POPIS NÁMESTÍ:
Radnice cp. 1
Dnešní budova radnice dominuje na námestí východnímu bloku domu se zachovalým podloubím. Kolem poloviny 16. století došlo k renesancní prestavbe, z níž se zachovaly zvlášte mázhauzy v prízemí a v 1. patre, zaklenuté krížovou klenbou s hrebínky. Další osudy radnice urcil požár z roku 1765. Následovala vleklá obnova až do roku 1793, tehdy do podoby radnice promluvilo baroko (zvlášte v podobe veže).
Pred radnicí je kašna opatrená v roce 1937 sousoším Vinobraní od Vincence Makovského.
Studna
Studna lokalizovaná na námestí vydláždeným nápisem je objektem nebývalé hodnoty v historickém jádru mesta, predstavuje unikátní hornické dílo. Byla pravdepodobne vyhloubena v dobe vzniku mesta a po dlouhé období je jednalo o jediný zdroj vody. Dríve byla udávána hloubka 60m, nejnovejší merení (rok 2000) však uvádejí hloubku 54 m, pricemž výška vodního sloupce 7,2m. Její prumer je mnohem vetší, než udává kruh v dlažbe, a to 4-5 metru.
Dum cp. 10, U Zlatého beránka
Dum U Zlatého beránka je zminován jako hostinský již v roce 1592, kdy byl jeho majitelem Eliáš Vetrovský. Tehdy byl dum nazýván Lelátkovský (u Lelátku), a to podle predcházejícího majitele (od r. 1578) Jiríka, syna Václava Lelátky, kterého pripomíná náhrobní kámen v kostele sv. Petra a Pavla (†1592). Pravdepodobne u tohoto domu zastavil dostavník, který na Melník privezl Karla Hynka Máchu, jak o tom sám píše v Doslovu ke Krivokladu (1834). Dum U Zlatého beránka prošel radikální prestavbou v roce 1894, kdy se tehdejší majitelé Karel a Emílie Stádníkovi rozhodli „dum ten cástecne rozbourati a pak s výší 2 pater znovu vystaveti“, nakonec však byl dum vystaven od prízemí. „U Stádníku“ bývalo živo, konaly se zde plesy, schuze, také se zde scházely po dlouhá léta na prelomu 19. a 20. století každý ctvrtek melnické paní na odpolední kávu. Tento spolecenský kroužek dam se nazýval Klepárna. Mluvilo se o detech, paráde, kuchyni, o nových receptech, ale došlo i na vlastenecká témata, zpev, cetbu, ba i politiku, dámy porádaly také výlety (Roudnice, Litomerice, pár se jich vydalo i na svetovou výstavu do Paríže).
Regionální muzeum Melník (bývalý kapucínský klášter)
V dome cp. 54 sídlí muzeum pomerne krátce, a to od roku 1999. Klášteru, nekdy oznacovanému jako hospic, hrozila za vlády Josefa II. zrušení, avšak Melnictí se za nej postavili a rozhodnutí zvrátili. Tomuto osudu ale neunikl v roce 1950. I tento dum behem své existence prošel radou stavebních etap od gotické po barokní, která mu vtiskla dnes prevažující podobu. Sousoší Nejsvetejší Trojice bylo na prucelí druhotne osazeno roku 1932. Plastiky jsou kamenné, vlevo sedí na oblacích s hlavickami andílku Kristus držící kríž, v pravo je Buh Otec, mezi nimi nad stredním oknem je holubice - Duch svatý.