U taboroveho ohne sedelo nekolik trempu a povidalo si zazitky z putovani. Najednou jeden z nich misto pribehu zacal zpivat. "Pribeh, ktery prave ted chystam se vam vypravet, trochu pripomina svet, kam se velci nepousti. ..."
Ostatni ztichli a kdo mel kytaru ci jiny hudebni nastroj, tak se pridal. V prubehu vecera pak zaznelo mnoho pisni, ktere vypravely ruzne pribehy. Az jeden tramp zacal i tuhle: "Uz se z dalky tvuj vlak blizi, tak se devce rozluc s nim ... ". Dalsi zpival o tom, jak jej marsal do valky zval, ze v mladi je jeho sila, jiny zpival o tom, jak si da dousek vodky az ho ke zdi postavi. Jiny zpival o chladnych dubnovych ranech. Vsichni se pak shodli na tom, ze zivot je trysk, prachy, risk nebo zisk a honicka slavy a nakonec se rozloucili a sli spat.
Druhy den rano se trampove rozesli do svych domovu, ale o tyden pozdeji uz zase vyrazeli za dobrodruzsvim, aby se mohli vecer sesednout u ohne a popovidat si sve pribehy. Verili, ze at je doba jaka chce, jejich cil je blizko. Staci jen mit viru, doufat a jit. Jako by andelu chor, tam z pulnocni strany hor pisen divnou zacal hrat o tom jak kdesi v Anglii zili bratri, kteri losovali, kdo se ma piratem stat. Los padl na Henryho, nejmladsiho z nich. Dalsi tremp navazal pisni o tom, jak jeho zivot kraci stejnou lehkosti, ohlednout se zpatky na to si staci sam. Pak neci hlas shury zaveli a trubac troubi - vpred a leta bezi zpet do jejich mladi. ... A sli spat.
