Na namesti v Ceske Kamenici je v dlazbe zasazen velky kamen v podobe podkovy. Slouzil puvodne jako znameni, kde smi v dobe trhu stat prodavany hovezi dobytek. Sousedni dve mensi prostranstvi slouzila jedno k prodeji koni (dosud uzivany nazev Konsky trh) a druhe k prodeji nadobi (Hrncirsky trh). O napadnem podkovovitem kameni se vsak behem let, kdyz se na jeho puvodni ucel zapomnelo, vytvorila tato povest...
Pred mnoha a mnoha lety usadili se v hustych lesich a roklinach u Ceske Kamenice loupeznici. Suzovali cele okoli. Prepadali pokojne kupce, kteri se svym zbozim ubírali se po zemských stezkach do Luzice nebo ku Praze, obirali je o majetek a mnohdy nelidsky ubijeli. Prepadali vsak i selske dvorce, pastyre hlidajici sva stada, ba jejich drzost sla tak daleko, ze se odvazovali az pod mestske zdi, kde prepadali usedlosti. Z jejich jména sla hruza a v jejich stopach narek a bedovani. Casto se proti nim vypravily ozbrojene oddily, ale co to bylo platno? Hluboké lesy a tajemne uzlabiny je vzdy bezpecne skryly, takze nikdo nevedel o jejich doupatech. V teto nejiste dobe, kdy strach padal na lidi a nikdo se uz ani za bileho dne neodvazoval z dohledu mestských hradeb, slouzila v krcme u kunratické brany statecná devecka. Byla silne, rozlozite postavy a sirokych ramen, vlasy mela jako smola a cerne jiskrne zraky se ji pod hustym obocim jen blyskaly. Jeji sila byla takova, ze uchopit plny sud vina a odnest jej po tocitych schodech do sklepa bylo pro ni hrackou. Branou kolem krcmy proslo a projelo mnoho lidi, cetni hoste se zastavili, aby pojedli a popili a vsichni do jednoho licili ohavne ciny, kterych se tu a tam loupeznici dopustili. Navstevnici se shodovali v tom, ze by bylo snadne je zlapat, kdyby se znalo jejich doupe, pripadne skrys ve skalách a lesich. Devecka slysela vsechny ty reci a v duchu si uminovala, ze kdyz v muzich neni dost statecnosti k takovemu cinu, tu ze ona se pokusi loupeznicke ukryty vypatrat. Nerekla o svem umyslu nikomu ani slova z obavy, aby se ji nevysmali a aby se take nic neprozradilo. Pouze se starym vratnym se domluvila, ze na troji zabouchani ji branu okamzite otevre a jemu take se sverila, proc to potrebuje. Odesla za casneho jitra z krcmy a velkym obloukem zamirila do uzlabin za Jehlou. Sla tak, aby nikdo, i kdyby ji pozoroval, netusil, kam miri. Musila stale mit na pameti, ze loupeznici maji jiste nekde sve straze, ktere pozorne obhlizeji cele okoli. Spolehala vsak, ji ze by si nevsimly a nemely ji v podezreni z vyzvedacstvi. Tise a obezrele se plizila divka mezi krovinami, slezala strane a prochazela pod lesnimi velikany, kde i v prave poledne bylo sero, a bedlive si vsimala vsech znameni, aby bezpecne nasla cestu zpet.
Tak ubehl dlouhy a unavny den v bezucelnem patrani a blizil se jiz vecer, kdyz tu jemne divcino chripi zachytilo slabounky zavan koure. Mohlo to byt take ze vzdaleneho milire, ale kdo by si v takovych strmych uzlabinach zakladal milir, kdyz mel lepsi moznosti pri ceste a blize mesta. Zvysila proto divka jeste opatrnost a jako lasicka se plizila kupredu. Zanedlouho pichlave smrciny a nizky krovinaty porost ustaly a divka spatrila pod previslou skalou mytinku a ke skale pritisknuty hruby srub s malym okenkem.Vecer se mezitim zmenil v noc a divka takrka vrazila do male ohradky, kde mlhave spatrila nekolik uvazanych koni. Kone zacali nepokojne frkat a podupavat, kdyz ucitili ciziho cloveka. Divka opatrne obesla ohradu, aby pristoupila k okenku, ze ktereho se linula slaba narudla zare. Sotva vsak udelala nekolik kroku, uchopil ji kdosi, kdo tise stal na strazi ve tme u domu, hrube za rameno a noci zaznel drsny hlas: "Hola , kamaradi, mame zde slidila. Rychle ven, at si na nej posvitime!" Pevne paze sevrely devce jako kleste. Nesmela by to vsak byt devecka z krcmy u brany. Rozehnala se, a protoze i pocit nebezpeci dodaval ji sily, prudce se utocniku vytrhla a vrazila do neho tak mocne, ze narazil zady i hlavou na roh srubu a jako pytel klesl k zemi. Mezitim se vsak uz dvere rozletly a nekolik muzu se vyhrnulo ven. V zari padajici z jizby bylo videt v jejich rukou blyskajici se nahou zbran. Stestim pro divku bylo, ze oslneni svetlem z chaty, okamzite se ve tme nemohli orientovat a vrazeli s hrubym klenim jeden do druheho. Devce zatim hbite preskocilo ohradu a nahmatavse mezi vzpinajicimi se koni ohlavku prvniho, rychle ji odvazala a mzikem mu sedela na hrbete. "K ohrade! Je v ohrade! At nevezme kone! Chytte ho!" slysela od chaty a do tohoto kriku znely dal drsne kletby. Podeseny kun na poplacani po plecich se trochu uklidnil a na vybidnuti jedinym skokem preletl ohradku a nyni to slo doslova o zivot. Krovi a vetve slehaly divku do tvare, rvaly na ni sat a bodaly az do krve. Kun padil dolinami i po skalach, az vitr ficel kolem usi a jedinou myslenkou divcinou bylo, ze ji nesmi chytit, ze musi dorazit do mesta. Jak dlouho jeli, to divka nevedela. Jen kdyz citila, ze kun umdleva, pobizela ho usilovne k dalsimu trysku, az pojednou v blede zari hvezd spatrila po pravici Jehlu a pred sebou tiche hradby mesta. Jako vitr dojela ke brane a jen citila, jak kun uz klopyta a vydava posledni sily. Na troji zaklepani vratny otevrel a devce vjelo na namesti. Sotva seskocilo, svalil se i kun a za chvili dodychal. Byl zcela schvacen.
Vzboureni mestane se rychle ozbrojili a vedeni radnim Linhartem jeste te noci sirokym kruhem obklicili uzlabiny az daleko za vrchem Jehlou a rano uz byli loupeznici v poutech privadeni do mestske satlavy. Zarostli, hrubi a vzpurni muzi drze hledeli na vsechny strany a nedavali najevo znamky strachu. Nekolik jich pry take v bitce padlo. Zanedlouho konal se v Kamenici s lupici soud a podle zaznamu v popravci knize bylo 7.kvetna 1594 popraveno na Sibenicním vrchu 8 zlocincu, z nichz 3 mecem. Tak byl cely kraj zbaven strachu a obyvatelstvo mohlo zase klidne spat. Devecka za svou statecnost dostala mestskou krcmu u brany, stala se senkyrkou a nedlouho pote se vdala za bohateho borskeho kupce Striegla. Na miste, kde padl zchvaceny kun, byla do dlazby vsazena kamenna podkova, kterou tam vidime dodnes.
Mezi lidem se rikalo, ze loupeznici prchaje pred pronasledovateli, kdesi v okolnich lesich ukryli cast sveho lupu. Dokonce ten z nich, ktery drzel osudne noci straz na jejich nedaleke pozorovatelne, si pry o tomto miste udelal poznamku do sve mapy. A tak jeste dlouha leta po teto udalosti chodivali lide z ceskokamenicka do okolnich lesu po ukrytych pokladech patrat. Rikalo se, ze poskozenou mapku nasel nekde nedaleko Bratrskeho oltare mnich Suske z Jablonneho, ktery v den popravy daval odsouzenym rozhreseni pred jejich cestou posledni.
Byla to nahoda ci nikoliv?!? Kdyz pry na misto podle udaju mapky dorazil, nenalezl tam vsak vubec nic. Stale mu ale tato zahada lezela v hlave, nedala mu spati a tak zacal porovnavat udaje nalezene loupeznicke mapky se svou, novejsi mapou a ke svemu uzasu zjistil, ze patrne diky zmenam v zakreslovani map jsou udaje v nich oproti sobe castecne posunuty. Vratil se tedy na ono jiz zname misto z loupeznicke mapy, odmeril rozdil mezi mapami a vyrazil na nedaleke, posunem map nove zjistene misto. Jestli tam vsak onen loupeznicky lup nasel nevime. Pri jedne pochuzce jej totiz nimrodi Falke a Henke z Kunratic nalezli v lese mrtveho. Patrne se diky chatrnemu obuti ze skaly dolu zritil. Mapku ani bohatstvi u sebe pry zadne nemel, ale na leve dlani malo zretelny napis
S 50 48,XXX V 014 25,XXX a v pravé ruce křečovitě svíral tento malý lísteček:
Poznamka autora: Jelikoz se jedna o povest, pripadna podobnost postav ci mist je ciste nahodna!
Nabidka: Pokud by nekumu cinilo problem z listingu potrebne udaje ziskat a presto by se rad do terenu za loupeznickym pokladem vydal, nabizim nasledujici moznost. Pokud mi e-mailem z meho profilu zaslete Vasi fotografii u kamenne podkovy na namesti v Ceske Kamenici, napovim Vam, jak souradnice puvodni loupeznicke mapy z listingu zjistite. Tuto fotografii po pripadnem nalezu pak pripojte i k Vasemu logu.
Jeste upozornuji, ze kontrola souradnic nize je na puvodni souradnice z loupeznicke mapy, ktere zjistite z povesti vyse, tedy pred posunem, kterym je tyto souradnice potreba upravit pro zjisteni skutecneho mista ukrytu pokladu!
