Vrazova vyhlidka – Vraz vista Traditional Geocache

Vetsine lidi uz dnes jmeno Vraz nic nerika, snad tedy tahle keska prispeje k tomu aby tato vyjimecna osobnost nebyla zapomenuta.

Most people Vraz name means nothing, then perhaps this cache will help to ensure that these outstanding man have not been forgotten.

23.6.2011 byla ukradená kes obnovena.

23.9.2011 byla ukradená keš obnovena.

23.12.2011 byla ukradená keš obnovena.

Legendární ceský cestovatel Enrique Stanko Vráz navštívil na prelomu 19. a 20. století místa, která jsou i dnes vrcholem exotiky. Presto ho nejvíc uchvátil pohled na soutok rek Vltavy a Labe z místa na melnickém vršku, kde byla pri úprave silnice v tricátých letech postavena Vrázova vyhlídka.

Legendary Czech explorer Enrique Stanko Vraz visited at the end of 19 and early 20 Century places that are still top of exoticism. Still, he liked the most view of the confluence of the Vltava and Labe from this place.

Kudy a jak na kešku:

Stavba vyhlídky je bohužel už dost ohlodaná zubem casu a vandaly, polovina lavicky je ulomená, nahore uprostred zbyl jen melký výklenek po puvodní pametní desce, kterou už dávno nekdo ukradl.

Vrázova vyhlídka je místo dost navštevované, mudlove sem chodí na procházku, vencit psy, randit, kourit, chlastat, fetovat, sprejovat a kochat se krásnou vyhlídkou - proste každý se tu baví jak umí. Pri odlovu proto budte opatrní; abyste nebyli nápadní dlouhým hledáním použijte nápovedu, od toho tu je.

Pro odlov není treba lézt po vyhlídce, ani rozebírat okolní zdi, ani rýt v zemi!

How hunt this cache:

For the cache you can get different ways, it's just a short walk from downtown Melnik

Vraz vista is a place much frequented by Muggles. When hunting, be careful. You are not conspicuous long search, use hint.

For hunting is not necessary to climb the vista building structure, or disassemble the surrounding walls, or dig into the ground!

Kdo byl Enrique Stanko Vráz?
Who was Enrique Stanko Vraz? (visit link [EN])

Enrique Stanko Vráz je falešné jméno, které si sám vymyslel a pod kterým (mimo ješte jiná jména) žil a jezdil po svete nejzáhadnejší z ceských cestovatelu. Díky jeho knihám dodnes presne víme, kde všude cestoval ale témer nic nevíme o nem samotném. Svuj skutecný puvod, své rodice a své pravé jméno po celý život peclive tajil dokonce i pred vlastní manželkou a detmi.

Narodil se podle ruzných verzí 18. 4. 1860 bud v bulharském meste Trnovo, nebo v polském (tehdy halicském) Tarnowu
Zemrel 20. 2. 1932 v Praze
Jeho matka byla Ceška, jisté je, že byl vychován v ceské reci, k Cechám se vždy hlásil jako ke své vlasti.

Ve svých dvaceti letech, v roce 1880, odjel pres Španelsko do Maroka, po ceste Saharou se 1883 prepravil do Gambie, od jara 1885 do podzimu 1887 podnikal ze Zlatonosného pobreží výpravy do vnitrozemí, pritom krátce navštívil Sierru Leone a Libérii, neúspešne se pokoušel proniknout do legendárního mesta Timbuktu. Na cestách onemocnel a dvakrát se zotavoval na Tenerife.

V letech 1892-93 uskutecnil cestu napríc rovníkovou Amerikou: od ústí reky Orinoko na peruánské pobreží. Predtím již navštívil ostrov sv. Tomáše, Guadaloupe, Martinique, Trinidad a Venezuelu.

Již v roce 1895, po prvním prednáškovém turné v ceských zemích, se z Ameriky znovu vydal na nárocnou výpravu - cestoval po Japonsku, Cíne, do Západní Indie, na Jávu, Bali, Lombok, Celebes, Halmahéru, Molukky, Novou Guineu, Sulu, Borneo, dále na Cejlon, Aden, pres Suez do Itálie a do Cech.

Po snatku s dcerou ceského nakladatele v Chicagu Vlastou Geringerovou (prosinec 1897) podnikli spolecnou cestu do Mexika. V roce 1899 jej bourlivými událostmi (povstání boxeru) opet zlákala Cína. Odjel 1900 do Pekingu, odkud pak pokracoval pres Mandžusko do Vladivostoku, plavil se po Amuru, projel sibirskou dráhou do Evropy a z Nemecka se vrátil do Spojených státu. Své cestovatelské putování uzavrel opakovanými cestami do Latinské Ameriky - v letech 1903-04 navštívil Brazílii, pobreží Chile, Peru, Paraguay, Ecuador a památky predkolumbovských kultur v Mexiku a strední Americe.

Vynikající roli sehrál Vráz v našem prvním odboji; s dr. Alešem Hrdlickou otevrel T. G. Masarykovi cestu k americkému prezidentovi Woodrow Wilsonovi a tak se zasloužil o uznání samostatnosti Ceskoslovenska v roce 1918. Pomohl totiž Wilsonovi k volebnímu vítezství, dobytému hlasy Cechu a Slováku, které Vráz prakticky všechny získal pro Wilsonovu stranu na nescetných prednáškách v nejruznejších místech USA.

Krátce po vzniku Ceskoslovenska Vráz presídlil i s rodinou do Prahy a posledních deset let svého života strávil prevážne v Cechách. Bydlel v podnájmu v Delnické ulici v pražských Holešovicích. V léte se jezdil lécit do Podebrad a obcas jel s celou rodinou na krátkou návštevu do Ameriky. To vycerpalo jeho financními prostredky a v malých, závistiplných pomerech pri velké konkurenci nemel zdaleka takové úspechy a príjmy, jaké ocekával. Byl stále velkým vlastencem a ackoliv byl cestovatelem i fotografem vynikajícím a jeho snímky jsou perfektní a unikátní, cizina o nem neví, protože své cestopisy publikoval jen cesky!

Domovem byl strídave v Cechách a ve Spojených státech (mel americké obcanství), 1921 definitivne presídlil do Prahy. V roce 1921 mu byla amputována levá ruka, a to pro težkou infekci, kterou chytil na cestách v rovníkové Americe, která se casem zvrhla v rakovinu. V posledních letech života se navzdory zdravotním problémum venoval predevším prednáškové cinnosti a sepisování svých cestovatelských pozorování (ne všechny zamýšlené spisy dokoncil a publikoval). O svých dobrodružných cestách mnohdy ohrožujících jeho zdraví i život proslovil nekolik tisíc prednášek v ceských zemích, Spojených státech, Holandsku i Vídni, promlouval do rozhlasu.

Prednášky doplnoval ukázkami z nekolika tisíc vlastních fotografií. Fotografovat zacal již v Africe a porídil radu unikátních záberu, na Tenerife se fotografováním dokonce i živil. Naprosto unikátní byly též jeho snímky z císarských palácu v Cíne. Z predmetu, které z cest privezl, byly porádány výstavy. Zajímal se o prírodu, spolecnost i každodenní život obyvatel, propagoval úctu k lidem odlišných ras. Prírodniny i etnografický materiál ze své sberatelské cinnosti sice musel používat k financnímu krytí nákladu svých výprav, nicméne jeho ctižádostí bylo rozširování ceských muzejních sbírek. Jeho dary pro Národní muzeum a pro Náprstkovo muzeum patrí ke sbírkovým základum techto institucí. Krome cestopisu psal také clánky do casopisu - Vesmíru, Kvetu, Národních listu, Zlaté Prahy, Svetozoru. Literární úroven jeho cestopisných lícení ocenovali významní soudobí spisovatelé.

Významnou osobností byla i jeho dcera Vlasta Vrázová (*1902), která žila i po Vrázove smrti v Praze, až Mnichovské události r. 1939 ji donutily Ceskoslovensko opustit, odjela do Ameriky. Po druhé svetové válce, v ríjnu 1945, privezla osobne do naší vlasti velkou financní a materiální pomoc "American Relief for Czechoslovakia", za což byla vyznamenána r. 1947 jako jedna z mála žen Rádem bílého lva, ale brzy nato po únorovém komunistickém puci r. 1948 byla zatcena, obvinena z údajné „politické cinnosti“. Nekolik mesícu byla veznena, až po ostrých protestech Americanu byla propuštena a vypovezena. Žila pak v Americe, zemrela r. 1989 ve svém rodném Chicagu.

Enrique Stanko Vráz zemrel v Praze 20. února 1932 a náhrobní kámen na Olšanských hrbitovech nese jeho ponekud patetické cestovatelské krédo: „Vždyt tam v dálavách svetu jen a jen na vlast svoji jsem vzpomínal, po ní toužil.“ Muž, který na jihoamerických rekách ozdobil svuj clun ceskou vlajkou a africkými pralesy krácel pod praporem s ceským lvem, takovým vlastencem opravdu byl.

Prameny informací a zdroj fotografií: