Drevený permonik
Když kamarádi vyprovodili Francka Sykorku do penze tím, že ho vyvezli na uhelném vozíku ze šachty a když mu samotný pan naddulní potrepal pravicí, uvedomil si, že tak, jak mu vždy, když byl dole v podzemí chybela príroda, les a jeho milované sýkorky, že stejne tak, když si toho všeho bude moci nyní užívat dosytosti, že stejne bolestne mu bude chybet podzemí.
Prvních pár dnu, co už nemusel do práce, strávil v lese. Jenže pak zašel za kamarády, tu do kantýny, tu do nejaké harendy, aby si alespon trochu zavzpomínal. Ale uspokojení mu to neprinášelo. Smutne sedával v kulne za domem, díval se na svuj kahan i kylof, díval se na predmety, které mu pripomínaly dny minulé, které se už nikdy nemely vrátit. Jeho dobrotivá paní mu podstrojovala dobrým jídlem, ale ani to ho netešilo. Nekdy se dokonce jídla ani nedotkl. “Co si to za havira, jak jiš jak vrabec?!”, durdila se Sykorkova žena v takových chvílích. A on odpovídal: “Šak už nejsem havir…” Jednou také mezi nimi probehla taková debata, když Francek Sykorka vyhrknul: “A ani sem nikdy žaden havir nebyl! Bo každy havir aspon raz za život potka Permonika, a ja sem ho nikdy nepotkal!”
Dokoncení príbehu si budete moct precíst až po tom, co najdete kešku stejného názvu ze série Ostravský geokahan. To se vám bude taky hodit pri luštení keše OGK32 Ostravsky geokahan.
