Pri prochazce ci projizdce pro kesku se dostanete do míst, kde
jeste pred valkou staly chalupy, zili lide a byl tu prechod pro
peší k sousedum. Po válce se postupne osady vysídlily a
zbouraly, nebo postupem casu spadly.
Dnes v místech najdeme zbytky základu a zdiva, i sklep. Leckde
jsou staré ovocné stromy.
I za úcasti ceského ministra zahranicí se na Böhmerweg, tedy tak
recené staré Ceské ceste 5. cervence 1997 otevíral cerstve obnovený
Frischuv most - Frischen Brücke. Hranicní prechod v Gsengetu pro
pesi a cyklisty je casove omezen na letní období, kdy do
Prášil jezdí i šumavský ekoautobus.
Samoty vsi, dnes uz zaniklé, lezely jakoby nazdarbuh rozhozeny
po drsné královácké pláni, u cesty k hranicnímu mostu pres
Marchbach (Prásilský potok). Pravdepodobne patrily obchodnické
rodine Frischu, kterí sem prisli v roce 1772 z Bavorska. V jednom z
domu byla hospoda.
Lehký zivot tu vsak asi nebyl. Ríkalo se prý: vsím byl bych rád,
jenom ne psem v Hartmanicích, tazným volem ve Stodulkách a zenou na
Gsengetu. Az roku 1922 bylo novým zákonem zakázáno zenám konat
tezkou lesní práci. Nuse na zádech plná cerstvé trávy vázívala i
tak az 75 kilogramu. V kazdém ze sedmi zdejsích stavení bývával
tkalcovský stav a zima tu byla pro necelých tricet místních
obyvatel na Sumave snad nejdelsí a nejtuzsí. Deti pritom chodívaly
az do prásilské skoly. Kus výs nad Gsengetem stála ostatne dnes
také uz dávno zaniklá osada Horní Zdánidla , obecne tu zvaná Horní
Gsenget se 24 chalupami, kde bývalo snehu jeste o neco víc. První
napadl casto uz o Vsech svatých a zustával lezet az do konce dubna.
To uz pod závejemi rostla tráva, o to syteji zelená, kdyz na jare
roztály. Struhou po celé délce vsi proudila voda, chránená tu
starým zvykovým právem, které posuzovalo její znecistení ve struze
stejne prísne jako travicství studen.
O tom, kdy ta cesta z Cech do Bavor - ci z Bavor do Cech -
vlastne vznikla, nevíme. Kdysi tu lidé poprvé presli "pres hory", z
údolí Vydry a mladé Otavy do údolí Rezné (Regen) a po staletí
kráceli tou stezkou peší i soumari. Nálezem hrotu kopí ze 6.
století, tedy z doby merovejské, byl poprvé vymezen casový prostor
na této prvé z cest mezi Javorem a Luzným. Krátce po roce 1000 n. l
pouzil té stezky i svatý Vintír, snad ji dal i místy vyspravit pro
prepravu soli ze svého domovského klástera v Niederaltaichu na
Dunaji k nám do Cech. Práve jím iniciovaná trasa byla i jakýmsi
úvodním momentem k osidlování Sumavy vubec.
Když komise složená z ceských i bavorských úredníku
opatrila ve smyslu úmluvy z 3. brezna 1764 zemské (nikoli státní)
hranice hranicními kameny, byl následne sepsán protokol a zhotoven
podrobný plánek prubehu pomezní cáry, upresnené ješte
pozdeji spolecnou pochuzkou 5. srpna 1772. V souvislosti s touto
pochuzkou dal pak hrabe Kinsky zrídit na míste zvaném "am Gsenget"
pet selských stavení a v kupní smlouve novým obyvatelum výslovne
zakázal lov, rybarení, chytání ptactva, seškrabování smoly a
pálení milíru. Hartmanická cesta je tu zvána "Alte Straß".
Dochovalý Josefský historický kámen se nachází jihovýchodne od
hranicního prechodu Gsenget, nese letopocet 1772 a nad ním je obraz
ceského dvojocasého lva na jedné a bavorského modrobílého routoví
na strane druhé.
Jméno Gsenget znamená cesky asi tolik co Spálenec: "sengen" v
Cechách alespon znací " páliti, praziti".
Cerpano z Zanikle obce a
Kohoutí
kríž