Samostatnou kapitolu v dejinách Chráštovic si
zaslouží její nerostné bohatství, predevším uhlí,
jehož využívání je spojeno s 19. stoletím.
Nejstarší zmínky o dolování pocházejí ze Zpráv obchodní a
živnostenské komory v Plzni v roce 1858. Tomu odpovídá i
profese nekolika obyvatel Chráštovic pri scítání lidu v roce
1869, kdy je nekolik mužu uvedeno jako „havíri v
uhelných horách“. V roce 1890 se uvádí dul JOSEF se 4
delníky, který byl otevren nad obcí smerem do Velké Cerné Hati.
Dolování uhlí v Chráštovicích prošlo nekolika etapami
a svoji konjunkturu zažilo od dvacátých let dvacátého století.
Byly zde otevreny šachty jménem BARBORA, KAREL a JOSEF.
Dul JOSEF
V únoru 1921 byly zahájeny práce pri otevrení dolu BARBORA na
pozemku císlo parcely 853 p. Heinze v Chráštovicích cp. 1
spolecností Ludvíka Volína a bratrí Ferdinanda a Jirího Dostála,
kterí však výtežek prohýrili a opustili dul s dluhy dne
30. ríjna 1922. Pracovat prestali již 27. kvetna 1922.
Jmenovaným melo ublížit také to, že posílali po
železnici uhelné moury do Rakous. Ty se po ceste vznaly a
nekolik vagónu shorelo. Tím vznikla veliká financní škoda,
kterou museli odesilatelé zaplatit. Ve tricátých letech píše
Kralovický obzor, že „uhelný dul u Chráštovic
zahájil opet težbu, arcit v menším merítku, ale uhlí z
neho teší se chvalné povesti.“ Také regionální
místopis Františka Zetka zminuje, že „v dolování
se vystrídalo nekolik majitelu, jakmile prišli na vodu,
dolování zanechali, ackoli je uhlí dobré jakosti.“
Nejvetšího rozmachu dosáhla težba za druhé svetové
války, k níž se vztahuje následující stat od Václava
Prusíka, který v dolech pracoval.
„V roce 1938 po
odtržení pohranicních území (mostecké, sokolovské a nýranské
pánve) od naší republiky bylo zapotrebí hledat nové zdroje
težby uhlí. Proto bylo zapocato spolumajiteli p. Karlou Holou
a jejím synem JUDr. Vojtechem Holým s hloubením težní jámy u
zahrady Jánských, kde však pro velký prítok spodní vody
musela být práce zastavena. Po pocátecních nezdarech se celý dulní
areál prestehoval do míst, kde se již dríve težilo.
Dolovalo se cerné kamenné uhlí. Prumerná síla sloje byla 85 cm,
hloubka dolu 14 m. Soucasne bylo zapocato s hloubením nové
težní jámy nového dolu s názvem Kamenouhelný dul KAREL asi o
150 m níže. Nový dul sestával z jedné težní a vetrné
jámy, jeho hloubka byla 28 m a s težbou bylo zapocato v prvním
pololetí 1939. Podmínky byly znacne obtížné pro velký prítok
vody. Na povrchu byla jedna težní vež drevené konstrukce
14 m vysoká a pak drevené budovy, a to kancelár, strojovna, pro
mužstvo ubytovna a skladište. Pred nastehováním
zamestnancu nového dolu „KAREL“ v Chráštovicích
zacali s težbou uhlí na dole „JOSEF“ Václav Puta a
Jan Vandrovec s novými spolecníky p. Stoklasou a úcetním Oldrichem
Nápravníkem v poctu asi 8 zamestnancu. Uhlí bylo dodáváno drobným
spotrebitelum z okolních obcí. Dul ukoncil svoji cinnost v roce
1945. Na novém dole KAREL se težilo vrátkem remenovým,
poháneným lokomobilou, která pohánela též dynamo pro
elektrické pumpy. Pro cerpání vody se používalo pulsometru a
elektrických pump. Osvetlení bylo karbidové. Težba se
provádela dvema klecemi na vozíky o obsahu 3,5 q uhlí.
Vytežené uhlí se trídilo traslavými síty rucne pohánenými.
Težební pomery ztežovalo bobtnání spodku a velmi
špatné stropy, které nedovolovaly pravidelnou prípravu a
dobývání. Sloj bývala nepravidelná a mela velmi cetné poruchy.
Odbytové pomery byly velmi dobré a dul mel pro kralovický okres
znacný význam. Nevýhodou byla velká krehkost uhlí, které velmi
špatne snášelo vagónovou dopravu. Uhlí pro drobné
spotrebitele rozvážel po okolí autem p. František
Zeman, autodopravce z Kralovice. Vlastních povozu podnik
nemel.
Komercne byl dul KAREL veden podnikatelem JUDr. Vojtechem
Holým a úcetním, technicky závodním inženýrem Ing. Jasanem a
dvema dulními, Františkem Kutinou a Antonem Klementem.
Zamestnáno bylo v podniku v prumeru kolem ctyriceti pracovníku. Dul
ukonci svojí cinnost pro obtíže – velké množství
vody a špatné geologické podmínky – v cervnu 1942.
Odešli též závodní inženýr se dvema
dulními.
Dul KAREL
Vetšina zamestnancu odešla pracovat jinam a
zbytek pracovníku pod vedením nového závodního inženýra z dolu
Tlucná u Plzne a nového dulního Rudolfa Kauckého zacal s hloubením
nové težní jámy na Prantích, v prilehlé kotline, kde se
již dríve také težilo. Po vyhloubení težní jámy v
hloubce 9 m se prišlo na uhlí, a tím zacala težba rucní
vrátkem. Pracoval zde asi 20 zamestnancu. Težilo se zde asi
tak rok.
Pak byla vybudována asi o 200 m níže štola, kde
se jezdilo vozíky až na povrch. Težilo se zde uhlí, v
malém množství lupek, který byl prorostlý malými žilkami
uhlí, a proto se jednak pro malé množství a pak dále pro
znecištení nehodil ke keramickému zpracování. Uhlí se zde
težilo až do konce války, tj. do konce roku 1945.
Záverem lze ríci, že cást kralovického okresu po celou
dobu války byla zásobena pomerne dobrým uhlím, že zde byli
zamestnaní lidé, kterí by jinak museli na práci do Ríše.
Chráštovický katastr má i další nerostné bohatství,
jako napríklad
ložiska okru na severní cásti pri ceste do
Kalce.“
O krabicce:
Na úvodních souradnicích zaparkujte geovozidlo, prohlédnete si
kaplicku a pokracujte radeji pešky dále na STAGE1 a
STAGE2.
X = STAGE1 - dul KAREL
Y = STAGE2 - dul JOSEF
FINALE: N 50° 00.(X-2)(Y-1)(X)' E 013° 20.(Y+1)(X-2)(X-2)'
Na lov mužete vyrazit ve dne i za tmy. Pokud se rozhodnete pro
nocní variantu pridejte si do výbavy 
.