Karel ku Knezmostu kracel Letterbox Hybrid

 

Jak by mel vypadat listing, který se venuje Máchovi a jeho putování krajinou, kterou nyní nazýváme „Ceský ráj“?

Jiste by se slušelo popsat (a tudíž dokola opakovat) Máchovu zálibu v peším putování a jeho lásku k romantickým zríceninám (kterých není v Ceském ráji zrovna málo). Však také témer na všech zdejších zríceninách najdete nejakou stopu  po Máchove putování, kterou se místní pruvodci náležite chlubí. Také by se slušelo napsat, jak tato krajina zapusobila na duši tohoto básníka a co vše se pozdeji pretavilo do jeho tvorby. Nebot od Ceského ráje není daleko do Mladé Boleslavi, kde se (mimochodem - na finále jedné místní multicache) na popravišti naplnil osud „otcovraha Hynka“, který byl predtím uveznen v mladoboleslavské veži (mimochodem – místo nekolika geoeventu). A protože od Boleslavi je to kousek do Katusic, tak by se ani nemelo zapomenout na pohnutou historii rukopisu Máje, který zde byl po léta ukryt na statku.

Ano, to by byl jiste ten správný listing – turisticky barevný , plný „maturitních“ informací a špetkou nezbytného patriotismu. A predevším listing neskonale nudný, který by nikdo necetl.
Proto to radeji zkusíme jinak. Kdo by však lacnil po zmínených faktech, necht klikne na výše uvedené odkazy, které ho dovedou na více ci méne seriózní zdroje.

Takže jinak (nicméne minimálne ješte dva odstavce to bude nuda):

Trochu (možná více) se zapomíná, že Mácha byl taky jenom clovek – tedy nejenom rozervaný básník s „mediální image“ zachmureného romantika. Nejenom prukopník ceského literárního softporna.  K priblížení a k „zlidštení“ Máchy necht prispeje následující text, který byl vybrán z jedné literární studie (K problematice sekundárních pramenu aneb je Hindl hodnoverný? - Kubik et al., scripta FF UK, 1996 - jiná studie téhož autora) 

 Ano, v písemné pozustalosti Eduarda Hindla (blízkého Máchova prítele z Kláštera nad Jizerou) existuje pomerne málo známý popis cásti jednoho putování Máchy a jeho prátel – úsmerná historka, která se odehrává práve na Valecove (a kousek od nej) v roce 1833. Puvodní psaný materiál byl ve špatném technickém stavu a cást textu se nedochovala, proto bude uveden komentovaný výpis s rekonstrukcí od prof. Kubíka z výše uvedených skript (komentár prof. Kubíka je uveden tucne).

 

Z Kláštera se naše kumpanie (Hindl, Strobach a Mácha) vydala po malebném dreveném mostku pres reku Jizeru ku Hradišti Mnichovu (most pozdeji v roce 1909 nahrazen  hliníkovou konstrukcí).  Mestys však minuli jsme obloukem, neb tam toho casu mnoho vojska ubytováno bylo a snad i kanonáda ci co se od zámka ozývala (shodou okolností se zde zrovna konala schuzka Svaté aliance za úcasti císare rakouského Františka I., ruského cara Mikuláše I. a pruského prince Fridricha Viléma).

Cestou ku dvoru poplužnímu v Bosni jsme potkali notne motajícího se vagabonda, nejspíše místního tuláka, jenž však tuze velké znalosti o místní krajine a historii mel a Máchovi ihned padl do oka, rovnež i díky faktu, že disponoval ucenými knihami a predevším lahví výborné mandlovice. Tento muž rovnež od bosenského šafáre dvora poplužního další tri lahve koralky vyprosil, címž padl do oka i mne a Strobachovi.  Posilneni lahodným mokem pojali jsme romantickou myšlenku prespati na vrcholu hory „Mužský“ a vyjeviti pak krásu ranního rozbresku této malebné krajiny (jak vidno, Hindluv rukopis je charakteristický nadužíváním adjektiva „malebný“). Cesta na vrchol hory a následná konzumace zbytku zásob byla nadmíru zábavná

Ranní rozbresk byl z pocátku trudný, chladný a ponurý. Šafárova pálenka se ukázala být darem danajským. Však o chvíli pozdeji se zvedla mlha i teplota, mysl se zbystrila a my byli svedky vskutku malebného úsvitu.  Mé spolecníky ohromil natolik, že pronesli rec, jež nyní zaznamenávám:

Mácha se postavil, zahalil do svého bílého plášte a pravil mocným hlasem:  „Na pulnoc a vlevo k východu leží v dálce ve velikém pulkruhu hory a temnomodrý stín strídá se po velebných stupních techto s rudožhavým svetlem prvního slunce. Z hluboké nížiny táhne se pozvolna vzhuru až ke své ohromné výši a na jejím dalekosáhlém hrbete strídají se od paty až ku polovici její výše zelená pastvište se zlatem v dlouhých sloupcích dozrávajícího obilí. Od polovice jsou však rozlehlá pole lemována temnými lesy, rovina, po níž se ourodná pole s kvetoucími lucinami strídají.  Tak jest tato rozkošná krajina kolkolem uzavrena, po níž ted smutné oko jinocha se rozhlíží.“

Neznámý tulák pak vyjevil kostrbatou sloku:  „Náš to kraj, kde Trosky slavné v blankyt nebes hrde cní, na dukaz, kde z doby dávné Sasíci sen vecný sní“

(Vypravec této básne nebyl nikdy spolehlive identifikován, ac jde bezesporu o existující osobu. Jeden z mála zachovaných pramenu, který by nás mohl k této osobe zavést,  je sborník básní z roku 1861 „Vínek na hrob Fortunata Durycha“ – tiskem Josefa Zwickla v Mladé Boleslavi - kde je výše zmínená básen otištena, jako autor je však uveden pouze jistý „Vácslav“)

Strobach: „Od žaludku je mi divne a je tu zima až hanba!“

 Strobach pak vskutku celé dopoledne jak stena bílý byl a ani z prohlídky ruin hradu Valecova, kam jsme se z hory Mužský vrátili, se príliš neradoval. Lehl si do trávy, hlídaje naše tlumoky a spal. Mácha mezitím bravurne nacrtl skicu hradu od východní strany. Poté se naše kumpanie vydala znacenou poutní stezkou smerem ku Knežmostu. Strobach ožil, neb tulák pravil, že tam je nadmíru dobrá krcma.

Za nejakou chvíli, kdy jsme prošli skalní príbytky chudiny (chudina tato se "skaláky" sama oznacovala), poté skrz louku do ouvozu a naproti nahoru po ceste, jež doleva na mýtinu zatácela, zkrátka po chvíli, kdy jsme již od hradu byli ponekud vzdáleni, poutní stezka náhle prudce zatácela doprava (dalo se jíti i rovne po neznacené ceste, ta však dle našeho neznámého prítele pouze ku místní hájence vedla).

Na tomto míste prudkého zákrutu, kde po levé strane i malebné skály a skalky se rozprostíraly, Mácha najedou zastavil a prudce oddychoval. Ac znám jako neúnavný poutník, kterému velké vzdálenosti za den necinily nijakou obtíž, nyní skutecne vypadal jako na konci svých sil. Schvácen, došel až na okraj masivu onech skalek, jež pekne se kupily  v rade jedna za druhou, zde zastavil se a položil do trávy svuj tlumok. Pak horecne se v nem prehraboval, aby nakonec s tvári notne zachmurenou a se smutnym okem jinocha vytáhl z hloubi radu težkých pískovcových kamenu.

Tu Strobach propukl v  smích a hlasite na všechny strany kricel neumelou básen: „Karel ku Knežmostu krepce krácel, valouny valecovské ve vaku vlácel…“

Strobach, ta šelma, když u tlumoku v kocovine se válel, v žertu pridal Máchovi tento hutný náklad.

Nu nakonec jsme se smáli všichni - i Mácha, který z tech valounu malou vežicku zvaný „mužík“ na skalách vystavel. Náš potulný prítel nám pravil, že dle povestí je tento soubor skalek tajuplným místem, kde po nocích prízrak žlutého ohnivého zajíce se zacasto zjevuje.

Inu, strávili jsme na tomto malebném míste veselý cas. Poté, již bez dalších pozoruhodností, jsme se vydali ku Knežmostu.

Strobach se celou cestu polohlasne chichotal svému kousku, tedy až do chvíle, kdy zjistil, že Mácha na onech skalkách, pod ty navršené kameny, Strobachovi cestovní krabicku se zápisníckem jako odvetu schoval. A jelikož se pro ní již nevracel, leží tam nepochybne dodnes.

(B. Tester - jeden muj doktorand v rámci své disertacní práce na základe uvedeného textu tuto trasu prošel a skutecne našel cosi jako fragment pyramidky z pískovcových balvanu – viz uvedený plánek. O nálezu krabicky se však nezminuje)

 

Nu, co dodat? Snad se najdou jiní, kterí se o nálezu krabicky zmíní…

     Výchozí souradnice vás zavedou k pametní desce, která je venována práve Máchovi. Odtud se malebnou procházkou  - skrz bývalé zimovište husitských vojsk a za casu Máchy pak "príbytky chudiny, jež skaláci se nazývali" - dostane na louku s rozcestníkem (viz waypoint - trailhead), odkud již zcela snadno dle slovniho popisu v listingu (tj. vydat se smerem ku Knezmostu) a dodaneho plánku jiste neštastnou Strobachovu krabicku najdete. Pyramidku z kamenu odvál cas, hledejte tedy dle plánku a hintu. Krabicka je malá (rozumej small), vejde se tam akorát tak povestné letterboxové razítko, tak ho prosím neodnášejte, at nám letterbox zustane letterboxem (a aby vás po nocích nestrašil ohnivý zajíc)

    Preji príjemnou procházku provázenou peclivým pátraním po pokladu :-))

V nekterych (4 z 8) krabickach jsou indicie pro bonusovy event - nezapomente si je opsat! Ostatni cache vcetne eventu (bude publikovan zacatkem unora 2011) najdete zde:
Snilek, Macha v Raji, Vecerni vyrazeni, Poutnik, Strasny lesu pan, Bily plast, Litomericke vzpominky, Byl pozdni vecer