Gravitace II - aneb Pad do dluhove pasti Mystery Cache

Jak (ne)spadnout do dluhové pasti

Přidán návod k luštění

Úvod

Opět vás všechny vítám na semináři večerního geokačerského gymnázia. Naším dnešním tématem bude peněžnictví. Povíme si něco o historii peněz (...již staří Řekové...) a na závěr si uděláme malý test finanční gramotnosti. Ale nejdříve vám představím pana Jaroslava Z., který vám poví svůj smutný, ale bohužel typický příběh. Takže Jaroušku, máš slovo.

Smutný příběh

„Hezké odpoledne vám všem! Omluvte moje současné oblečení, ale bezdomovec si moc vybírat nemůže. Všechno začalo docela nevinně. Měl jsem pěkný domek, hodnou ženu, děti, dobře placenou práci, luxusní auto a krásnou mladou milenku (svoji sekretářku), zkrátka všechno, co teď patří k obrazu úspěšného muže. Milenka na mne naléhala, ať už se konečně rozvedu, a já vůl ji nakonec poslechl. Žena se pochopitelně naštvala, vysoudila peníze za půlku auta a baráku, sbalila děti a odstěhovala se. Tak jsem si musel vzít půjčku 100 000 Kč na 5 let, potom další a další... Milenka byla stále náročnější a já se musel v práci stále víc a víc ohánět, abychom žili „na úrovni“. Pak jsem ale práci ztratil a milenka mě opustila. A jednoho dne mi v baráku odešel kotel, peníze doma žádné, zima na krku, prodat už nebylo co a kvůli dluhům mi už žádná banka půjčit nechtěla. Ale objevil jsem v novinách inzeráty firem nabízejících půjčky i „problémovým uchazečům“ (klikni sem). Na jedno číslo jsem zavolal. Byli velice ochotní, milá paní mi přinesla domů nějaké papíry, které jsem podepsal – a druhý den přišla i s 30 tisíci korunami. Měl jsem ji splácet každý týden v hotovosti, celkem 45 splátek. Ale ouha! Trochu jsem se přecenil. Na první splátky jsem ještě nějak peníze sehnal, ale na tu čtvrtou mi už nikdo půjčit nechtěl. Paní byla opět milá, že týden počká. Jenže já ani za týden ty peníze neměl, za 14 dní taky ne, a tak mi ukázala v té smlouvě jeden odstaveček napsaný zvlášť malinkými písmenky – a bylo vymalováno...  
Trochu peněz mi zbylo, ale ty jsem prohrál na automatech. Už třetí rok bydlím pod mostem v krabicích z nedalekého hypermarketu, myju se u rybníka, veškerý majetek mám v těhle dvou igelitkách a za pivo v hospodě občas vyprávím tenhle svůj příběh.
Děkuji vám za pozornost.“

Tak poděkujeme panu Jarouškovi Z. za jeho vyprávění. Jistě si z něho odnesete důkladné ponaučení! A nyní k našemu tématu. Ale napřed tu asi vyvětráme...

Historie peněz

Zaměřím se dnes pouze na starověk. Mezi lidmi se obchodovalo určitě od nepaměti. Zpočátku se jistě směňovaly naturálie za naturálie, ale později bylo stále více potřeba, aby existovaly předměty, které by měly funkci univerzálního platidla. K tomu sloužil nejprve dobytek a jiná domácí zvířata, kůže, kožešiny, plátno (české slovo platiti pochází ze slova plátno), drahokamy a nakonec kousky kovů.

V Řecku se zprvu platilo dobytkem (býk, kráva, ovce) a později kousky drahých kovů (stříbro, zlato a pak i bronz). Peníze vznikly asi v Babylónu a přes Malou Asii (Lydie) a Persii se tento nápad rozšířil v 7. stol. př. n. l. i na území Řecka. Nejmenší jednotkou byl obolos, 6 obolů byla drachma (podle drachmé = dlaň, do dlaně se totiž vešlo právě 6 obolů, původně stříbrných tyčinek), 100 drachem tvořilo minu a 60 min talent (asi 26 kg stříbra; mina a talent však už nebyly mince, ale pouze účetní jednotky. Už víte, proč se říká, že někdo má talent?). 

Ve starém Římě se taky nejdříve platilo dobytkem (lat. pecus, odtud pecunia = peníze), později sloužily jako platidlo měděné destičky s vyobrazením určitého zvířete. Skutečnými mincemi se staly od 3. stol. př. n. l. denáry a assy ze stříbra a později se razily i zlaté 25denáry a bronzové 1/4denáry (sestercie).

Půjčování peněz a lichva

Řecko bylo tehdy tvořeno mnoha městskými státy, které si razily vlastní mince. Jejich směnou se zabývali směnárníci (penězoměnci) a protože to byla činnost zřejmě výnosná, tak začali peníze i půjčovat (na úrok, jak jinak...). Úrok činil obvykle 10 – 12 % ročně, ale ve válečných letech 20 % i víc a u rizikových půjček (třeba úvěr na zboží prepravované po moři) až 50 %. Vedle směnárníků poskytovaly půjčky i chrámy, které měly prosperující hospodářské zázemí. Také v Římě se půjčovalo na úrok obvykle 3 – 12 %, ale záhy se vyšplhal na 24, 36 a dokonce i na 60 %.

Ručilo se hlavně půdou, ale též obydlím (hypotéka), lodí s nákladem zboží apod. Při nesplacení dluhu mohl být dlužník prodán do otroctví, což se taky zhusta stávalo až do Solónových reforem v Řecku (přesněji v Athénách) v letech 594/3 a v Římě dokonce do  r. 326 př. n. l. Od této doby dlužníci ručili za půjčky pouze svým majetkem, o který ovšem často přicházeli a tak rozmožovali řady městské chudiny. To vyvolávalo časté a nebezpečné sociální napětí, které se vládnoucí elity snažily několikrát utlumit všeobecným odpuštěním dluhů, vykoupením z otroctví pro dluhy (poprvé Solón, samozřejmě na útraty státu...) nebo aspoň sliby oddlužení v případě zvolení dotyčného kandidáta do vysoké funkce. (Vězení pro dlužníky byla znovu zavedena ve středověku a zrušena byla ve většině civilizovaných států do konce 19. stol., např. v Rakousko-Uhersku a Německu v r. 1868.)

Úrok se nyní všeobecně počítá z dosud nesplacené částky a vyjadřuje se v procentu za období jednoho roku (např. že úroková míra je 11,2 % p. a. - per annum = za rok). Vedle toho si ale věřitelé započítávají různé další náklady, např. za zprostředkování půjčky a/nebo za vedení účtu, čímž znesnadňují vzájemné porovnávání jednotlivých finančních produktů. Proto byl sestrojen ukazatel roční procentní sazba nákladů  (RPSN), který zohledňuje všechny – i ty dodatečné – náklady a který se musí (resp. by se měl) v nabídkách uvádět, aby je bylo možno mezi sebou srovnávat (ale tady i zdánlivě solidní banky lžou - viz zde). Výše splátek se obvykle vypočítá tak, aby byly všechny stejné (jako níže uvedené dvě půjčky, které budete počítat), ale u některých půjček může být ta poslední o dost nižší (viz zde). V bankovní praxi se ale používají i jiné metody úročení a splácení.

Pokud je výše úroku v rozporu s  „dobrými mravy“, pak jde o lichvu ve smyslu § 218 trestního zákona (zákon č. 40/2009 Sb.). Judikatura v minulosti stanovila, že již 60 % úrok je možno považovat za nemravný, a tudíž neplatně sjednaný (viz zde a viz též §§ 55 a 56 zákona č. 40/1964 (občanský zákoník)), ale praxe bohužel vypadá jinak. Situace se snad zlepší po přijetí zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, který platí od 1.1.2011.

Jak najít keš

Tak tedy ten slíbený test finanční gramotnosti. Pište si:

1. První půjčka byla 100 000 Kč na úrok 15,0 % p. a. a splácela (a úročila) se měsíčně. Celkem bylo 60 splátek po X Kč. Vypočtěte X a zaokrouhlete ho na celé číslo.
2. Poslední půjčka činila 30 000 Kč na úrok 138 % p. a. a měla se splatit 45 splátkami po Y Kč každý týden. Také Y zaokrouhlete na celé číslo.
3. Sečtěte X + Y a tak dostanete čtyřmístné císlo ABCD.

Podotýkám, že žádné další poplatky – třeba za vedení účtu, zprostředkování apod. – účtovány nebyly. Koncem období (měsíc u první a týden u poslední půjčky) byl vždy ke stávajícímu dluhu připočten úrok z dosud nesplacené částky a odečtena došlá splátka. Předpokládá se, že rok má 12 stejně dlouhých měsíců a přesně 52 týdnů; měsíční úroková míra je tedy přesně 1/12 roční úrokové míry a týdenní 1/52 roční úrokové míry. Počet a výše splátek byly navrženy tak, aby poslední splátka (stále ve výši X nebo Y) dluh i s úroky zcela splatila (možná, že zbylo nebo přebylo pár haléřů, které už neuvažujeme). Tedy prakticky: 15. 1. si pan J. Z. půjčil 100 000 Kč a první splátka musela dojít na účet věřitele nejpozději 15. 2., další do 15. 3. atd. U druhé půjčky dostal  J. Z. peníze ve středu a každou středu si zástupkyně firmy přišla pro splátku.

A teď dosaďte a spočítejte souřadnice keše: