Konesprežka-Wejhybka
Konesprežka - Wejhybka
Volné pokracování série keší Konesprežka - Lány , Konesprežka - údolí Klícavy a Konesprežka-Srby-Kacice, kterou založil náš geoprítel Kulhal a kterou ve vzájemné geospolupráci dále rozširujeme. Veríme, že se Vám další poznávání historie konesprežky bude líbit. Tentokráte jsme pro Vás pripravili krátkou multinku, která Vám nezabere více jak 40 minut Vašeho casu. Výber místa pro uložení keše v zájmovém prostoru nebyl jednoduchý, proto jsme nakonec místo plánované tradicky zvolili nenárocnou multinku.
Koníci s plne naloženými vozy na konesprežné dráze silne zafrkali a dovezli Vás až do místa, které bylo v jízdním rádu konesprežky Praha-Stochov-Lány-Brejl uvedeno pod názvem Wejhybka (Výhybka - nynejší nádraží Kladno).
Zahájení provozu a rychlý úpadek konesprežky
Zkušební konesprežní provoz do stanice Wejhybka zacal fungovat už 21.brezna 1830. Zprovoznení železnicního úseku Wejhybka - Lány bývá v pramenech uvádeno k datu 25.ríjna 1830, avšak první transport furstenberského dreva údajne dorazil do Prahy teprve dne 21.cervence 1831. Tato doba není pro Wejhybku v historii konesprežky ale necím obzvlášte významná. Ani se tady nepreprahávali kone jako napr. ve stanici Kacice nebo Jenec. Nove vzniklá "C.k.priv. Pražská železnicní spolecnost" se tudy snažila prepravovat zejména drevo z krivoklátských lesu, ale spolecnosti se nedarilo. Jak již bylo uvedeno v ostatních keších této série, na stavbe konesprežky se šetrilo, kde se dalo, což melo za následek, že trat konesprežky i vozy se rozpadaly pred ocima a nákladný provoz se nevyplácel. Akciová spolecnost "C.k.priv. Pražská železnicní spolecnost" vyhlásila koncem roku 1834 úpadek a prodala konesprežku za 38 903 zlatých a 12 krejcaru knížeti Karlovi Egonovi Furstenberkovi, který ji v roce 1836 pronajal pražskému obchodníkovi Antonínu Theodorovi Schimannovi.
Zprovoznení konesprežky a její další úpadek
Odvážný Schimann prebral konesprežku v žalostném stavu. Po dvouleté prestávce, kdy dráhu nikdo neudržoval, zbylo z celé délky 29 260 sáhu (asi 56 km) pouze 6 000 sáhu (asi 11,4 km) zpusobilých k vozbe, jinde byla trat nesjízdná. Schimann dal opravit 11,4 km dlouhý kus trati mezi Ruzyní a Pavlovem, prozatím na drevených pražcích, aby tudy mohl vozit pískovec ze žehrovických lomu na postupnou rekonstrukci dráhy. Dráhu nechal postupne osadit silnejšími kamennými prahy i silnejšími litinovými kolejnicemi, nebot predpokládal, že se budou na telese dráhy v budoucnu prohánet místo koní parovozy. Už dne 10.cervence 1837 byla sjízdná nejen celá drívejší trat z Brusky (žel.st.Praha-Dejvice) na Píne, nýbrž byl vybudován i zcela nový, technicky nárocný ctvrtý úsek konesprežní dráhy z Píní do údolí Klícavy k Dolní Pile na Brejli, dlouhý 2 580 sáhu (asi 4,89 km). Lánská konesprežka tak dosáhla délky trate 31 840 sáhu (asi 60,5 km). V pohotovosti byl také vozový park a všechny provozní budovy (konírny, dílny, strážní domky apod.) Pravidelný provoz z údolí Klícavy do pražského nádraží za Bruskou byl zahájen dne 14.zárí 1837. Velkoobchodník T.A.Schimann se bezpochyby spoléhal na znacné množství odbytu stavebního i palivového dreva v Praze, v severních Cechách a v Nemecku. Ze severních oblastí krivoklátského panství bylo co vozit. Jenom rozsáhlá težba spojená se zakládáním nového velkého furstenberského dvora Amálie poblíž železnicní stanice Píne (stodvacetileté až dvousetleté buciny na ploše 400 ha) zarucovala dráze sama o sobe približne 6 000 sáhu dreva rocne po dobu dvaceti let. Práve s ohledem na tyto zásoby, které je potreba odvézt a zpenežit, kníže Karel Egon II. z Furstenberka konesprežní dráhu po rozpadu akciové spolecnosti vlastne koupil. Režie s provozem dráhy a s její údržbou byla ale znacne vysoká. Nákladné rekonstrukce a udržovací výlohy pachtýre T.A.Schimanna financne vycerpaly, ale predpokládaný zisk se nedostavoval. Obchody vázly, takže nájemce zustával každorocne dlužen znacné obnosy. Zacátkem prosince 1839 Schimann zažádal o predcasné rozvázání nájemní smlouvy o využívání konesprežky i odberu dríví. Kníže Furstenberk mu uhradil náklady vynaložené na budování a údržbu trati a od 1.ledna 1840 prevzal konesprežní dráhu zpátky do režie krivoklátského panství.
Znovuoživení železnicní dopravy
Financní situace provozování konesprežky zustávala i v dalších letech nadále velmi neutešená. Rozhodnutím císare Ferdinada V. ze dne 29.cervna 1839 byl kníže Furstenberk uznán jediným koncesionárem konesprežní železnice a soucasne byl na vlastní žádost zbaven povinnosti dovést výstavbu trati až do cílové stanice v Plzni. Prestože byla z knížete sejmuta povinnost další výstavby konesprežky, provoz na stávající trati byl stále nerentabilní. Kníže Furstenberk hledal nové zdroje príjmu. Rada Karel Egon Ebert presvedcil knížete o 
slibných perspektivách, které nabízela preprava nového paliva - kamenného uhlí. Zatímco v roce 1843 cinil transport "cerného kamene" pouhou jednu desetinu prepravovaného nákladu, od roku 1844 se situace rychle menila a vyrovnané hranice dreva na prvním pražském nádraží za Bruskou bránou pocínaly ustupovat haldám cerného uhlí. Uvedenou situaci kníže Karel Egon II. z Furstenberka plne využil.Wejhybka, železnicní stanice lánské konesprežky bylo místo, kde se prekládalo uhlí ze šachet z konských povozu do prostornejších vagónu konesprežky. Lánská konesprežka ožila! Furstenberk požádal císare o "Milostivé udelení koncese k výstavbe odbocné trati z Wejhybky k buštehradským kamenouhelným dolum". Ješte dríve, než došlo císarské vyjádrení, dal Karel Egon II. z Furstenberka roku 1845 vybudovat vlastním nákladem bytelnou silnici z Wejhybky do Vrapic k tamejším šachtám, aby se formanum lépe jezdilo. Rozhodnutím císare Ferdinanda V. ze dne 23.srpna 1846 bylo Furstenberkovi udeleno padesátileté privilegium pro zrízení a provoz odbocné trati k dolum na buštehradském panství. Padesátileté privilegium k jejímu používání dopomohlo Furstenberkovi k vítezství ve sporu se spolecností "Kladenského kamenouhelného težírstva", která chtela prepravovat uhlí do Prahy po nove budované parostrojné železnici pres Kralupy. Dne 17.brezna 1850 obdržel Furstenberk císarské privilegium na prestavbu konesprežky na novou parostrojní dráhu. Znacné financní náklady na celkovou prestavbu nakonec primely Furstenberka nekonkurovat kladenským težarum a spojit se s nimi. Za tento ústupek se stali Furstenberkové majoritním vlastníkem nove budované "Buštehradské železnice". Karel Egon II. z Furstenberka se stal s 15,8% základního fondu nejvetším podílníkem nove vzniklé akciové spolecnosti. Za svuj vklad Lánské konesprežní železnice do nove vzniklé Buštehradské železnice obdržel 760 akcií v hodnote 380 000 zlatých. Získal tak nekolikanásobne zpet zlaté, které v roce 1834 na zakoupení zanedbané konesprežky vynaložil, a soucasne se zbavil osobní starosti o dráhu, která nyní sice prosperovala, ale pro soukromého podnikatele - jednotlivce byla prece jen neúnosným bremenem. Furstenberkovi se také dostalo zajímavé výsady. Všechny vlaky "Buštehradské železnice" byly povinny mu na požádání zastavit i na otevrené trati. Tuto výsadu využívali Furstenberkové pravidelne až do roku 1924, kdy byla dráha zestátnena. Furstenberkové na základe svého privilegia nechávali zastavovat rychlík na lánském nádraží (dnes železnicní stanice Stochov), kde nemel predepsanou žádnou pravidelnou zastávku, aby mohli pristaveným kocárem cestovat do zámku Lány ci dále na Krivoklát.
Ke cti knížete Furstenberka nutno dodat, že pamatoval na sociální zabezpecení svých dosavadních zamestnancu. Do nove vytvárené spolecnosti vstoupil s podmínkou, že veškerý puvodní personál "Konesprežní železnice" bude prevzat do služeb nove zrizované parostrojní "Buštehradské dráhy".
Zdroje: Vaclav Vodvarka: Koleje do krivoklatskych lesu, nepublikovany text, 2008, Wikipedia
Zastávky multikeše :
Výchozí souřadnice jsou zároveň STAGE 1. Nacházíte se na místě, kde uvidíte bílý nápis na modré tabulce. Počet písmen na tabulce je roven písmenu A.
STAGE 2 je nedaleko na souřadnicích N 50°07,717, E 14°06,483. I zde Vás čeká jednoduchý úkol. Zjistěte číslo za písmenem "P", které označuje železniční zařízení, u kterého se nacházíte. Toto dvojmístné číslo ciferujte a tak zjistíte druhou indicii B.
FINÁLOVÉ SOUŘADNICE :
N 50°07,(A-3)(A-4)(B-6)
E 14°06, (A-7)(B-4)(A-B-1)
Uložení keše: Keš je uložena uložena nedaleko od lesní cesty, při logování buďte obezřetní, ať skrýš neprozradíte.
