Hrbitov a Betlemska kaple Traditional Geocache

trošku historie Vacanovic: Podle historika Volného jméno Vacenovice se vyskytuje poprve ve 14.století, pozdeji se ujalo jméno Vacanovice. Byly majetkem zemepána, nebyly jím však založeny. Nekterí historici soudí, že byly osadou praslovanskou. Nejprve se jmenují Vacanovice v roce 1351 v listine markrabete Jana Jindricha, bratra Karla IV.

Tímto listem ustanovuje markrabe Jan Jindrich Františka Krištana, rektora kostela v Hradci u Opavy svým kaplanem a dává mu statky, zejména Vacanovice ležící blízko Olomouce. Hradecký farár žádal místo Vacanovic ves Milostovice v kraji opavském. Tuto zámenu markrabe Jan Jindrich povolil. V roce 1353 dostala moravská markrabata Vacanovice nazpet a zustaly jim po celé 15.století. Roku 1532 daroval Ferdinand I. Vacanovice a Lipnany ceskému místokancléri Jirímu Žabkovi z Limberka. Tak byly obe obce pricleneny k panství tršickému. Jirí Žabka prodal Tršice Žibridovi z Bobolusk, po nem je držel jeho syn Nikodém, pán na Kokorách, který je roku 1568 prodal olomouckému biskupovi Vilému Prusinovskému. Téhož roku postoupil biskup statek tršický kapitule olomoucké. Tršice, Vacanovice a Lipnany od roku 1568 až do roku 1848 patrily ke statku kapitulnímu. Roku 1848 byla zrušena vrchnostenská správa a moc rozdelena mezi úrady politické, berní a soudní. Vacanovice patrily ke kraji prerovskému, podkrajskému vedení v Hranicích, soudem a berním úradem do Lipníka. Když byly roku 1855 zavedeny okresní úrady, náležely Vacanovice k Lipníku. Tyto úrady byly roku 1868 zrušeny a zrízena okresní hejtmanství. Vacanovictí starostové pak obecní záležitosti vyrizovali v Hranicích. Teprve roku 1877 byly Vacanovice prerazeny k okresnímu hejtmanství v Olomouci. Písemný dokument z roku 1351, zminovaný ve všech sepsaných dejinách obce, zcela jiste o založení Vacanovic nesvedcí. Zhruba ze stejné doby totiž pocházejí i první písemné záznamy o mnoha dalších moravských vesnicích. Všechny tyto záznamy z poloviny ctrnáctého století byly tehdy provedeny v dusledku zavedení centrální evidence pozemkového majetku, uskutecnené na celé Morave za vlády Karla IV. Vacanovice v letech 1931-1974 Vacanovice byly v prvních desetiletích tohoto století obcí pomerne bohatou. Svedcí o tom nejen nekteré velmi vzhledné a nákladne provedené hospodárské budovy z tohoto období, ale i postavení Betlémské kaple (1930) u silnice do Svésedlic, s prilehlým hrbitovem a kolumbáriem. Vše bylo financováno z prostredku, získaných dary od obcanu. Svetová hospodárská krize se projevila hlavne v letech 1931-34, podobne jako v ostatních sousedních obcích. Odbyt zemedelských výrobku váznul a jejich ceny se snížily. Krize samozrejme nepostihla pouze zemedelce. Zavinila zcela jiste i snižování výroby ve vacanovických malých prumyslových podnicích, a to ve strojnické dílne a v mlékárne.

Strojnickou dílnu zrídil na dvore ve svém grunte Antonín Sluše. Zamestnával v období mezi první a druhou svetovou válkou nekdy až 45 pracovníku, kterí sestavovali z dovezených dílu potažní žací stroje svetoznámé americké znacky Cormick. Žacími stroji zásoboval velkou cást Moravy. Antonín Sluše vlastnil krome dílny také 6 výkonných mlátících souprav, pohánených parními lokomobilami. Zabezpecoval výmlat mnoha rolníkum nejen ve Vacanovicich, ale i v okolních obcích, nikoliv však v Tršicích. Jeho podnikání znacne utlumila válka, požár v dílnách a zcela je pak ukoncil po únoru 1948. Rolnické mlékarské družstvo ve Vacanovicich, které sloužilo i zemedelcum z Lipnan, Hostkovic, Prestavlk a Suchonic, bylo založeno v roce 1901. Mlékárna mela po všech stránkách náležitou úroven, takže na pocátku druhé svetové války (pravdepodobne v roce 1940) došlo k znacnému zvýšení jejího významu. V té dobe se totiž do ní zacalo svážet mléko ze širokého okolí v dusledku zrušení mlékáren v Tršicích, Doloplazích a Velké Bystrici. Provoz vacanovické mlékárny byl ukoncen 20. listopadu 1970, po zrízení podniku OLMA v Olomouci. Nacistickou perzekucí byli postiženi tri vacanovictí obcané. Vojtech Sýkora (c.p.10) byl veznen za nedodržování protektorátních predpisu o válecném rízeném hospodárství. Za ukrývání zbraní a za clenství v odbojové organizaci "Obrana Národa" byl v roce 1943 zatcen a až do kvetna 1945 veznen Jan Sklenár (c.p.16), starosta obce a za l. války ruský legionár. Za pomoc partyzánum zatklo gestapo v posledních mesících okupace také Miroslava Nádvorníka (c.p.1). Po válce nastal velký rozmach hospodarení. Cást konských potahu postupne nahradilo 8 traktoru s príslušným vybavením. Avšak již v roce 1949 nastal prudký obrat k horšímu. Traktory i výkonné stroje byly soukomým zemedelcum odebrány (nucene vykoupeny) a z tehdejších dvanácti zemedelcu jich bylo osm prohlášeno za neprátele delnické trídy, tedy "kulaky". Pozdeji byly dokonce tri rodiny ze svých usedlostí vystehovány. V dusledku silného politického i ekonomického tlaku vzniklo nakonec menšinové JZD v roce 1956 a v roce 1958, tedy témer pred ctyriceti lety, ukoncili soukromé hospodarení všichni rolníci. Místní jednotné zemedelské družstvo postavilo kravín v roce 1966. Hospodarilo na výmere asi 280 ha do roku 1971, kdy se sloucilo s JZD Hostkovice. Ctyri roky nato pak vše splynulo do známého JZD Tršicko. ( Publikace "Tršice" z roku 1984 obsahuje nekteré nepresné údaje o slucování JZD. )