V sedle, mezi horami Milesovkou a Kletecnou,
vedla jiz od pradavna kupecka cesta vedouci z Cech do Saska.
Nebývalo tu vsak prílis bezpecno, nebot jak to tak v chudém kraji a
vhodném terénu bývalo zvykem, docházelo zde k loupezivým prepadum.
To sedlo nese podivné jméno - Paskopole (nemecky Paschkopole).
Jméno údajne získalo od dvou bratrí, loupezníku - Paska a Pola,
kterí byli postrachem kupcu v sirokem okolí. Své sídlo meli tito
bratri na nedalekém hrade Ostrý, ze kterého vyrázeli na loupezivé
prepady casto práve do tohoto horského sedla.tady
Pasko, starsí z obou bratru, byl odváznejím a
obávanejsím Pola. Vypráví se, ze jednou se je Lovosickým podarilo
vycíhat v úkrytu u horského sedla. V nastálem boji byl Pole zajmut.
Pasko vsak svým pronásledovatelum unikl. Pole byl odsouzen k smrti.
Prislo jitro toho dne, kdy mel být Pole ze zaláre za mesto k
sibenici odveden. K zalári prisel modlící se mnich s krízem a
ruzencem v rukou, aby poskytl odsouzenému poslední útechy. Stráz
jej vpustila do zaláre. Mnich se za nedlouho od vezne vrátil a
rychle odesel. Brzo na to byla stráz vystrídána. Za chvíli po té
vysel z vezení dalsí mnich a vázným krokem se vzdálil. Stráz mu
nevenovala pozornost domnívajíc se, ze to byl veznuv duchovní
utesitel. Kdyz umírácek zaznel a kat vezne prisel odvést na
popravite, nasli zalár prázdný. Na zdi bylo krídou napsáno: Pasko
zde byl. Odvázný Pasko mel pod vrchním reholním rouchem druhou
kutnu a tak svého bratra osvobodil. kes
Oblast Paskopole je téz známá mezi mineralogy
jako významné naleziste augitu. Augit je zelenohnedý az cerný
minerál ze skupiny jednoklonných pyroxenu. Je to slozitý
hlinitokremicitan vápníku, horcíku, zeleza, sodíku a titanu, t = 6,
h = 3,3-3,5, který tvorí krátce sloupcovité, hrube tabulkovité
krystaly, tvorí také zrnité agregáty. Praktické vyuzití vsak tento
nerost nemá.nenajdes
Postupem casu se na dva loupezive bratry zcela
zapomnelo a tak zustal jen nazev sedla. V dnesnich mapach jej
naleznete spise pod nazvem Paskapole, to lidova tvorivost udelala
sve zkomolenim souslovi Pasko a Pole.
Literatura: Wikipedia; J.R.Tesar-"100
Povestí z Litomericka"(1926); Vladimír Hulpach-"Zlatá
kvocna"(1979).