Šlotava je
cást obce Budimerice ležící v okrese Nymburk ve Stredoceském
kraji. V místní cásti je evidováno 57 adres a trvale hlášeno
je zde 131 obyvatel. Jméno pochází asi z nemeckého Schlotter
– bahno.
Z historie
Na
míste dnešní Šlotavy stály v první polovine 16.
století a možná již dríve dva dvory, jež byly
majetkem mesta Nymburka. Vetší ze dvoru koupili
Nymburští od Jakuba Velehradského a užívali ho až
do konce 18 století. Výnosy ze statku patrili nymburskému
kostelu.
V zemských deskách se roku 1545 uvádí následující
celed: šafár Václav s manželkou, dcerou Anežkou a
synem Matoušem, pohunek Václav Kucera, pak nový šafár
Kokeš s manželkou, Anka, dcera Floriarina, pohunek
Hykeš a Vanek.
Menší dvur prodali Nymburští Trineckým z
Ronova na Roždalovicích. Roku 1545 byl správcem dvora pan Jan
ml. Krinecký a platil z nej Nymburským rocní poplatky. Již v
roce 1547 byl ale menší statek Nymburským odnat pro vzpouru
a pripadl Podebradským. Na vetší statek se vtahovala milost
a nymburským zustal jen proto, že výnosy z nej pripadaly
církvi. Dalším majitelem menšího statku byl roku 1553
Karel Krinecký a roku 1564 se majitelem stal Jindrich Krinecký. Po
jeho smrti roku 1595 statek pripadl vdove po nem - Barbore Krinecké
z Žerotína na Roždalovicích . V první polovine 17.
století pak náležel rytíri Mikuláši Zajíckovi z
Hoštálkova a jeho dceri Eve Pernoldové. Roku 1672 se zde
uvádí Jan Fridr. Tyglic. Zrejme ve stejném roce dvur kupuje
nymburský rychtár Václav Kveton z Rosenfeldu aby jej již po
dvou letech prodal nymburské obci, která nakonec oba statky
spojila.
Dvur zustal i nadále poplatný a robotní královské
komore Reka Mrlina byla duvodem sporu našich usedlíku s
vrchností. Z roku 1564 se dochoval dopis – odpoved
nymburských na stížnost Jindricha Krineckého. Ve sporu
šlo o rybolov na Mrline - šlotavští meli za
to, že od nepameti kus Mrliny dedicne náleží k jejich
dvoru a podle toho také reku chránili. V záznamech z roku 1564 se
dochovala zpráva o tom, jak: „Zajícek si stežoval u
mestské rady, že úredník šlotavský s drahným poctem
lidí se zbranemi a oštepy k nemu prišel, když v
rece Mrline od Nymburských najaté ryby lovil a porucil mu odevzdat
rybárské síte i ryby“.
Dusledkem této stížnosti zrejme bylo urcení
poplatku vrchnosti 9 kop 20 grošu za užívání reky. Mimo
jiné se dochoval také doklad z roku 1682 v nemž rychtárové a
sousedi z Budimeric, Netrebic a Rašovic žádali, aby
byli zprošteni poplatku z reky Mrliny, protože
„reka na pamet lidskou bahny cervenými zpenena jest a oni ani
lapáním ryb a rakuv ani jinak užívati jí nemohou“.
Zdroj: internet,
František Mikolášek - Staré pameti osad soudního
okresu nymburského
K samotné keši
Keš je
jednoduchá drive-in velikosti mikro, s výhledem na vesnickou
náves smerem východním a dum, ve kterém jsem strávil první rok
svého života smerem severozápadním (ten s tou obrovskou
brízou na dvore). Pri vyzvedávání budte opatrní, náves bývá po
vetšinu dne prázdná, ale zdání obcas klame.
V keši není tužka!