluvu nejen vred brzy se
zahojil, nýbrž i má telesná síla tak velmi viditedlne
pribývala, jakž mi otec vykládával, že se nad tím nemálo
podivili.“ V prípade nemoci postupovali rodice stejne:
„K užívání lékarství (léku) nebyl jsem mnoho nucený; to
ale vím, že mne rodicové k Maticce Boží zaslíbili, a
když jsem okrál, voskovou obet u Kostelícka pod lesem
složili.“ S promenou barokní zbožnosti na konci 18.
století kult Matky Boží Hranické ustupoval, až nakonec
zcela vymizel. Posvátná socha bývala umístena na bocním oltári v
místech, kde se dnes nachází oltár s obrazem sv. Antonína z Padovy.
V roce 1953 byla socha prenesena do hranického farního kostela,
dnes se nachází v depozitári Arcibiskupství olomouckého.
Kostelícek je soucástí sakrálního areálu, stojícího na úpatí
Hluzovského kopce. Krome Kostelícka jej tvorí predevším
kaple sv. Antonína z Padovy, objevující se v pramenech poprvé v
roce 1658, tehdy už ovšem byla opravována. Už v
roce 1786 však byla kaple v rámci josefínských reforem
odsvecena a poté sloužila jako skladište strelného
prachu. Až roku 1824 byla zásluhou nekolika hranických
meštanu opravena a vrácena puvodnímu bohoslužebnému
úcelu.
Za kaplí se kdysi nacházela jeskyne, která sloužila jako
obydlí místních poustevníku. Poustevníci V letech 1686–1707
se zde poustevnickému životu venoval kapucínský mnich Havel,
jenž dríve býval v Hranicích krejcovským mistrem. Po jeho
smrti obnovil poustevnu polský knez Šebestián Srzemský z
Krakova, který se puvodne lécil v nedalekých teplických lázních.
Ten v roce 1738 vystavel okolo hrbitova krížovou cestu, zemrel
roku 1766 a byl pohrben v Kostelícku, kde se dodnes nachází jeho
náhrobek. V roce 1767 zde žil poustevník Václav Dura a po nem
tri laictí mniši – Pavel, Antonín († 1784) a
Felix. S nimi poustevnická tradice na Hranicku na konci 18. století
mizí.
Hrbitov u Kostelícka existoval již na konci 15. století,
kdy zde byli pochováváni príslušníci hranické jednoty
bratrské. Dochované nejstarší náhrobky pocházejí z druhé
poloviny 19. století. Umelecky nejhodnotnejší náhrobky zdobí
hroby Klementiny Geislerové s andelem (1864, c. 364–366, dnes
rodina Kohoutova), Josefa Ochmana se ženou obklopenou detmi
(60. léta 19. století, c. 143), Antonína Kunze s truchlící
ženou a portrétní plaketou (1910, c. 271–274), Prokopa
Zapletala s dvojportrétem (1920, c. 174–175) a Václava
Jonáše s figurou atleta (1925, c. 172). Sochy na hrbitove
predstavují Kalvárii (Kristus s matkou Marií a ucedníkem Janem) z
roku 1786, sv. Cyrila a sv. Metodeje z roku 1885 a novodobou sochu
sv. Terezie z Lisieux.
Na úvodních
souradnicích N49°33.047 E017°45.446 naleznete informacní tabuli.
Prohlédnete si fotografie v spodní cásti tabule a jejích
ocíslování. Prirazením jednotlivých císel fotografií k správným
popiskum získate jednoduchý klíc k výpoctu finálních
souradnic.
hrob Klementiny Geislerové s andelem A
budova kaple Sv. Antonína z Padovy B
posvátná socha z lipového dreva C
nejstarší náhrobky pocházející z druhé poloviny 19.
století D
hrob Václava Jonáše s figurou atleta E
první kaple krížové cesty vlevo od vstupní brány F
oltár s obrazem sv. Antonína z Padovy G
budova kostela Narození panny Marie (soucasná podoba, ne
historicka fotografie ! ) H
I=A-(C+H)
J=B-G
K=B-E
L=F-C-A
M=D-A
N=C*H
Finálka je ukrytá na souradnicích
N49°33.IJK
E017°45.LMN
At the starting point N49°33.047
E017°45.446 you will only find an information panel with several
photos. Have a look at the pictures and their numbers in the lower
part of the panel. You should attach number of a photo to suitable
text. The answer is hidden in the information given on the
panel.
the grave of Klementina Geislerová – an angel A
the St. Anthony of Padua Chapel B
the sacred statue from lime wood C
the oldest preserved tombstones from the second half of the 19th
century D
the grave of Václav Jonáš – a figure of an athlete
E
the first chapel of the Cross F
the altar with a picture of St. Anthony of Padua G
the building of the Church of the Birth of the Virgin Mary
(contemporary photo)H
I=A-(C+H)
J=B-G
K=B-E
L=F-C-A
M=D-A
N=C*H
The final coordinates are: N49°33.IJK
E017°45.LMN