Permonici v
pivovaru
Že je
pivo pradávným nápojem, kterým havíri zavlažují po práci
vyschlá hrdla, o tom snad nikdo nepochybuje. Když ve Slezsku,
v druhé polovine devatenáctého století rostly težní veže
šachet, rostly s nimi i hospody, harendy a kantýny, kde se
podávalo pivo. A jako šachty potrebovaly stále víc a více
havíru, tak i hospodám bylo treba dodavatelu a výrobcu piva a tak v
kraji pribývaly pivovary. Jedním z nich byl i ten Meštanský
v Karviné, který pak koupil a rozšíril hrabe Larisch –
Mönnich. Nejen o jeho rozšírení a o tajemství, proc jeho
pivo tolik havírum chutnalo, vypráví tento príbeh.
To, že
pivo nemelo pri práci v dole co delat je jasné, ale víte jak to
mezi havíri chodí, tu se primhourí oko na tím, tu se nejaké
narízení obejde a tu se i nejaký ten zákaz poruší. A
když se nejaký zákaz porušuje casto, tak se casem z
toho stane pravidlo a na zákaz ci narízení si už nikdo ani
nevzpomene. Tak tomu bylo i s pivem, které si havíri nosili sebou
do šachty, které se tehdy ríkalo Jáma císlo osm. Byla to
šachta nová, její historie nebyla delší trí let a jak
už víme, v té dobe nemela ani porádné jméno. Teprve o mnoho
let pozdeji získala jméno Františka. Zrovna se budovala
težní vež a v podzemí havíri dokoncovali výdrevy chodeb
spojujících v tom míste již dríve vyhloubené jámy se jmény
Pomocná a Karolína. O pauzách, o svacince spláchli pivem s bandasky
uhelný prach, zapili chleba se špekem a hned se jim lépe
pokracovalo v práci. Mnohé hospody mely otevreno i casne zrána, aby
si mohli havíri pred šichtou nechat nacepovat zlatavý mok do
bandasek.
Dokoncení príbehu si budete
moct precíst až po tom, co najdete kešku stejného názvu
ze série Ostravský geokahan. To se vám bude taky hodit pri
luštení keše OGK32 Ostravsky geokahan.
